TCHÝNĚ

Odstěhovat se co nejdál od...Super rada. Nemyslím to ironicky, taky mě to napadlo. Ale pro lepší obrázek. Teď nás dělí dálka cca 70 km, dříve 300 km a jakákoli vzdálenost se zdá bezpředmětná. Její aura je všude spolu i s nechtěnými návštěvy. Přece už jela takovou dálku, tak jí nemůžeme nechat venku..

dokud je čas tak z té...Neříkám, že mě to už nenapadlo, několikrát. Vždycky ale z toho vyjdu já jako ta špatná - co bych ještě chtěla, přece mě máma (tchýně) má ráda a nedělá nic špatného. Co už ale předvádí poslední dobou, tak to nejsou "naštěstí" skryté naschvály, ale vidí to i manžel. Naposledy jí řekl, že vždycky bude stát při mě, že jsem jeho manželka a neotočí se proti mně. Ten podpantoflák patřil mému tchánovi. O manžela bych nechtěla přijít, je to skvělý člověk, hodně mi pomáhá, prošli jsme si svým, ale teď je milionovej. Když jsem psala, že se o něj starám jako o malé děcko, nemyslela jsem to ve špatném, spíš pro představu, jak to s rezervou vypadá. Jediný problém je tchýně, která mě a myslím, že i jakoukoli jinou ženu nedokáže vystát. Nejhorší na tom je, že takové vztahy už jsou asi pět let a za tu dobu se to vyostřilo tím nejhorším možným způsobem. Nevím, kde to všechno může skončit.

ikdyž je svatá obětavá...nejhorsi je ta obetavost...a potom, mladi, pekne zaplatte, kdyz ja se tolik obetovala.

Víte co je největší trapas? Přivést tchýni na mlíko!

Také názor: a ještě jedním dítětem.

ikdyž je svatá obětavá štědrá neradí a jen slouží je nakonec vždy špatná. Nedej bože aby něco od mladých někdy sama potřebovala.

Zdravím,i já se...Odstěhovat se co nejdál od tchýně, jinak manželství skončí.

Tchyni oprcat a da pokoj

Zdravím,i já se...Možná ho jen vážně pořád vidí v těch plenkách a né jako Muže.

Pivo, tchýně a uzený nejlepší je studený!

dokud je čas tak z té rodiny uteč a to i od manžela. Od podpantofláka se ty jeho manželka nikdy opory nedočkáš. A nevím proč se o něj staráš jako malé děcko. Fakt uteč a hned jinak se z toho jednou zblázníš a víš co pak bude? On ti řekne že si za to můžeš sama a zdrhne od tebe. Protože takovýhle srabíci jak přijde problém tak od toho utečou.

Zdravím,i já se připojuji s problémy se svou tchýní. S manželem jsme spolu 8 let, náš vztah je "unikátní" v tom, že v počátcích naší známosti manžel po dopravní nehodě strávil v nemocnici v kómatu několik měsíců a další půlrok se pomalu vracel zpět k běžnému životu. Na manželovi zranění nezanechalo žádné trvalé následky, jak psychické, tak fyzické, nicméně já prožívala cca půl roku ve strachu, že umře a další půl roku ve strachu, že jsem o něj přišla jako o partnera, když k lásce k člověku se nedá nutit. Nicméně vše dopadlo dobře, manžel je pro mě teď už mohu říci oporou se vším všudy, naučili jsme se spolu vycházet a navzájem respektovat. Bohužel to se nedá říci o manželově matce a bohužel i manželovo otci. S tchýní nemám vůbec dobrý vztah, při jakékoli návštěvě, ať u ní doma nebo u nás mě neustále ignoruje, všímá si pouze svého syna a ptá se ho na věci, které se týkají pouze jeho osoby, já pro ně funguju jen jako služka, která jim podstrojuje, a to jsem zapomněla zmínit její vražedný pohled, kterým mě vždy uvítá mezi dveřmi. Nevoláme si, nebavíme se spolu, pokud náhodou manžel z místnosti odejde, nastane hrobové ticho, nemáme žádnou společnou řeč, takže vždy mluví o svém synovi, když byl malý. K narozeninám, svátku dostanu vždy nějaký dar, který je užitečný i pro jejího syna - několikadenní pobyty v hotelu pro dva, věci do kuchyně, na úklid, čokolády, alkohol atd. Mně samotné se na můj život, přání, sny, problémy nezeptá. Když si něco nepřeju, tak to nerespektuje, dříve tímto způsobem bojovala za mými zády, teď už mi to dává na vědomí přímo přede mnou. Chodí na nevítané návštěvy, vždy je to však podle jejího názoru v pořádku, nic špatného nedělá, v ideálním případě pošle svého manžela dopředu a sama se schovává v blízkosti našeho domu, takže se manžel zvedne a jde za ní. Mám pocit, že trpí tzv. opičí láskou ke svému synovi a já to odnáším. Z našeho vztahu nemá radost, vnímá mě jako osobu, která jí bere jejího syna, neustále by ho chtěla mít u sebe, když jsme jí oznámili naše zásnuby, neřekla k tomu nic, i přes 7 let našeho vztahu byla překvapená, že svatba musí být. Pro názorný příklad, oba s manželem dojíždíme do práce každý den, manžel má v práci kolegu, který bydlí ve stejném městě jako tchýně s tchánem a jednou na návštěvě tchýni mezi zuby ujela otázka, proč manžel nebydlí u nich doma a nedojíždí s ním - nevím, jak do takového způsobu života zapadám já...Potřebuje lidi kolem sebe ovládat, manipulovat, vše musí být podle jejích představ, ale já jsem člověk, který si todle nenechá líbit. Manžel po několika peripetiích už stojí při mně, nicméně pořád je to jeho máma a je pro něj těžké s ní bojovat, je moc hodný, i tak mám někdy pocit, že mě řekne něco jiného a své matce také. Několikrát jsem chtěla vztah ukončit právě kvůli tchýni, ale nedokážu to dotáhnout do konce - i kvůli výše zmíněné tragické události, která manžela postihla. Stále mám na paměti ten strach, utrpení a bolest, kdy můžete přijít nadobro o milovanou osobu a ve srovnání s tím jsou jakékoli problémy nijaké...Nevím ale, jak dál. Bolí mě, když vidím, jak vztah tchýně-snacha může být příjemný, nevím, proč jsem pro svoji tchýni takovým nepřítelem. Jejího syna jsem neopustila ani v nejtěžších chvílích jeho života, díky mně a mé podpoře má vysoké vzdělání, práci snů, ani já nejsem žádným "blbem", má pracovní pozice je velice vážená, o jejího syna se starám v podstatě jako o děcko, má na růžích ustláno, mohl skončit mnohem hůř. Ani chování mého tchána není o nic lepší, ten se mnou nebojuje, nicméně je příkladný podpantoflák, takže nikdy nevystoupí proti své ženě a tiše takové chování toleruje. Vztahy se natolik vyostřili, že jsem řekla manželovi, že jeho rodiče už nechci nikdy vidět, ani u nás ani k nim už nikdy nepřijedu. Manžel mé rozhodnutí naprosto chápe, neřekl žádného slova proti tomu, ví, jaká je jeho matka. Bojím se ale, že když má dojít ke konfliktu s jeho mámou, nikdy jí nedokáže ustoupit, je až moc hodný, jeho máma ví, co na něho může použít, sama ho k tomu vychovala. Tchýně o mém rozhodnutí ví, nic si z toho ale nedělá, nejdůležitější je pro ní, že uvidí svého syna, což zdůrazňuji, že jsem svému manželovi nikdy nezakázala. Řekla jsem mu, ať si za rodiči jezdí, jak chce, ale mě z toho vynechá, což tchýni naprosto vyhovuje – až mě překvapilo, s jakým nadšením toto uvítala, a jak jí nechybím, což v synovi ještě donedávna vzbuzovala. Nevím, co dál...Vím, že tchýně s tchánem tady vždy budou a takové řešení není ideální. Oni už ale jiní nebudou a už vůbec ne kvůli tomu, že si něco já přeju. S manželem ještě nemáme děti, ale pokoušíme se o ně. Bojím se, že s dětmi se náš vztah jen vyostří. Jen chci šťastné a klidné manželství..které mám, dokud se na něm nepodepisuje vliv příšerné tchýně - takové označení jsem použila kvůli stejnojmennému filmu. Asi takový vztah je mezi mnou a mou tchýní. Jak s tímto naložit?

Né,nerozumíte. Chci říct...to jo,no proto.A proč si nechcete vzít navíc tu desetikorunu,to by mě nebylo hloupé,u nás by naopak babička viděla ten čas,který by jste jinak trávila jinak,běžně dá na přilepšenou.

snad musí být...Né,nerozumíte. Chci říct že nakoupím za 190kč,babi mi dá dvousetkorunu,já vrátím 10kačku zpět.A pak mi jí babička šoupne nepozorovaně do kapsy.Protože ví,že jinak bych od ní peníze navíc nechtěla.Co jí nakoupím,na vše přinesu účtenku a ona zaplatí.Ty drobné jsou prostě jen tak -jak říká od cesty.Dneska řešíme jak to bude dál,kdo se postará.Já musím příští týden na operaci,takže už nemůžu.

jsi v klidu?

Buď v klidu. Tvůj otec je štědrý,tedy jen v případě,pokud chce:-DTCHÝNĚ

prostě někteří rodiče si na to zvyknou že jim jedno z dětí nakupuje a je mu trapné si říci o peníze za nákupy pro ně, rodiče to berou jako samozřejmost a druhé dítě z nich jen tahá peíze a není mu to trapné a při tom má v rodinném rozpočtu daleko více než ten první. Rodiče berou jako samozřejmost že od jednoho berou a druhého stále podporují. Pak ti máma řekne ty umíš hospodařit ale tvoje ségra ne.

snad musí být vymyšlené.Utratit za babi necelé 200KČ a dostat 10Kč

Určitě vysvětlení chtěj....Tak jsem se vrátila od babi,vše v klidu vysvětleno.Mám to asi podobně jako vy Majko-máma se prostě zkusmo zeptala zda mi babi dává peníze . Když slyšela že ano,myslela že snad dostávám tisíce.Tomu jsem se musela zasmát,skutečně je to pár desetikorun.Např. když nakoupím třeba za 190kč,v kapse najdu desetikorunu-že prý to mám od cesty.Mámě jsem řekla -tak se starej ty,já mám velké zdrav. problémy a přesto ještě pečuju o babičku.No uvidíme jak se to vyřeší,já musím na další operaci,tak se bude muset postarat ona.

Proboha!!! Ať rodiče koukají jen sami na sebe a nechají dospělé děcka ať se starají!!! Ženské haštěřivé, krávy blbé!! Co to tady pořád řešíte?