třes rukou

Začne se chovat jako...Nevím, možná jo...je to něco jako vyrovnávací paměť cache v počítači...prostě by to chtělo mít nějaký "program", kterým by se to vymazalo...a jeli bychom od nuly :-)

Mně asi nejvíc pomáhá si...Začne se chovat jako tehdy...
Chce to asi najít příčinu nějakou situaci která to odstartovala kdy se třes objevil poprvé.
No jo kdo může pomoct asi psycholog hypnóza?regrese?

Jj, třeba když se připíjí, to je hrůza, musím si to občas přidržovat druhou rukou a vymlouvám se, že prostě jen nechi polít ubrus. Jo, takové prkotiny to kolikrát jsou a stejně z nich dokážu být úplně hotovej...v dětství jsem to tak neměl, změnilo se to hlavně s nástupem puberty.

Vaší diskuzi jsem pozorně...jestli je to psychika neurolog ti nepomůže a budeš brát zbytečné léky, probrala bych to spíše s psychologem, nemusíš se stydět , moc věcí je podvědomých a třeba by to šlo odbourat, držím palečky.

Je to nikdy nekončící...Mně asi nejvíc pomáhá si to vůbec nepřipouštět, zaměstnávat mysl něčím, co mě tak nestresuje, zabývat se jen tím samotným problémem, který přede mnou je, ničím navíc typu jak budu vypadat, co si budou myslet (myslet si můžou cokoliv stejně jako já o nich). Oni si můžou v duchu říkat něco podobného, co my víme. Ale teď u PC se mi to samozřejmě píše snadno, já vím, kdybych se zrovna nacházel někde jinde, tak už bych tak chytrý (jako obvykle) asi nebyl. Na netu už jsem asi našel příčinu těchto probémů, nachází se v mozku a jmenuje se amygdala. V kostce se dají popsat jako taková dvě "tykadla", která přiřazují emoční náboj různým situacím na základě asociací (v našem případě to znamenán např: již dříve se mi v této situaci rozklepaly ruce, rozklepou se mi znova a to tělo se ve zlomku sekundy začne chovat jako tehdy).

Nejhorší, že s tím nenadělám, měl to děda, i otec, i oba strýci. Jenže u otce a strýců to nebylo tak zlé, jako u dědy a u mně. Dědovi, když mu bylo 75, tak se mu třásly ruce tak, že kvůli tomu se nemohl napít a ani vykonat malou potřebu. Levá ruka se mne třese mnohem více než pravá. Někdy nedokážu jíst příborem, protože jsem někdy na levou ruku kvůli třesu neschopný. Není to každý den stejné. Hlavně nedokážu vzít do rukou umělý pohárek z horkým nápojem, jak dostanu do rukou něco horkého, tak se mi hodně roztřesou a je to vylité.

Je to nikdy nekončící kolotoč, vždycky když se rozklepu,nejsem schopna se uklidnit,i když vím,že o nic nejde. Ale když to člověk ví už předem,že se rozklepe,je to peklo. Pak si nadávám, snižuje mi to sebevědomí,uvažuji, že v práci skončím. Ale asi nic jiného neseženu,protože u pohovoru jsem tak

Mně každý tvrdí, že mám ten třest z chlastu. Jenže já to měl už ve svých 15 letech i dříve, když jsem ještě nechlastal.

Vaší diskuzi jsem pozorně...Mně se taky snadno rozklepou, nejhorší je přenášení či držení drobných věcí ve společnosti, např. při jídle, to nesnáším...jíst jen mezi lidmi, tak snad umřu hlady :-/ Určitě je to v psychice, člověk na sebe prostě nerad poutá pozornost, ale nejhorší je, že čím víc o tom člověk v té chvíli přemýšlí, tím je to horší...

Vaší diskuzi jsem pozorně přečetla a chci se podělit o svůj problém. Jsem po mateřské dovolené a nastoupila jsem do práce,ovšem na místo asistentky,což jsem nikdy dělat nechtěla právě kvůli tomu že se mi klepou ruce a nejsem schopna donést kávu.Tento problém mám už od svých 20 let,nyní mi je čtyřicet. Jakmile se po mně něco požaduje, začnou se mi strašně třást ruce,dle mého názoru je to o psychice. Nicméně odhodlala jsem se navštívit doktorku a mám za sebou vyšetření z neurologie,nic nezjistili. Doktorka mi nasadila neurologie,který snad pomůže. Cítím se za to strašně trapne,nikdo jiný to zatím neví,ale už s tím strachem žít nechci.

Krásný den všem:) Sleduji vaši diskuzi už pomalu půl rok a tak se odhodlávám i já podělit se o vlastní zkušenost, samotné se mi trošičku ulevilo, že nás je více, ač to nikomu nepřeji:( Je mi 28 let a i já jsem postižena „třesem pastelek“. Pravděpodobně si nesu dispozice již v sobě, nicméně se to projevilo v celé své krásné až před třemi léty, kdy jsem prodělávala dlouhodobé stresující a neklidné období. Jíst – pít – psát či podobné aktivity vyvíjet ve společnosti i ve stresu bylo pro mne samozřejmostí a nikdy by mne nenapadlo, že by se z nich stal úhlavní nepřítel. Nástupem do nové a náročné profese u mě vypukla panika, zejména při formálních obědech s nadřízeným. Absolutně nic nepomáhalo. A co pak přinést někomu kávu s podšálkem bez nehody?:D Zprvu jsem pevně doufala, že je to pouze přechodné období, nicméně, čím více jsem si byla vědoma problému, tím více jsem se na něj soustředila a pouze jej prohlubovala. Snažila jsem se sama identifikovat probíhající „kalamitu“ a částečně ji tak přišpendlila k sociální fobii, ač mám společnost lidí ráda. Narazila jsem na specialistu – psychologa, který se orientoval na fobické stavy. Nemohu říct, zda návštěva byl posun k lepšímu - také finanční ztráta za hodinové sezení byla znatelná, nicméně zajímavé bylo, že mi komplexně sociální fobii smetl ze stolu a identifikoval problém jako přílišnou sebekontrolu a z toho plynoucí strach z chybného kroku, spouštěč mohl být opravdu nahromaděný stres. Léky výslovně nedoporučoval, pouze snad bylinky na uklidnění a současně lehké procvičování horních partií pro lepší stabilitu, nikoliv ale těžké posilování, které má opačné účinky - a to nejlepší na konec – vystavovat se pravidelně a záměrně situacím, jedině tak se toho lze zbavit. Strach je jednoduše námi stavěná stěna, kterou je nutné postupně bourat, aby přišlo slunce do našeho života. Předchozí práci jsem ukončila (i z důvodu psychické zátěže) a čerstvě jsem nastoupila (snad) do většího klidu, jsem odhodlaná s tím naplno bojovat. Jsou světlé chvíle - ale vždy zatím v uvolněné atmosféře. Omlouvám se za sáhodlouhý elaborát. Přeji vám zejména motivaci a pevnou vůli rozbít okovy a svobodně dýchat. Držím pěstičky všem! A tematicky orientované stránky či hromadné setkání plně podporuji. M.

Dobrý den, již cca 2 roky mám problém s třesem ruky při psaní. V jiných situacích se mi ruka netřese, ale jakmile vezmu do ruky tužku a položím ji na papír, nenapíšu srozumitelně ani slovo. Můžete mi prosím poradit co s tím? Děkuji

Radkev: ta holčička může mít ET (Esencialní tremor) jako mám já. Já mám dva druhy tremoru ale jeden neni znam.

Zdravim všechny,mě se...Nechci strašit ale může jít i o Wilsonovu chorobu, jako u mě :-(

Jsem sice skoro...Omlouvám se, na příspěvek "PAVEL" jsem reagovala. A dodatečně i úplně podporuji "MATI".Díky!

Jinak abych to upřesnil -...Jsem sice skoro "nováček" v tomto problému a soucítím s lidmi, kteří se potýkají se stejným problémem řadu let. O ET jsem několik desetiletí neměla potuchy, u tatínka jsem ho viděla, ale netušila jsem, o cpo se jedná.
Teď to dobře vím. ALE hlavně, po pár letech jsem došla ke stejnému závěru jako Vy, Pavle. Je pravda, že nevyhledávám nové přátele, ale veřejnosti se nestraním. Svým blízkým a známým jsem s milým úsměvem vysvětlila podstatu ET, dokonce jsem donedávna pracovala jako konzultant v rodinách, kde všichni také věděli, o co jde-v podstatě je jakýkoliv třes přestal zajímat a bavili jsme se zcela věcně, bez emocí.Pavlova metoda neskrývání a otevřeného, pragmatického jednání je OK. Doporučuji, přátelé!

Nevíme, zajdi k neurologovi a nech se vyštřit, on ti poví nejlépe co by to mohlo být.

kdiš si vemu skleničku s vodou nebo neco tak se mi rostřepe ruka nevite nikdo co to je

blondýny jsou out

Je to ubíjející, já sama...Ahoj, musím naprosto souhlasit. Je mi skoro 42, mohla bych být pracovně někde jinde, vím, že mám na víc, ale díky třesu a to i hlavy si na nic netroufnu, hrůza, je to tak omezující a stydím se...najíst se s kolegy? připít si? Vyhýbám se všemu..a i najít chlapa si díky tomu nemůžu..bojím se pozvání na večeři, prostě psychika funguje předem a vidím ty děsivé scénáře. Našla jsem někde, že pomáhají betablokátory-metipranol..asi to zkusím, spíš jen pro pocit, že je mám u sebe, kdyby něco. Taky mě láká hypnoza..zkusím všechno možné, jen ať se to zlepší a život může být kvalitnější. Hezký den bez třesu přeje Monika