Obezita je nejčastější metabolickou poruchou na světě. Nárůst obézních dosahuje alarmujících rozměrů nejen v rozvinutých zemích ale i v zemích rozvojových, kde v souvislosti s postupným přebíráním zvyklostí západní civilizace dochází k velké změně stravovacích návyků a životního stylu. Redukční diety vedle farmakologických, chirurgických či kognitivně behaviorálních přístupů jsou důležitou součástí dietní léčby obezity, a nebo nepostradatelným přímým nástrojem obézních k postupnému snižování a kontrole své tělesné hmotnosti.

Zatím nebyla objevena žádná zázračná pilulka, která by nás zbavila nadbytečných kilogramů bez námahy a odříkání. Některé přírodní prostředky nám však mohou hubnutí výrazně usnadnit. Jedním z nich jsou i plody kaktusu jménem nopal, které pomáhají hubnout bez jo-jo efektu.

Ženám s poruchami příjmu potravy pomáhá nové sdružení Anabell, které v těchto dnech vzniklo v Brně.

Látkou, která účinkuje k potlačení chuti, je esenciální aminokyselina fenylalanin, která má další množství léčebných vlastností - od protidepresivních účinků, až po utišení chronických bolestí kloubů a zad. Fenylalanin se přirozeně vyskytuje v sýrech, kvasnicích, semenech, ořeších, mandlích, sóje, mase, rybách, mléce a vejcích.

Diety, hladovění, ale i zvracení a užívání různých prostředků "na zhubnutí" způsobují řadu různých obtíží, které představují vážné ohrožení zdraví a zhoršení kvality života postižených. Mnoho anorektiček zdůvodňuje svoje nevhodné jídelní postoje a chování škodlivostí přejídání nebo nadváhy. To, co je však mnohem nebezpečnější a čím jsou akutně ohroženy, jsou zdravotní důsledky nedostatečné výživy (diet a hladovění) a vyhublosti, mezi které patří především:

V Brně v těchto dnech vzniká organizace, která chce sdružovat a pomáhat především ženám trpícím poruchami příjmu potravy. Sdružení Anonymní anorektičky a bulimičky se inspirovalo projekty zaměřenými na alkoholismus. Poruchy příjmu potravy bývají přirovnávány právě k návykům typu alkoholismu či toxikomanie.

"Do dvaceti jez, kolik můžeš, do padesáti, kolik musíš, a po padesátce tak málo, jak jen můžeš." (Paracelsus)

Jíst mnoho nebo méně je životní zvyk, který je zakotven v osobnosti. V podstatě zjišťujeme, že jedlík věnuje větší část svého zájmu jídlu, především upřednostňuje sladkosti. Výdej přijatých kalorií však není adekvátní. Duševní aktivity, práce svalů a kontakty s lidmi, to jsou činnosti, při kterých dochází k výdeji energie. Tyto činnosti obézní člověk příliš nevyhledává, otylí lidé se vyhýbají možným komplikacím. Obvyklý obrázek klidných, dobromyslných lidí by mohl v mnoha směrech souhlasit. Přesnější analýzy dokonce ukazují, že jejich nutkání k jídlu se u nich objevuje vždy, když se cítí osamělí nebo když stojí před nějakými problémy.

Jistě mátě ten pocit: pracovní den byl zase tak hektický, že jste neměli čas ani na jídlo - slabost, vibrující nervy, hlad, divně od žaludku. Tady je na místě otázka, jak člověk může vydržet týden nebo déle bez jídla, když stačí jen pár hodin bez přísunu potravy, aby se cítil nepříjemně, když má hlad.

Je to chirurgická metoda, při které se operačně snižuje vrstva podkožního tuku odsátím v místech, kde dochází k jeho nadměrnému ukládání a tvorbě tzv. tukových polštářů. Protože počet tukových buněk se u dospělého jedince nemění, je toto snížení tukového polštáře trvalé.