Sebepoškozování

Dominiko, promiň, že dnes půjdu s otázkami hodně na tělo. Co znamená "netrvalo to dlouho..."? Jinak řečeno, jak dlouho si to necháváš líbit? A teď jedna hodně hnusná otázka: Nelíbilo se Ti to z počátku? Nelíbí se Ti to občas? Nebráníš se, proto, že Tě to trochu láká? Působíš hodně energicky, rázně, samostatně, dokonce i vnitřně silně, inteligentně, chytře, normálně... Máš vlastní pokoj... Je na klíč? Můžeš se zamknout? Jak se stane, že má příležitost? Můžeš na minimum snížit takové okamžiky?Definovalas svoji maminku...Napadlo Tě, že ona by možná totéž řekla na Tvoji adresu, kdyby se jí někdo zeptal? Jsou to otázky pro Tvoji hlavičku, nemusíš na ně odpovídat mně a tady...A jsem ráda, že Tě náš PP chat pobavil a snad i rozveselil :o)))Můžeš to vašim oznámit písemně, sednout si s nimi třeba a podat jim lístečky anebo je předat, odejít a dát jim trochu klidu, aby mohli co nejrozvážněji zareagovat? A chceš opravdu, aby se to dověděli? Znamenalo by to, že by asi navždy odešel z vašeho života. Představuješ si to takhle anebo bys chtěla, aby s vámi žil a dal Ti pokoj? Co bys vlastně chtěla, kdybys mohla mávnout kouzelným proutkem a rozhodnout to sama?

Ahojky vsem lidickam,predne musim rict, ze jsem velmi rada, ze jsem narazila na tuto diskuzi,nemela jsem ani tuseni, ze neco podobneho existuje.Bohuzel nemam ted prilis mnoho casu precist si prispevky, tak alespon, co ja mohu k tomuto z vlastni zkusenosti rict. Sebeposkozovani beru jako prehluseni bolesti psychicke (deprese).Bude ted znit asi dost "nenormalne" fakt, ze jsem obcas vlastni zivotnou tekutinu pouzila na papir ala umelecke dilo, sebeposkozovani je vyjadreni odporu, ktere citim ke svemu telu, k celemu modernimu "kultu tela". Jak jsem stacila pochytit, i vas pak "stvou" zustavajici jizvy a posmech okoli, ano, i mne se to stalo a bylo to ponizujici, zel banalni vymluvy na skrabance od tribrite ziletky jsou samy o sobe neuveritelne. A jak se dostat z toho kolotoce? Nevim, snad zacit se "mit rada", snad jednou...Mejte se moc moc fajn, ahojky.

Pistalka, moja upiskana :))) vdaka za to, co si napisala!!! xo... ale preco zasa nespis, bosorka? :) Dufam, ze aspon teraz sa Ti snivaju pekne sniky, aby si bola rozosmiata a hopkala po dome veselo ako veverka :))) To je dobra zprava, ze uz to nerobis...a verim, ze Ty uz to aj vydrzis :o)

Diminika, to je zlate, Tvoja prva veta "dneska spat nepojdem" a posledna "som unavena, dobru noc" jasne pospi si, nech sa Ti nieco krasne sniva ;o]Pride mi to, ako cela vecnost, ze som na tomto chate nebola, pritom je to iba nieco cez mesiac, ale akosi mi nieco branilo, chodit sem, vsetko tu na mna posobilo velmi deprimujuco, ani neviem, preco som si to teraz otvotrila, a zrazu je vytiahnuta tato tema, tak citam a citam a veselo mi teda neni...Je tak zvlastne, kolych ludi stretne velmi, velmi podobny osud, jak uz to "z" ci ublizovanie, je to smutne, ale myslim, ze smutkom sa toho moc neporiesi, ja som sa nalutovala dost a uz mam toho fakt dost! Neporezala som sa uz 2 mesiace, ze uz, toto znie fakt divne, ale pride mi to, ako cela vecnost, a strasne dlhy cas, dlhy, a zaroven pekny ;o]Neviem ci som sa toho zbavila navzdy, momentalne problemy riesim inak, ako rezanim, stejne sa tie problemy tym nevyriesili, a boli este horsie a na kvalitu i kvantitu narocnejsie. Momentalne obcas lietam v niecom inom, ale rezanie to uz nieje, hodne mi pomohlo kecanie o tom, ale hlavne presvedcenie, ze to nieje to spravne, zaco vdacim jednej strasne, strasne milej ;o]osobke. Nieco, ako zakazanie z jedneho dna na druhy to mi neslo, ale obmadzovanim sa to dalo zvladnut, dufam, ze mi to vydrzi, hlavne to prajem Vam vsetkym, nielen tym co nasli odvahu sem npisat, ale aj tym co sedia niekde doma vo svojej izbe a maju chut to spravit. Nejake moje slovko nerobte to, Vam v tom asi nezabrani, ale aj tak ho tu mate ;o]

Dneska spát vůbec nepůjdu :o))- je to tak napínavý! Vždycky si říkám, ještě si přečtu tuhle stránku...no asi to nestihnu,čtu sice rychle, ale nedostala sem se ještě ani na začátek letoška. :o)). Člověk by skoro začal panikařit,když vidí,kolik ste toho popsali :o)) Kolik to vlastně je let? Čtyři? Jo, bydlí u nás čtyři roky. Máme malej řadovej domeček,ale všem vyhovuje, každej má svůj pokoj a to je hlavní. Když k nám přišel, měli sme obyčejnej vztah, jakej bejvá mezi strýcem a neteří. Možná sem ho měla i radši než rodiče. Nezůstalo to tak dlouho. Neměla sem kluka, nechtěla sem nikam spěchat, vždyť mít je jako kamarády je větší legrace.. Teď už vůbec ne,tos odhadla dobře. Dokonce se mě jedna holka zeptala, jestli nejsem lesba,když kluky odhánim od sebe.Uznávám,že v dnešní době neni úplně obvyklý hrát sólo, zvlášť v mym věku,ale .......no,tak dál. Máma by si určitě nenechala nic líbit, neni taková jako já. Umí s problémama rychle zatočit, ale jen s těma vlastníma. Víc až příště, hrozně na mě padá únava. Tak dobrou noc :o)))

Dominiko :) Tak to sis přečetla asi top mých zážitků!!! :))) zavaříš počítač, to jsem napsala před jedním rokem a asi tisíci stránkama :))) Panická porucha je sranda, když se na ni člověk dokáže tak podívat, začne vítězit a je možné to říct téměř o všem v životě... :)))

Dominiko, pak to, že jsem na Tebe reagovala, mělo smysl. Už jenom pro ty 4 dny klidu :)Přemýšlím, kolik holek jako jsi Ty, jsem už v životě potkala. Tvářily se bezstarostně, rozhodně, společensky a vesele a měly svá velká a příliš važná trápení...hmmm. Bez toho, že to budeš chtít změnit Ty a jenom Ty, se nic nestane :( Přemýšlím, jestli s někým chodilas, bylas zamilovaná... Se současným partnerem jaksi automaticky nepočítám, je to něco, co by asi spontánně Tvou situaci řešilo a vyřešilo... Mýlím se? Na maminku působíš jako bezproblémová dcera, ani ji nenapadne, že bys mohla mít problémy, není netečná, je jen vzhledem k tobě hluboce zaklidněná. Napadlo Tě někdy, jestli neobtěžuje také ji, když je otec většinou pryč? Neobvyklé je i to, že on s vámi žije, tedy nepíšeš v jak velkém bytě nebo domě, s jakými možnostmi soukromí... a jak dlouho s vámi žije? A co bylo předtím, když teta žila? Dávám Ti intimní otázky, stačí, když si je zodpovíš sama, jak chceš... Stačí, když necháš i nadále kudličku ležet... myslím, že to dokážeš... :)

Tenhle večer měl bejt příšernej, jako celej dnešní den,ale sedla sem si k počítači, napsala adresu doktorka.cz a ... Našla sem si tě v sekci panická porucha, ještě to nemám celý dočtený,ale pokračovat ve čtení, dokud ti nenapíšu,že seš skvělá a že mam hroznou radost,že sem tě na tomhle chatu potkala. :o))) Směju se (i když vim,že na panický poruše neni nic k smíchu),že to musí bejt slyšet až k sousedům. Tak moc mě článečky bavěj- třeba to, jak si získala radu, v případě záchvatu lehnout na zem...:o)))))) Odcházim si přečíst pokračování. A ještě jednou moc děkuju, nebejt tebe, asi bych dneska zas vyváděla :o( Možná mi ke klídku stačí promluvit s někym,kdo opravdu poslouchá,co říkám... Tak papky D.

ahoj. ja si zpetne nemyslim, ze je to spatne. ani mi nevadi, ze je mam, ani mi nevadi, ze poutaji pozornost a ani se nevymlouvam. komu nechci nereknu nic, komu chci reknu, ze se to proste stalo...jsem vdecna za ne. protoze jsem se z nich naucila. rezala jsem si do ruky :naramky: za kazdy svuj hrich a do prave terc, aby se okoli strefoavlo do nej a ne dodmyhop srdce..mimo jine...vzdycky to melo presny rad. byl to ritual.ktery jsem postupne stale vice zdokonalovala.mozna jsem byla blazen. ale spis(jak to obvykle byva) jen trochu moc emapaticka na tenhle svet. nebudu nic rozpitvavat. proste si myslim, ze pro me i tenhle zpusob prebnoleni bolesti byl dulezity jako kus me cesty. a verim tomu, ze to jednoduse povetsinou samo prejde...proste to prestane stacit a nebo to nebude treba...mejte se pekne a moc si neuzivejte to babrani se v tom. zdravejsi je jit venku a dychat cerstvy vzduch....

Zdárek Pajko!:O))) Chtěla sem odepsat už včera,ale někdo mě vyrušil a později už sem se k počítači nedostala. Už dlouho pozoruju členy naší rodiny a představuju si, jak by se tvářili, reagovali,kdybych jim řekla, co se děje. Táta by nejspíš nevěřil, je to jeho dvojče, moc si spolu rozumí a tak,když teta zemřela, stěhování k nám bylo pro strejdu skoro samozdřejmostí. Mámě kdybych to vyklopila, snad by ani nezaregistrovala. Neposlouchá mě, automaticky na všechno odpovídá "hmmm" nebo "to je dobře". Když po ní něco chci, uslyšim jenom "později" nebo "seš už veliká, ty si poradíš". A tak si se všim musim poradit sama- vždyť sem přece veliká :o)))) ,má to i svý výhody, když sem v sourozenecký dvojici braná jako ta veliká, můžu na různý akce, mám povolený občas si vypůjčit auto nebo.... zkrátka, mam volnost,kterou mi některý z kamarádů můžou závidět. Nikdo jinej už na mě nedohlíží, ostatní příbuzný bydlej křížem přes republiku, odkud sme se před deseti lety přestěhovali i my. Jezdíme na návštěvu o Vánocích, když někdo slaví zvláštní jubileum nebo na prázdniny, telefonujeme si skoro denně,ale 250 km je 250 km. Nikoho nemám,sem v tom úplně sama. Pozoruju dál, vždyť můj zachránce nemusí bejt nutně z rodiny nebo jo? Mám hodně kamarádů, co patřej do starší věkový kategorie, často poslouchám a snažim se poradit jim s tim, co je trápí. Ale zapojit je do tý mojí "akce Z"??? No to ne.. mam strach z toho,že by na mě koukali, jak na mimozemšťana. V tom je problém, chci, aby ve mně vždycky viděli jen tu bezstarostnou holku, která umí zvednout náladu už při pozdravu, který nikdy nemizí úsměv na tváři (vyjímečně), která vždycky podá pomocnou ruku a ne tu,která se topí ve svejch problémech.. Je to pitomost, mam taky přece ráda kamarády i s jejich trablema. Naopak, ty,který se dostali do potíží a já jim pomohla,mám ještě radši. Sem jako kdyby mě někdo naprogramoval, abych svoje věci řešila sama a jinýho do toho netahala. Chocholoušek by se mnou měl co dělat,kdybych ho přišla navštívit :o)) Klídek,uvažuj rozumně,řikám si pro sebe, ale to už taky nejde. Hážu myšlenky,tak jak se mi v hlavě vyrojily do compu,jen tak, bez ladu a skladu. Nebudu to po sobě ani číst- musela bych to smazat, jestli sou tam hrubky, tak mi je odpusť, do příště se polepšim :o))Jakej napsat závěr? Nechám si všechno líbit? Sem zbabělec? Na nic nedokážu odpovědět. Nechci už o tom přemejšlet, za chvilku musim jít do tělocvičny mezi lidi a musim vypadat normálně, ne jako kdyby mi někdo rozšlapal bábovičky.. :o))Závěr si teda domysli :o)) Chytrá seš dost, určitě to zvládneš líp než já. Brzy mi napiš. Tahle debata na mě docela zabírá- už čtvrtej den leží kudlička ve svym šuplíku a nikdo na ni ani nešáhnul :o))))

Zdravím všechny,mám na rukou také pár jizev,ale teď už vím,že je to ta největší blbost,co může člověk udělat..Každá si těch jizev na mě všimne a málo,kdo mi věří mé chabé výmluvy o tom,jak se mi to stalo.. Ale patří mi to,neměla jsem to dělat..Měj te se lidi.

Dominiko, mě sem přivedla jedna holka, která měla podobný problém jako Ty. Tedy sebepoškozování, psala o tom ale jinde, takže když vznikla tahle sekce, logicky jsem se tu objevila. Ona s tím mezitím přestala, i když důvod kvůli kterému to dělala, řekla bych, že trvá. Píšeme si přímo jako kámošky a mně strašně moc záleží na tom, aby se k tomu už nikdy ani na chvilku nevrátila. Stejně je mi líto všech holek, které sem napsaly o podobném problému, protože takové řešení nemá smysl, je to naopak problém a výčitky navíc... :( Tvůj důvod je natolik závažný a od toho chlapa zvrhlý, navíc násilnický s agresivitou, žádná něha, prostě Tě zmlátí :(, to je fakt síla. Jsem ráda, že se dokážeš odpoutat a nejsi v tom úplně a nonstop ponořená. Vidím jediný východisko. S některým ze svých rodičů, prarodičů nebo jiných příbuzných nebo dospělých máš určitě otevřenější vztah než s ostatními. Je potřeba to říct. Začni s návrhem odchodu z domova, ano logicky padne dotaz na důvod, tak ho řekneš. Nechápu, proč bys toho člověka měla šetřit, když jemu nedělá problém Tě zmlátit. Představovala jsem si, že Tě miluje, stává se to i u příbuzných, city se vymknou z kontroly, příležitost vykoná své a je to. Chápala jsem to tak, že on Tě chce a Ty jeho ne a přetrpíš ty chvíle, kdy je silnější. Stopla bych to i kvůli svému budoucímu životu, poznamenává Tě to ve vztahu k mužům, k založení rodiny, schopnosti naplno prožít lásku i tělesnou, partnerský vztah se vším, co k němu patří. Stopni to, nemusí z Tebe být neurotička, máš dobrý základ, jsi inteligentní, nedovol mu, aby Ti zkazil ani minutu Tvého jedinečného života. Existují i anonymní linky důvěry, kde Ti profesionálové poradí, jak na to - krok za krokem. Myslím, že by to mělo klapnout, jenom to rozhodnutí s tím skončit, musíš udělat Ty. Neboj se, zvládneš to. A už se neřež, to, co prožíváš stačí vrchovatě. Já už cca rok píšu na sekci Panická porucha, což je můj problém a mohla bych věkem být Tvoje mamka, tedy mé nejmladší dítko má už 20 let a nejstarší 27 :) a ani nevíš jakou radost mám z těch Tvých smajlíků :)))

Nejdřív k dotazům na mě. Chodim na střední školu, teď končim třeťák. Protože bydlim přímo v městě,kde je i škola, na intr mě nevezmou a to nemluvim o tom,že by to našim bylo asi "trochu" divný...Nad 18 let mám (už 5 měsíců :o)) Přemejšlim nad tim,cos asi myslela slovama ODEJÍT JINAM. Odstěhovat se do jinýho města a dochodit tam poslední ročník stř. šk. nebo se odstěhovat sama a dojíždět do mojí školy? Hmm stejně je to fuk.. Obojí nevyhovuje, nevim,jak bych našim vysvětlila,že se budu stěhovat na jeden rok, pak mě vezmou na vejšku (doufám) a stejně půjdu jinam, proč teda? Kde bych na to vzala peníze taky netušim :o( Jedinym řešením se zdá bejt prozrazení celý záležitosti rodičům .. nebo druhá taky příšerná možnost přežít ještě rok a pak utýct na tu vejšku. Sama to s nim řešit nemůžu, v tom se asi shodnem. Jednou sem mu řekla, jestli si myslí,že mu to projde (i s dodatkem,kdyby toho nechal,nemusí bejt nic).. Nejdřív mě poprosil, abych mu to zopakovala, neudělala sem to,ale i tak mě strašně zmlátil, že už sem nikdy nic podobnýho ani nenaznačila. Jevim se ti jako vystrašený prchající dítě.. asi tak tady působim, ale sem na tom líp. Občas ,třeba při sportu, i zapomínám na to,kdo bude doma čekat a sem úplně v pohodě. Ani nejbližší kamarádi nic netušej. Když sedám k compu a načítaj se stránky doktorky, je to většinou doba , kdy čekám že se vrátí z práce nebo večer, kdy se mi v hlavě promítá den,co právě uběhnul- proto taková nálada. (teď vyjímečně ne :o)) Je to vlastně místo toho, abych si pohrála s nožem..Napsala sem tu o sobě mooc věcí, až je mi z toho divně... Já třeba o tobě nevim vůbec nic, plácám jen pořád o sobě a o sobě. Zajímalo by mě, co tebe přivedlo na tyhle stránky (možná si to někde psala a já jen přehlídla :o( , kolik ti je, co máš za trable, jaký máš koníčky... chtěla bych vědět s kym si tu povídám :o))) Ale jestli se ti nechce, odpovídat nemusíš, vim,že tady radíš všem a máš toho spoustu.Tak zatim ahoj D.

Doniniko, každá situace má řešení i ta Tvoje. Měly bychom něco vymyslet, jak ho stopnout. Je jasný, že Ty to neuděláš, válcuje Tě strach a úzkost, jsi tím ochromená, vystrašené dítě prchající... I těchto případů je bohužel moc včetně reakcí, tj. mlčenlivosti. Co internát? Studuješ střední školu nebo vysokou? Tipuju to první. Ve velkoměstě by neměl být problém odejít jinam, jenom bys měla mít nad 18 let, dost síly udělat tenhle krok a bohužel i peníze. Tvé okolí by asi chtělo vsvětlení. Babičky bydlí tak daleko, že dojíždění by bylo nemožné? I tak jsem přesvědčena, že by toho darebáka měl někdo stopnout. První fáze by mohla být, že když přestane, nebudeš ho žalovat. Mělo by to zabrat, cítí nad Tebou převahu, měl by někdo silný, docela dospělý stát po Tvém boku a pomoci Ti, mělo by to zabrat, potřebuješ svědka a podporu... Chtěla bych Ti pomoci, ale je potřeba za prvé udělat stop, pak budeš mít klid a přestaneš být štvancem...

Já si to najdu a přečtu, ale Ty rychle ukonči sebeubližování. Už jen z odkazu si dokážu představit, co jsi prožila. Divila by ses možná, kolika ženám se to stalo a ony to nikde většinou neventilovaly a trápí se tím samy. Je to důvod k pohlazení, odškodnění, nikoliv k řezání a poškození. Nebude Ti líp, bude Ti hůř, dřív nebo později přijdou výčitky, že si tohle děláš. Nenechej to rozběhnout, nahraď to čímkoliv jiným, ale pozitivním, něčím co Tě povzbudí a přitáhne k veselé holce v Tobě, jinak se zaboříš ještě víc do utrpení, smutku a přiděláš si problémů. Je potřeba se napřímit a jít dál. Dokážeš to, jenom v tom okamžitě přestaň pokračovat, dívej se dopředu, žij přítomností, raduj se z každé maličkosti jak jen to půjde, ale do toho momentu se alespoň teď ještě nevracej, ignoruj ho, je možné to natrénovat, ale musíš chtít, je to návrat k Tvému úsměvu, jinak Ti zůstanou jenom smutek v očích a jizvy na těle a na duši. Bude to dobrý, jsem o tom přesvědčená :) ale přestaň okamžitě, úderem dneška!

Díky Pajko,za odpověď. Věc ,která mě tak ničí,že si nemůžu pomoc a šáhnu po noži,nemusim hledat. Vim,co to je. Ale nevim už PROČ a jak dlouho to bude trvat. A už vůbec nevim,jak ji řešit. Jen čekám,až tohle období přejde a já budu rozesmátá holka jako dřív a nebudu se muset přetvařovat. Můj největší problém, prapůvodce všech těch ostatních sem napsala 20.5.2003 ve 20:55 do sekce znásilnění (autor: Dominika), kdyby sis to přečetla, možná by Ti to o mně řeklo víc. Sem moc ráda, že reaguješ na to, co tu píšu a jen tak neignoruješ. Potřebuju to ze sebe nějakym způsobem dostat ven a nemám nikoho,kdo by si to nechal jen pro sebe... Když se mi ještě ozveš, moc mě to potěší. Ahoj

Znám lepší řešení, nemít jizvy na duši ani na těle, čím míň jizev kdekoliv, tím líp. Tím harmoničtější život, každy člověk má trápení, ale málokdo bere do rukou nůž...Co kdybys začala odstraňovat a hojit ty psychické? Měla bys celkově míň bolesti, utrpení a jizev, Jizvo. Já myslím, že by to šlo, má to ovšem jednu základní podmínku, musela bys chtít a začít hojivými balsámky místo kudličkou :(Přeju Ti, aby sis zvolila variantu, která je pro Tebe lepší, bez jízev ...

Každej člověk má nějaký problémy, to je jasný,ale já už to nějak psychicky nezvládám. Mam hroznou bolest někde uvnitř, tak vezmu kudličku ,alespoň trochu zmenšim rozdíl mezi bolestí fyzickou a tou ,která mě ničí psychicky. Někdo má záchvaty pláče, jinej se strašně vzteká, já si ubližuju. Nemám se ráda, sem hroznej slaboch. FUJ FUJ FUJ

Jasně, ale pomůže Ti od toho pouze zoufalý výkřik do prázdna? Co pro to uděláš, aby se Ti to už nestalo? Jak Ti můžeme pomoci?

:o((( už nechci!!!