Výměna přátel se změnou živ. stylu?

Kaco myslim, ze to v podstate uz neni o koureni, ale o necem jinem.Jak sama pises - chces se posunout dal a tito lide uz ti nedavaji to, co potrebujes. Jsem toho nazoru, ze i kdyby se vsichni z nich ovladali a sli s tebou jinam a nekourili tak uz by te to s nimi stejne nebavilo.

Prijde mi divne, menit pratele pouze kvuli tomu ze kouri. Myslim si, ze by jsi to ani sama nezvladla a chybely by ti. Spise je pozadej, zda by se ve tve spolecnosti mohly mirnit. Na zmenu ziv. stylu...to chce poradnej kus silne vule a ne kazdy ji ma. Drzim ti palce.

Jojoj, tak to znám, přiznám se, že jsem také ještě pořád u výmluv a obávám se, že žádný příjemný způsob, jak to s čistým štítem vyřešit, neexistuje...prostě jim to asi natvrdo napálit, jak píšeš.S cigáry zkušenost nemám, odjakživa se snažím žít co nejzdravěji a je fakt, že si tak nějak přirozeněji rozumím s lidmi, kteří na své zdraví taky moc nekašlou. A do zahulených podniků zásadně nechodím, čímž se vyfiltrují kamarádi, kteří jsou ochotní jít prostě jinam.

Bee, to je přesně ono. Napsalas to trefně. Jenže najít nějaký taktní způsob, že? To jsou neustálé oslavy narozenin, koncerty, srazy z práce, apod. apod. Mám pocit, že se už hodně dlouho neustále vymlouvám, vymýšlím si důvody atd. Asi jim to natvrdo napálím všem:)Spíš mě zajímalo, jestli jste to někdo měli obdobně, když jste se rozhodli praštit definitivně s cigáry a začít myslet na své zdraví o něco víc.

Káčo, máš pocit, že nevíš, jak je odmítnout, když tě třeba někam zvou? Chápu to takhle dobře? Nevím, z jakého jiného důvodu se scházet s lidmi, s kterými už si nemám co říct (obrazně). Přátelé přicházejí a odcházejí podle toho, jak se člověk mění, nelpěla bych nutně na lidech, s kterými už nemám moc společného.

Joli, ne, že bych neměla kolem sebe i lidi, se kterými se dá podniknout něco jiného,to zase já jsem docela činorodý člověk. Spíš jde o to, že polovina z nich je zatížena právě tou muzikou, nesportuje a všichni kouří jak sádroví ježci. Když si to tak uvědomuju, tak to možná ani nejsou přátelé, ale spíš kámoši, které potkáváš jenom na akcích. Nechce se mi je přemlouvat k jiným aktivitám a těžko jim vysvětlovat, že se mi nikam nechce, protože mě to nebaví.Ono je to takové síto - těhotenství, mateřství....taky jde o to, že to mělo jakýsi uvolňující efekt - zajít si na skleničku, odpočinout si, zakouřit si....pokecat o kravinách....ale teď mi příjde, že je to ztráta času a chci se posunout dál. Je docela zajímavé, že jsem nedávno našla cestu k lidem třeba ze základní školy. Bohužel, a to máš pravdu, jsem dříve trávila příliš času s mnoha lidmi, kteří za to třeba moc nestáli, nic nového se od nich člověk nedozvěděl. Nemluvím určitě o všech, ale spousta z nich se tak začala jevit. Bohužel nevím, jak mnoha z nich vysvětlit, že o tenhle typ trávení času už zájem nemám.

Káčo, přátele měnit nemusíš, prostě se s nimi scházej někde jinde než v začouzené hospodě. To spolu nepodnikáte nikdy nic jiného - třeba kino, divadlo, výlety? Já taky žiju zdravě a dost alternativně a jedna z mých nejmilejších kamarádek kouří, opíjí se, bere drogy a paří po klubech. Přesto jí mám velice ráda a rozumíme si. Do klubu bych s ní v životě nešla a ona to dobře ví, taky v mé přítomnosti nekouří (nebo v nejhorším si jde zapálit ven)a skleničku vína si dám s ní, máme dohodu, že max. vypijeme dvě. O drogách ani nemluvím. Funguje nám to takhle dobře.

Ahoj. Je mi 28 a léta bojuju s kouřením. Nejvíc jsem tomu dala mezi 17 a 23 lety, pak přes den moc ne, spíš na akcích. Jenže mezi mými přáteli je hodně muzikantů včetně manžela, takže akce každý víkend, koncerty atd. V těhotenství jsem to úplně utla, nekouřila jsem ani po tom, ale teď kouřím jednou za týden nebo jednou za 14 dnů, ale vždycky naráz 10-15 cigaret, nakže ráno následky děsné. Tělo neví, co si má vybrat. Došla jsem tak daleko, že přes týden žiju ukázkově zdravě (samá zelenina, bio a podobné věci)ale sem tam udělám úplně opak. Manžel taky přestal kouřit. Je dost blbé to, že většina mých přátel kouří a jedou si dál svými kolejemi, pořád mě chtějí někam zvát a já, abych byla občas mezi nimi, vždycky podlehnu, dám si skleničku, pár cigár a je to zase v háji. Došla jsem k závěru, že když nemám silnou vůli, abych se na ně dívala a pila minerálku, asi budu muset své kamarády vyměnit. Jak jste na tom byli vy, kteří jste se snažili skoncovat s nezdravým způsobem života? Rozhodla jsem se, že už nechci do zakouřené hospody chodit vůbec, že mi to nestojí za to a raději se zkusím seznámit s lidmi, co mají širší obzory. Blbé je to, že to okolí asi nepochopí, že?