Kdo je hubený a kdo už tlustý? Kolik musí kdo vážit, aby "vypadal dobře"? Jak to všechno začalo? Pocity nespokojenosti s vlastním vzhledem, především pak se svou váhou, možná nějaká ta poznámka spolužáků či rodičů k postavě, touha nějaké kilo ubrat, dokázat všem, že své tělo mám pod kontrolou
Věk dívek, které trpí psychickými poruchami příjmu potravy - mentální anorexií a bulimií - se stále snižuje. Výjimkou nejsou ani devítileté děti. Anorexií či bulimií trpí přes šest procent populace, z čehož třetinu tvoří chronické stavy. Jen asi třetina se dokáže zcela vyléčit. Šest procent případů končí smrtí. Riziko sebevraždy je až dvěstěkrát vyšší než u ostatní populace.
Vliv nadváhy na zdraví můžeme určit poměrně snadno. Různými způsoby, např. změřením tloušťky tukové vrstvy nebo pomocí různých koeficientů na základě údajů o váze a výšce, můžeme vyjádřit stupeň štíhlosti nebo naopak tloušťky jednotlivých lidí. Ať použijeme jakoukoliv metodu, získáme vlastně jakousi stupnici, pomocí níž můžeme lidi seřadit od nejštíhlejších k nejtlustším.
Voda hraje důležitou roli při trávení jídla a absorpci živin. Pokud mezi jídly nepijete dostatek vody, tvoří se vám v ústech málo slin a trpí tím zažívání. Za pomoci vody se z těla také vylučují odpadní látky.
Ženy, jenž drží kvůli štíhlé linii drastické diety, jsou často ohroženy na svém zdraví. Následkem častých diet s radikálním omezením jídla a tuků mohou mimo jiné vznikat žlučníkové kameny.
Obecně je člověk obézní, když jeho váha přesahuje o pětadvacet procent ideální váhu (podle pohlaví a věkové kategorie). Takzvaná endogenní obezita vzniká z poruch hormonálních a metabolických (látkové výměny); exogenní obezita vzniká z přejídání. V prvním případě může navrhnout účinnou a přijatelnou léčbu jedině lékař; ve druhém případě musí obézní člověk sám přijmout plnou odpovědnost za přehodnocení určitých stravovacích návyků, aby si uchránil zdraví.

Stránky