třes rukou

A co se všichni někde sejít

...ještě jedna věc, když už tento problém řešit léky, tak možná spíš než antidepresiva by nám některým třeba mohly pomoci tzv. betablokátory. Máte s tím někdo nějakou zkušenost?

když jsem si tady prošel ty příspěvky znovu, usmívám se nad doporučením lidí "jděte k lékaři", když ti samí lidé vzápětí mluví o tom, že jim vlastně žádný odborník nepomohl :) Ale tak ano, člověk by měl asi pro jistotu jít, aby se vyloučilo něco zhoubného. A zvlášť se trochu podivuju faktu, že tento problém už mají i děti. Mně začal z ničeho nic až po třicítce, jako student jsem vůbec netušil, že něco takového existuje. Samozřejmě je myslím nutné rozlišovat - v extrémní, vypjaté situaci bych třes považoval za normální reakci těla a zná to myslím i většina jinak zdravých a netřesoucích se lidí. Ale takovou situací určitě není přípitek s přáteli. Když tu čtu o tom, jak lidem v podstatě nepomohla ani antidepresiva a jiné prášky, které jim lékaří naordinovali, stále se prostě přikláním k tomu, že cesta asi bude přes "trénink mozku". Jen objevit ten správný postup :) Pakliže se mi to nestává doma, ale jen ve společnosti - je to zkrátka jen psychická záležitost (zřejmě projev sociální fobie), ne fyzické poškození mozku. Potřebuju získat sebedůvěru, alespoň takovou, jakou jsem měl dřív. Možná by mému vědomí stačila jen jedna jedinná pozitivní zkušenost. Jde totiž o typickou nemoc "začarovaný kruh", což nás většinu, co tu jsme, v podstatě samo od sebe odsuzuje k doživotnímu "utrpení". Pokud tedy sami něco neuděláme. Věřím toiž, že to není nic nevyléčitelného, ale bude to běh na dlouhou trať. Možná by stálo zato založit k tomuto problému náš vlastní web, je nás tu víc aktivních?

Tak si čtu vaše povídání a po asi 22ti letech zkušeností s ET, mohu říct že navázat vztah je velký problém. Byla to vlastně má jediná překážka a kdybych se tomu sám nepoddal, tak by asi nebyl problém. Ale co bych to tu pitval, každý kdo vyhledá tyto stránky, ví o čem mluvím. Jen mne trošku mrzí že to vím dnes, bych chtěl vědět před těmi 20ti lety, nebo alespoň 15ti lety.

tak už napište někdo nějaký příspěvek

já jsem toho inteligentního chlapa našla , kterýmu to nikdy nevadilo na rozdíl ode mě , která to pořád řeším .Jsem s ním už 24 let. Alle rozumím tomu kdo teprve nějakou lásku hledá. Já měla prostě na manžela štěstí.

když se na něj hezky usměješ, za Tvoji ruku Tě vezme pevně sám, obejme a dá pusu... pak ostatně zřejmě pocítíš lehké chvění v celém těle a na ruce zapomeneš ;-) To důležité je ve Tvém srdci a inteligentní chlap to ví.

Jak to máte se vztahem díky těm rukám? já si kvůli nim dotyčnýho nepustím k tělu, protože se za to prostě stydím, je mi trapně a to je asi ten hlavní důvod,že nejsem schopná si nikoho najít.

to se mi líbí, PAVLE , to jak na konnci popisuješ.

...jinak jsem z HK, takže pokud se najde víc lidí z okolí HK, Pardubic (na věku apod. nezáleží), mohli bychom třeba založit skupinu, sejít se někde v restauraci a dát si spolu oběd v rámci "skupinové terapie". A běda, komu se nebude třást ruka, dostane trestné body! ;)

Jinak abych to upřesnil - před blízkými (rodina, víceméně příbuzenstvo), kde jsem v pohodě, žádný problém nemám. Naopak taky nemám problém před úplně cizími lidmi v restauraci. Znovu jsem si jasně uvědomil, že v anonymním prostředí je to ok a ikdyž si záměrně uvědomím, že by se mi ruce mohly třást, tak mi to prostě neudělají... až je to ke vzteku :) Máte to taky tak? Takže zbývá bohužel okruh známých, případně nějakých lidí ke kterým mám nějaký byť formální vztah.

U mě je to jasná sociální fobie - její projev a já celkem vím o těch příčinách. Měl bych svůj život dost změnit a pak by časem možná tenhle problém zmizel stejně tak, jak přišel. Je to nedostatek sebevědomí a stres, není to podle mě žádná choroba ve smyslu "fyzické" vady nervové soustavy či poškození mozku. Nic dědičného v mém případě a stejně tak v případě asi většiny lidí. Přitom tahle forma "sociální fobie" se nedá brát jako neschopnost fungovat ve společnosti. Aby si někdo nepředstavoval. Nejsem sice "středobod vesmíru" a nějaký bavič, ale umím se bavit, smát a znám mnoho tišších a "zakřiknutějších" lidí, kterým se ale ruce neklepou ;)

Podle mě je pro nás jedna cesta - zapracovat obecně na svých životech a získat zpět alespoň tu dávku sebevědomí, kterou jsme měli, když nás ještě tento problém nesužoval. Jednoduché - vrátit se zpět. V naší "klepavce" je nutné hledat jiné psychické příčiny a pracovat na jejich odstranění. Věřím, že je to cesta pro min. 3/4 lidí s tímto problémem.

Myslím, že než se snažit tento problém z naší mysli (většinou marně) vytěsnit, je třeba ho naopak příjmout a "pracovat" s ním.

Jsme prostě neurotici no, to si přiznejme :)

Asi bych mohl založit nějaké stránky věnované tomuto problému, pojmout to jako "vědecký projekt" a sám být pokusným králíkem :)

přesné příznaky ,jak je popisuješ. Je mi 46 let . je někdo z Pardubic. Já jo .

přesné příznaky ,jak je popisuješ. Je mi 46 let . je někdo z Pardubic. Já jo .

... ještě to dopíšu.

Možná, kdybychom ve společnosti prostě na začátku mohli "přiznat" že se nám třesou ruce, všichni by to s úsměvem vzali jako běžnou samozřejmost a my si tím byli jistí... ejhle. třes by se ani nedostavil.

Četl jsem o metodě, která se mi zdá docela zajímavá a spočívá v tom, nevytěsňovat myšlenky na třes (stejně se to moc nedaří), ale naopak si je připustit a nadto si je přát! Prostě jakoby rezignovat a vědomě v té situaci chtít, aby se vám ruce třásly. Všimněte si, že vaše tělo vám dělá "naschvály" a provádí vám oproti vaší vůli to, o čem podvědomě víte, že je v dané situaci nežádoucí. Vtip je v tom si to teda "otočit". Chci, aby se mi ruce roztřásly a ony udělají opak. Tuším, že to ale paradoxně chce opravdu hluboké vnitřní přesvědčení, no a s tím související cvik.

Mám skutečně ozkoušeno, že po dobu, co jsem si v takové situaci opravdu usilovně "přál", aby se mi ruka třásla, tak se netřásla :)

Možná to ale souvisí s něčím obecnějším - a to zkrátka něčím zaměstnat mozek, aby neměl čas řešit podvědomé nesmysly. Takže třeba co nejvíc se v tom daném okamžiku bavit s člověkem, nebo s lidmi, před kterými se nám třese ruka. Soustředit se na ně. Být prostě myšlenkama jinde. Tím zamezíme tomu, aby se nám naše "zákeřné" vědomí pletlo do naší senzomotoriky, která jinak funguje správně. Prostě vzít skleničku, či lžičku do ruky, jen tak mimoděk, pít a jíst, jako samozřejmou věc. Takle jsme to přeci dřív dělali, děláme to mimo společnost a takle to dělají i lidé, kteří tímto problémem netrpí.

Mám to samé, co tu většina popisuje - třes rukou ve společnosti. Začal jsem tím trpět před několika roky - zhruba (až) ve 30ti. Předtím jsem tento problém neměl. Tahle porucha se mi projevila náhle - jednou se mi na pracovním obědě zatřásla se lžící polévky... a najednou jsem měl problém tu polévku vůbec dojíst :) No a pak už je to klasika... jak se vám něco podobného stane jednou, máte to "v hlavě" a už v tom létáte. člověk to už prostě má v hlavě. Ta věc je samozřejmě psychického rázu a má trochu širší souvislosti - i ne úplně na první pohled přímo související (řekl bych třeba stres z práce, přepracovanost, nedostatek spánku a odpočinku). Proto vás každý bude posílat k psychologovi, aby se to vzalo z globálu. Velká část z nás bude ale mít, myslím si, stejné příčiny - spíše citlivější (a emočně labilnější) povahu a nízké sebevědomí. Tuším, že většina z nás (každý ať se zamyslí) nebudeme prostě lvi salónů, spíše naopak.

Troufám si opravdu říct, že tenhle problém souvisí minimálně s lehkou sociální fóbií. Ne, nemusí to být hned tak, že se nám ve společnosti dělá nevolno, nemůžeme se ani pohnout, nebo promluvit... to ne, jenže se prostě úplně necítíme "ve své kůži", buší nám trochu srdce, někdy se trošku potíme... Podvědomě si představujeme, že musíme být dokonalý, že nás každý sleduje, jestli neuděláme chybu, že nás každý hodnotí.. No a pak už je skoro "jasným důsledkem", že za těhlech okolností se nám začnou třást ruce. Opačně řečeno to snad ani nejde jinak ;)

Většina to možná bude mít stejně - pokud nějak překonáte ten "začátek" co se děje dál? Začnete se normálně bavit a když se vám třeba "podaří" vypít skleničku, dvě vína... najednou je třes pryč, zapomenete na něj. A třesete se doma, u rodičů u blízkých, které dlouhodobě znáte? Ne.

Mám stejný problém jako ty Cassie. Nemůžu se najíst před ostatními lidmi , prostě problém jako hrom a nevím jak s tím naložit.

Je mi 21 a při napěťových...To že se ti potíže zhorší třes, když jsi druhý den nějaké akci je normální. Mohu ti poradit jak krátit tento problém. Vstát po akci co nejdříve, dělat něco fyzický náročného, nebo si jít zaběhat, zkrátka hodně pohybu a po obědě si jít třeba na 2 hodky prospat a uvidíš že se ti dost uleví..
Léta praxe :-).

Je mi 21 a při napěťových situacích, stresu a podobně se mi trasou ruce.mám problém se štítnou žlázou, ale pravidelne beru pul euthyroxu denně, tak tou by to snad byt nemělo.Posledni dobou vidím zhoršení potíží.hlavně pokud jsem např.po nějaké akci /ples,zábava/, dam si panáka alkoholu a druhy den je třes horsi než normálně. Problém je hlavně při jidle v přítomnosti dalších lidi, v cizím prostředí.tresou se mi ruce když držím příbor a podobne.mate nějakou radu?nejake cvičeni?léky?/ale spise vitaminy, minerály apod./či alternativní metody nebo bylinky?

Mám ET už asi 22 let, jediné co vám mohu stručně doporučit, pokud vám tuto diagnozu stanoví lékař, srovnat se s tím že to tak je. Dnes s odstupen času a po mých zkušenostech už bych na sobě nenechal experimentovat léky co vám působí na nervovou soustavu-mozek. Naštěstí jsem si uvědomil že farmaceutické korporace nás chtějí udržet pokud možno na "lécích" ale ne vyléčit. To je ale a delšé povídání. Takže pokud někdo hledáte jak si pomoct, nebo alespoň ulevit, hledejte alternativní medicínu, jogu, opravdu schopné léčitele, nebo zkrátka se snažte doržovat věci co jsou všeobecně známy že nám zrovna nepřilepší a je jich hodně......
Mohu doporučit knihu Pět tibeťanů..... To není reklama, ale drobná rada..

To je chemie a třes rukou ti stejně úplně nezmizí. Po práškách je člověk pořád ospalý.