jak se odmilovat ?

Já se taky nešťastně zamilovala. Zrovna teď jsem v hrozný krizi. Miluju kamaráda mého přítele. Úplně z něj šílim, myslim na něj od rána do večera a v noci se mi o něm zdá, strašný. Tak před rokem jsem zjistila, že mě přitahuje. Za nějakou dobu jsme po jeho návrhu začali spolu pravidelně sportovat a to byl můj konec. I on mě miluje, ale nikdy kromě hlazení mezi námi nic nebylo. Se svým přítelem se rozejít nechci. Takže jsem sebrala zbytky sil a napsala mu, že už se nebudeme scházet a ani si psát. Zase si ale trochu píšem a já blbá mu dneska napsala,že se mi po něm stýská. Strašně se trápim, ale vím, že musím vydržet. Tak držte palce. :-((

Ahoj Dane,jsi opravdu zlato...Taky se těším na každý tvůj řádek. A trapně by mělo být spíš mně - takhle tady fňukat...Určitě bych se nikomu nevysmála a pochybuju, že bych se kdy vysmála tomu co se mi přihodilo. Myslím, že na tu mizerii jen tak nezapomenu a jestli se nad tím nakonec někdy pousměju, bude to za hodně hodně dlouho. Ale asi to tak v životě musí být, že člověk občas dostane pořádný kopanec a spadne úplně na dno, aby se poučil...A hlavně, aby se zamyslel sám nad sebou a všechno přehodnotil. Tak se měj zatím hezky, přeji ti pěkný zbytek dne. PS: je to moc milé, když ti někdo napíše, že mu dáváš radost. Opravdu si těch příspěvků od tebe moc vážím. Pa pa

Dave, já jsem s ním nic neměla, je to spíš platonické z mé strany (i když mám pocit, že mu taky nejsem lhostejná, ale on si netroufne nic ani naznačit, protože jsem prostě přítelkyně jeho kamaráda).M: Takhle nějak to opravdu bude, protože já ho znám asi 7 let a už, když jsem ho viděla poprvé, tak jsem něco cítila - nevěděla jsem co, ale nějaké znepokojení prostě. Pak jsem ho třeba viděla po dalších 2 letech a bylo to ještě o něco silnější. Po tom, co jsem s ním nedavno byla celý týden na dovolené, se to pak ale nedalo vydržet - naštěstí už jsem ale z nejhoršího venku. Asi je ale pravda, že tam vždycky něco bude, i kdyby po 10 letech. Odloučení sice pomáhá, ale právě že i po delší době, když se zase setkáme, je to zpátky. Proto si myslím, jestli by nepomohlo naopak se vidět co nejčastěji a třeba to pak vyšumí:-)

Milá Sabino, to neslibuj! Naopak PIŠ (třeba jen úplně krátce), ať je deprese jakákoli. Myslím, že to přece jenom pomáhá, i když nemůžeš všechno veřejně rozepisovat. Je mi tě líto, že se to nelepší, ale uvidíš, že to přejde a pak se tomu vysměješ stejně jako nám, kteří jsme neschopní ti pomoct. Přiznávám, že se těším na každý tvůj řádek. A připadám si trapně: dáváš mi radost, a sama ji nemáš... Příště o něčem veselejším.

Ahoj Dane, jsem moc ráda, že jsi napsal...Doktor Plzák je chytrý pán, neříkám, že souhlasím se vším co píše nebo hlásá, ale ve spoustě věcech má pravdu. To, co jsi psal o tom štěstí sedí. A na dně člověk opravdu může být dlouho, dlouho, dlouho...Já mám teď půjčenou knihu - od doktora Plzáka, a docela jsem žasla, jak některé věci přesně vystihl. Dane, každý občas leze svému okolí na nervy, ale v tvém případě pochybuji, že by to vůbec stálo za řeč...O kluka, který dokáže psát tak moudře a bez hrubek, je určitě rvačka...Docela by mě zajímalo, kolik je ti let. Ale nechci vyzvídat, jestli nechceš, nepiš to. No, Dane, mně je snad čím dál tím hůř. Já už se asi "nevyléčím". Nikdy dřív bych nevěřila, jak "tohle" může člověka zničit. Nemůžu tu popisovat mou situaci, ale představ si, že máš nějaký problém a ten problém tě moc trápí - je to nějaká zásadní věc. Ty probíráš neustále v hlavě jak ho řešit,část toho problému žádné řešení nemá (ta musí přebolet), druhá část nějaká řešení má, ale všechna bolestná a když nic řešit nebudeš, trápíš se a bolí to taky. Ach jo, už jsem z toho vysílená...Tak se měj moc hezky a zase se ozvi. A já slibuji, že už sem nebudu psát v té největší depresi...Jo a Dane, když jsi machr přes všelijaké písně a chytré texty, znáš písničku od Nohavici Mikymauz? Je úplně dokonalá...Tak pa pa

To Dave: Moc na to nespoléhej, že se hormony uvedou do normálu. U nás to bylo tak, že ze začátku on na mě myslel ve dne v noci. Taky pořád přemýšlel, jak nemít černý svědomí, ale zase jak to neutnout.Jenže i když mezi námi nic intimního nebylo, stačili jsme se dokonale poznat, zažít hodně hezkýho. Jednou jsme se i skoro rozešli nebo spíš se snažili to vrátit do kamarádského vztahu, což nám vydrželo asi necelý rok. Pak to všechno nabralo o to větší spád. Jedině se to uklidnilo, že odjel.Ovšem já ho z hlavy vymazat nemůžu. Někdy se stane, že potkáš někoho "osudového" a pak je strašně těžký to všechno ustát, obzvláště když se spolčí chemie i city. A jestli je to hodně silný, tak to může trvat dlouho. Mně sice už taky přestalo období když jsem na něho myslela ve dne v noci,ale pořád to je jak magnet.

Ahoj Lindo. Problém je, že ve většině případů to nakonec praskne a je to v háji. Na druhou stranu, časem každá žhavá věc "omrzí" a ty hormony se taky snad uvedou do normálu, před tím, než to nakonec bouchne. Bohužel (bohudík) nejsme naprogramovaní roboti, máme city a to je někdy problém.Uklidňuje mne fakt, že jsem s ní neměl nic intimního, na to bych asi pak neměl svědomí. Pak je to všechno ještě horší. Ty jsi s tím svým kamarádem něco měla, polibky, sex?

Jasmin, kasli na hrubky, jsem uplne v soku! Presne jako bys mi mluvila z duse. Drzim palce, at se z toho dobre dostanes, ja uz jsem snad venku, ale nezapomenu a vlastne ani nechci zapomenout, protoze to bylo neco neopakovatelneho...

Jasmin,nezlob se na mě,nechci nikoho urazit,ale tolik hrubek v jednom článku...promiň

už mi dávno není 2O let ale podařilo se mi zamilovat jak nějaké školačce..vždy se mi stávalo být kořistí než lovkyní než přišla ta změna ..víte jaký je to pocit když náhodou někoho potkáte pohlédnete mu do očí a mezi vama to zajiskří a máte touhu po nějakém tom zblížení..většinou jsem to vždy dokázala zvládat celkem decentně ale u něho to nešlo..nikdy dřive jsem nepocítila nic tak intenzívního!!najednou jako kdybi se do mě někdo převtelil..začala jsem dělat věci ale i cítit pro mne neznamé.svedla jsem ho hned na poprve a od té chvíle jsme se nedokázali od sebe odtrhnout!!vydrželo nám to asi rok mezi tím jsem o něm zjistila spoustu věcí které se mi moc nelíbili ale i přes to jsem s ním byla jelikož ty emoce co mi dokázal darovat byli silnější nez muj rozum..věděla jsem ale jak drahý to bude špás že vše ma i svuj konec a kolik mě to bude stát trápení!! ale o tom je život..jsem štastná že jsem se mohla obohatit o tuhle zkušenost a doufam že potkam dalšího muže ktery bude mít ne mne takovýhle učinek!!lasku jsem vždy potkala když jsem ji nehledale...snad osud..kdo vi.!!

Dave: Kdyby měl úlet a s někým se jen vyspal, tak by to tak hrozné nebylo - totiž mohla bych třeba udělat histerickou scénu, aby si nemyslel:-) Třeba by mě to i nějak nakoplo, že bych na sobě víc zapracovala:-) Ale kdybych věděla, že miluje jinou (s kterou by třeba i byl, kdyby ona chtěla), tak to by pro mě pak nemělo cenu o něj bojovat. To by byl konec. Proto si musíme dávat pozor, aby se naše drahé polovičky nedozvěděly, že jsme citově ulítli:-))

Ahoj Sabino, mně to taky připadá, že se dobře a dlouho známe, vždyť jsme prodělali stejnou "nemoc" s podobnými příznaky. Posledně jsi psala, jak to tvoje "lepší období" trvá jen krátce a pak zas je to špatné. Připomnělo mi to jeden článek doktora Plzáka nazvaný Štěstí se kutálí z kopce. Píše tam, že štěstí není pevný stav, že ho rychle samovolně ubývá a musí se pořád znovu obnovovat, zatímco "na dně" může člověk ležet strašně dlouho. Divný, viď? Ty máš vůbec výborný poznatky, jako předtím o té lásce a nenávisti - víš jak se toho hned chytil nějaký časopis a vydával to za svoje nápady :-) Jednu chybu v tom psaní ale přece jenom máš - to že mě moc chválíš! Svému okolí totiž občas lezu dost na nervy. Ale udělala jsi mi opravdu obrovskou radost. Zatím se měj.

Ahoj Lindo, to jsi mne potěšila, že to pobláznění je teď na úrovni 40% oproti únoru, kdy to bylo na 100%. Říkám si přesně to co ty -nechám tomu volný průběh, toho druhého více poznám, začnu si uvědomovat její slabé stránky a vzájemně nás to pak třeba omrzí.Nemám sílu to nějak radikálně ukončit, moc by mne to mrzelo-cílem bude to dostat do hezkého kamarádského vztahu, což bude asi velmi těžké.Zajímavá je tvá otázka,co je horší? Vyspat se s někým na jednu noc a pak ho (jí) vypustit z hlavy nebo udržovat citový vztah? To druhé je asi fakt horší. Na druhou stranu se uklidňuji, že jsem se s ní nevyspal, tudíž nemusím mít nutně svědomí tak černé.Co by si brala ty od svého přítele jako horší - že se s někým vyspal na jenu noc nebo, že měl citový vztah bez ničeho? Co by tě více ranilo? Mě by štvalo obojí, ale citový vztah určitě více.Ach jo :((

Musím ještě odpovědět Marthě (29.10.), která se mě zeptala naprosto jasně jako v testu: 1.být nedostupná, 2.dávat najevo své city, 3.být obyčejná kamarádka. I z jiných odpovědí převažuje názor číslo 3, já bych jenom doplnil DOBRÁ kamarádka a reagovat podle situace. Ale Martha by asi raději slyšela pohled z mé strany. No tím kamarádstvím by se jistě nic nezkazilo a vyhovovalo by mi to. Při ochladnutí bych asi zavětřil, co se děje a roli by hrála buď moje ješitnost nebo lhostejnost. Rozhodně by mě ale zaskočilo něco závazného - drahý dar, pozvání na něco výjimečného (nebo do rodiny) - to není opačná reakce nebo nevděk, bývá to obyčejný strach kluků z vázanosti. Někdy pak z vyděšenosti reagujeme hloupě a zkratovitě, že si naše jednání dívky (ženy) nedovedou prostě vysvětlit.SABINO, díky za odpověď, s tebou se fakt krásně píše. Ozvu se příští týden. Zatím všem ahoj a příjemnou neděli.

Ahoj Dane, díky moc... Je to až neuvěřitelné - vůbec se neznáme, ale napsal jsi to, jako bych byla tvoje kamarádka, kterou znáš už dlouho...To o těch svých výčitkách jsi napsal úplně přesně - tyhle myšlenky mě taky pořád pronásledují a né a né se jich zbavit. Přesně jak píšeš, je to pořád dokola, nic se tím samozřejmě nevyřeší a člověk se akorát trýzní a je mu pořád hůř...Ta písnička je pěkná, kolikrát opravdu stačí maličkost a člověku je hned líp, ale u mě bohužel to "líp" trvá vždycky jen krátce a pak se to zase vrátí k tomu "hůř". Dane, jsi opravdu fajn kluk a tvý kamarádi mají stěstí, že tě mají. Měj se pěkně a "neztrať se mi"!Lindě a Davovi přeji hodně štěstí v jejich nelehké situaci...Pokud můžu radit - jestli to ještě aspoň trochu jde, seberte veškerou svou sílu a vycouvejte z toho! Tyhle věci občas končí i moc špatně...

Ahoj Dave. Je to kamarád mého přítele, kterého, jak jsem psala, mám strašně moc ráda a nepřipadá v úvahu, že bych ho opustila. Jeho kámoš je hovado, střídá holky, je to takovej adrenalinovej sportovec. Viděla jsem ho vždycky tak max. jednou za rok, ale poslední rok se s přítelem víc sblížili, protože si rozumí ve sportu. Dřív jsem sice v jeho přítomnosti byla nějak znepokojená, jen jsem nevěděla, co to znamená. V posledním roce jsem společně i s dalšíma lidma strávili pár víkendů a i dovolenou na horách, to jsem do toho spadla. Pořád jsem se snažila být v jeho přítomnosti, úžasně lyžuje - vždycky jsem dole počkala, abych s klukama jela lanovkou. Nemohla jsem si pomoct. Když jsem se vrálitli domu, byla jsem jak tělo bez duše. Pořád jsem si přikazovala "Mysli hlavou", ale ta chemie byla holt silnější. To bylo v únoru. Trvalo to pár měsíců, hodně intenzivně pár týdnů. Teď se párkrát vidíme o víkendech, už to není tak strašné, řekla bych - jesti to po těch horách bylo 100% pobláznění, teď je to tak 40%. Hormony se uklidňují. Můj přítel nic neví, bohužel jsem si jeho kamaráda občas představovala i při sexu. Přitom jsem vždycky odsuzovala nevěru a tohle je snad ještě horší (když si někdo užije jednu noc a zapomene, nebo když někdo myslí na někoho jiného a stýská se mu - co je horší?). Namlouvám si, že čím častěji ho uvidím,tím víc se mi třeba okouká a víc uvidím ty negativní stránky:-) Ale už se s tím líp srovnávám, v tom únoru to bylo fakt strašný. Příští rok jsem si domluvili znova hory, tak se toho trochu bojim. Ale tak silná, abych nejela jela třeba radši s kamarádkou, to nejsem. Naopak se na tu dovču těším:-(

Lindo,moc mne potěšil tvůj příspěvek. Když jsem si ho četl, jako bych ho přesně psal já. Hormony šílí jako nikdy. vím, že bych s ní nebyl spokojený, můžu si to říkat několikrát za den, rozebírat to zleva, zprava a bez úspěchu.Svůj protějšek moc miluji,ale mé myšlenky patří kolegyni z práce. Problémem je, že se denně vidíme.Lindo, mám dotaz:Jak dlouho už to u tebe trvá a jak často se stýkáte?

Milá Sabino, mám radost, že jsi tady. To víš, mně to nejde tak rychle - píšu na cizích počítačích, když to zrovna je možné a funguje jim i internet. (Takže ty vždycky poradíš těm ostatním dřív a líp, než bych to svedl já :-) V tom tvém případě si neumím představit, že by ses k někomu zachovala ošklivě a jestliže k tomu došlo, pak za prvé to určitě bylo nechtěně a za druhé tě postihlo takové trápení, že je to dávno odepsáno. A jestli se to týkalo jenom chlapa, no tak co!! Měl ti odpustit, jistě nešlo o život. Výčitky nejsou na místě, já jsem se v nich utápěl hezky dlouho, i když směřovaly vlastně jen na mě: co jsem měl (neměl) udělat, kdy byla (nebyla) ta vhodná chvíle, kdy jsem měl vysvětlovat (mlčet), kam jsem měl jít (nechodit), to bylo furt dokola a nemá to cenu. Neznám podrobnosti, nakolik sis zkomplikovala život, ale kolikrát stačí maličkost a hned je líp, jako v té písničce...vždyť bouře přejdou za chvília zemi deště umylya nebemodré nebezas je nad námiMěj se moc hezky.

Problém je právě to, že "on smí všechno a ty nic". Oba smíte cokoli se vám zachce, ale s mírou. Pokud vím, že druhému se něco nelíbí, tak mu to nedělám. Naopak ten druhý nemá právo mě omezovat. Musím se chovat tak, aby to ani nebylo třeba. Povídáním se v tomhle stadiu, v jakém jste, nic nespraví, spíš bych tomu nechala volný průběh, ať vidí tvoje "činy":-) A pak, až tě dokáže brát jako samostatného jedince (ne jako jeho majetek), tak se pro něj můžeš stát i kamarádkou, s kterou si třeba bude ochotnej (schopnej) i promluvit, aniž by to bral jako nátlak, před kterým chce utéct. Když si tě bude vážit jako člověka (když opravdu budeš mít svůj program atd.), tak si bude moct vážit i tvých názorů a začne je brát na vědomí. Mám zkušenosti s tím, že jsem se kolikrát trápila několi měsíců, pořád v sobě něco řešila a pak to na přítele vybalila, aniž by vůbec tušil, že se něco děje. A přitom se to většinou samo nějak vyřeší postupně, pomalu, když člověk začne u sebe. Najednou zjistíš, že už ten problém vlastně není. Najednou jsem začala mít naopak pocit (ale byl to běh na dlouhou trať), že mám navrch, až mi to začalo skoro vadit.S penězi je to samozřejmě horší, sama jsem naprosto finančně samostatná, ale když máte společné dluhy, to se pak nějak dohodnout musíte. Ale ne výčitkama a nátlekem. Naopak - vzbudit v něm zodpovědnost, jakože věříš, že je dobrej, zodpovědnej atd. My taky plánujeme hypotéku a vůbec nevím, jak to bude, kdybych chtěla na mateřskou.Nezapomeň, že taktika není v tom, že se s ním nebudeš bavit a všímat si ho, jak píšeš. Ty musíš být naopak nejlepší, nejdokonalejší, aby měl co dobývat. Taky ho občas pochválit, naznačit, jak je v něčem taky nejlepší. Ale vsugerovat mu, že ty jsi taky nejlepší. Nevzbuzovat v něm schválně žárlivost. Ale taky nebýt jeho majetkem. Samostatná ženská, který si může vážit.

Zkusim to,nebudu si ho vsimat a nijak se s nim bavit.Je sice pravda,že po práci chodim 2x tydne na anglictinu,abych taky byla jinde nez doma a v praci ale nijak zvlašť mi to nepomaha především jde o to,že kdybych si něco našla nějakou zábavu třeba plavání tak bych se nedokázala dostatečně odreagovat,protože na ty naše problémy musím neustále myslet.No nic,zítra se tu zase objevím.měj se a díky