Dyslektik....?

Prosím, mám šestiletého syna a nevím si už rady co s tím dělat. příští rok jde do první třídy! Syn mě dává před podstatná slova špatná zájmena. Např.,, ten kolo ", ta kolo atd. Pořád ho na to upozorňujem a musí opakovat správný výraz, ale to je úplně beznadějné. Ptám se je-li to nějaký problém či dyslekxie. A jak to popřípadě trénovat či vysvětlit synovy. Jsem už zoufalá.

Ahojky, chtěla bych se zeptat ohledně mé třináctileté dcery. Nikdy jsem si nemyslela, že by mohla být dyslektik apod. ale učitelka nás upozornila, že tato možnost tu je. U dcery jsem žádné problémy nezaregistrovala, snad jen, že málo a tiše mluví a občas kapku špatně skloňuje, ale to jsem nepovažovala za problém. Paní učitelka nás však upozornila, že dcera má diktáty většinou na jedničku, ale často dělá "chyby z nepozornosti". Zvláštní však je, že tyto chyby jsou vcelku stejné. Například ve slově TĚŽKO pravidelně vynechává druhý háček apod. Poraďte, myslíte si (jako paní učitelka), že trpí nějakou formou "dis", nebo to nic není?
Předem děkuji
Katka

PROSÍM O RADU.DCEŘI BYLA V 2TŘ. DIAGNOSTIKOVÁNA DYSLEXIE.PO DVOU LETECH JSEM MUSELA ŽÁDAT O PRODLOUŽENÍ POTVRZENÍ A PŘIŠLO I PŘEZKOUŠENÍ.DCERA CHODILA POCTIVĚ 2 ROKY ,KAŽDÝ TÝDEN NA NÁPRAVU, A EJHLE NAŠE DYSLEKTICKÁ DCERA S IQ 93 UŽ NENÍ DYSLEKTIK ALE JE MÍRNĚ RETARDOVANÁ MÁ IQ 80 A TAK JE PROSTĚ JEN BLBÁ A NEMŮŽE TÍM PÁDEM BÝT DIS.V ŮTERÝ SI MÁM V PPL PORADNĚ PODEPSAT A PŘEVZÍT POTVRZENÍ PRO ŠKOLU. CO KDYŽ HO NEPODEPÍŠI? JSEN Z TOHO VEDLE.MÁ IQ 80 ALE NA VZLÁŠTNÍ ŠKOLU, JE DLE PSYCHOLOŽKY PŘÍLIŠ CHYTRÁ....??!!

Ella: Nic, asi nejlepší je na to hned ze začátku upozornit dotyčného aby nebyl v šoku nebo si neudělal o mě zbytečně špatný úsudek. Taky znám takových pár lidí, je to hodně těžký dotyčného takto chápat ... pořád to provokuje normálního ke korekci. (opravování) S tím se asi moc dělat nedá.

Dobrý den chtěla jsem se zeptat mám dceru v 6.třídě a mají zeměpis mají pana zástupce a on řekl jestli není moje dcera dyslektik.Ale v českým jazyce neměla dcera žádné problémy a čte moc dobře.

Jak jsem psala o příspěvek...>"Mozna mi to tu bude někdo vyvracet – ze to není mozny timto."

Věrko, naprosto ti to věřím. Nikdy jsem se za dyslektika nepovažoval, naučil jsem se číst, ještě mi nebyly 3 roky, v 6 letech už jsem četl i azbuku, takže s pravopisem nemám žádný problém; velmi dobře - na rozdíl od dnešních dětí - rozumím českému textu a ze slohovek jsem měl vždy jedničku. Přitom si ale po sobě musím všechno znovu pečlivě přečíst, protože vynechávám písmena, kusy slov, nebo zírám, jakou jsem udělal při psaní hrubku, které si při čtení okamžitě všimnu. Zároveň se mi ale i při čtení stává, že nechápu, co chtěl autor říct, přečtu si ho pozorně znovu a zjistím, že jsem si některá slova domyslel úplně jiná, než jaká tam skutečně jsou, z čehož pramenila ona "nelogičnost textu".

Věřím tomu, že kdybych nečetl už jako malé dítě (a čtu celý život, ať už se jedná o beletrii nebo odborné texty), byl bych pouze jedno z těch "hloupých dětí" (ony by nebyly hloupé, pokud by četly), které se dnes vymlouvají na dyslexii.

Milí dyslektici, dysgrafici, dysortografici a další dys... Jsem učitelka a sama jsem taky dys. Češtinu jsem pochopila až na střední škole, protože mi náš profesor ukázal, že jazyk má logiku stejně jako matematika a že si lze pomoci různými mnemotechnickými pomůckami. Na netu se klidně vymluvte na počítačovou slepotu. I já na monitoru přehlédnu překlepy. A kdo by měl zájem, mám ty pomůcky sepsané v počítačové podobě a mohu Vám je poslat a pomoci vám. Pokud jste od Bruntálu, pomůžu i osobně. A opravdu to jde, já jsem důkaz. :-)
Pište na: [email protected]

mě by bavilo co kolov ale jenomže ja když sy ěco naučim tak cc za šest hodin se to teprve naučim jednu sloku dutiš ch tim řic že mam hodně problemy s učivem

Nebuďte smutní,nezoufejte.Vyhýbejte se lidem,kteří vás netolerují a nechápou.Přátelé vám pomohou a své místo si v životě najdete.Je to celoživotní boj se sebou.Jsem starší a už si z nechápající společnostinenechám rozhodit náladu.Držím palce.

s učením je potíž,vystřídala jsem tři učební obory.Nic mě nebavilo,u ničeho jsem dlouho nevydržela.Kájo,co Tě baví-máš nějaký sport,nebo co by jsi rád v životě dělal? Když si na to popravdě odpovíš,tak si na to najdi učební obor.Já si našla taky železniční.

Nikdy nedělej nic co Tě nebude bavit,protože pak budeš střídat né jenom školy,ale zaměstnání a v dnešní době to není,žádná legrace.

Ahoj je mi 19 let a jsem neviučeny,na učivo mi totiš dělá problem dislexie a nevim jak se mam vyučit nevi jak nato už jsem vystřidal 2 obory,muřete mi nikdo nijak poradit???

Ahoj, je mi 13 let a mám...Verčo,nejsi sama. Hodně lidí se narodilo s touto poruchou a věř mi ,že i vystudovali vysoké školy. Určitě vynikáš v něčem jiném,ale hlavně máš dobrou povahu a srdíčko. Vidím to na svém vnukovi. Nestarej se nad písmenkami,ony nejsou pro život až tak důležité.Ale přístup k životu a ten máš před sebou. Přeji mnoho štěstí.
Jinak možná spolupracuješ se školním psychologem,ten by Ti měl poradit a když si myslíš,že třeba není dobrý, poraď se zrodiči a zajděte si za jiným . Doopravdy to není nijaká ostuda,ale každá rada dobrá,viď. Pá.

Ahoj, je mi 13 let a mám taky dislekcii a nevím, jak si stím mám poradi cítím se blbě a i hodně mě to trápí nevím co stím nedokázal by mi někdo pomoct? dekuju

mě je taky 35 a mám stím...---Také nevím co s tím,nikomu to nevysvětlíte,každý Vás má za blbce-problém je to velký.Chodím na jedno diskuzní forum a tam už jsem byla několikrát upozorněna na chyby. Kdyby někdo věděl o nějaké pomůcce,léčbě....byla bych ráda. --- Zpomalte své myšlenky a nepředbíhejte tam kde ještě ve větě nejste. Pište slovíčko za slovíčkem. Pište pomalu - nesnažte se to uspěchat. Když nevidíte chybu znova si slova projděte písmenko po písmenku. Porovnávejte s pravili pravopisu. Buďte pořád nejistá dokud každé slovo nezkontrolujete třikrát. Nepište dlouhá souvětí. Po dokončení věty si projděte její význam a zkuste rozlišit jednotlivé věty od sebe. Čárky doplňujte před slova která čárky potřebují ty poznáte snadno není jich zas tak mnoho. A pokud vám to už připadá jako ztráta času tak jako mě tak se na čárky vybodněte pokud máte pocit, že je věta dostatečně srozumitelná? Opakujte pomalu po kontrolu slov písmenku po písmenku jako by jste počítala na prstech několik let a postupně zvyšujte svoji sebedůvěru s tím jak vám u slov začnou mizet chyby. Nic se nedá v mozku změnit za den.

Po škole jsem učila...Že by se psychologové a pedagogové, kteří se podobnými poruchami léta zabývají spletli? Ano pletou se! V historii je naprosto běžné, že se obecně uznávané pravdy považují za realitu. Rozhodně přes 90% lidí žije v iluzích jak náboženských tak sociálních.

IQ je mýtus a nedá se od něj odvozovat skoro nic. Dyslexie a podobné věci jsou pouze sociálně (a tedy z velké míry náhodně) způsobené jevy. Každý jedinec je zkoumán v nějakém věku a porovnáván s ostatními. Je nemoc, že někdo něco ještě neumí? Pokud bychom dyslexii měli uznat jako nemoc. uznali by jsme tím jako nemoc i to že někdo neumí hrát na klavír nebo programovat. To ovšem neumí nikdo dokud se to nenaučí. Nenaučí se to ten, který to umět nechce. Nemůžeme mezi dětmi paušalizovat a porovnávat všechny takto primitivní a snadnou cestou. Některé osobnosti prostě některé činnosti nebaví a nezajímají a tak je nerozvíjejí. Stačí předat člověku touhu znát a věřte, že se to naučí. Pokud se jedná opravdu o dysfunkci mozku je třeba ji léčit léky a takový jedinec se bude pomalu učit jakýkoliv obor. Vážně si myslíte že existuje v mozku centrum pro matematiku nebo psaní které nemá nic společného třeba s filosofií. Ne mozek se v tomto chová komplexně a proto pokud někomu nejde jen jeden specializovaný obor je to pouze na volbě dotyčného. Nemocným lidem pak nejde snadno nic. Dyslexie existuje pouze ve vašich představách a je snadným řešením pro ty které nebaví cvičit to co ostatní považují za důležité. Každý zdravý jedinec dokáže cokoli co kdy v historii jakýkoli člověk dokázal. A teď se ptejte sami sebe na co jste se právě vy vykašlali a co jste všechno mohli dokázat kdyby jste nebyli líní a nehledali výmluvy.

Dovolte mi, abych taky něco...Po škole jsem učila třídu, kde jsem měla pár dětí, které byly dyslektiky a jednoho dysgrafika... rozhodně nesouhlasím, že tato porucha neexistuje, je to nesmysl a zřejmě byla u vás chybně diagnostikována. Nebo že by se všichni psychologové a pedagogové, kteří se podobnými poruchami léta zabývají spletli???

dobry den mam taky problem:( je mi 20 let a blbe vyslovuji slova:( vubec si nevim rady:( ostatni se mi smejou atd:( nini mi to moc prijemny:( mam to uz od malicka a chlela bych se toho zbavit ale nevim jak:( dekuji za radu lucka

Jak jsem psala o příspěvek vys, jsem také dislektyk, a na stredni skole jsme dostlai učitelku, která byla ksvela na cestinu – byla dost prisna – dysleksie nedyslexie - zadny metr. Ale co mi hodne pomohlo bylo to, ze i po revoluci, jsme měli pro ni povinne vest CTENARSKY DENIK. Dekuju za to, ze nas k tomu vedla. Dva roky jsme cetli nejen knizky, které nam doporučovala ale i sami jsme si mohly vybrat něco co mělo hodnotu (ruzne slataniny a pochybne autory s lacinym obsahem knizky odmitala). Na cteni knizky nebyl doma nikdy cas, jedine ve vlaku jsem dokázala cist v klidu knizku a za dva roky vedeni ctenarskeho deniku jsem si očima vyfotila do mozku cestinu podobu pismenek, jeji gramatiku a trochu i carky ve vetach. Asi jsem nebyla tak tezky pripad. Mozna mi to tu bude někdo vyvracet – ze to není mozny timto. Ale ja citim, ze mi to dost pomohlo (nojo, taky to netrvalo jen par mesicu, ale par let pravidelného cteni a v prostředí, kde si me nikdo nevsimal a motivace). Jaky jsem mela potize ve skole nemusim psat, pripspevku je tady na to dost. Jazyky se ucim taky tim, ze si všechno pisu a i ty cviceni co uz mam hotovy davno, tak se k nim vracim a pisu a lustim znova. Kupuji si knizky s anglinou franinou i spaninou kde je i CD s cvicenim na poslouchani a zakrtavani sparvnych odpovedi. Tak hodne stesti v boji proti dyslexii

vydřel jsem VŠ a byli to...to David: kdyz jsem jeste chodila na VS taky pro me byly horory ucit se cizi jazyk, od mala jsem se ucila rustinu, pote jsem presla na nemcinu, k tomu pribyla latina a doted se nedomluvim ani jednim jazykem. Momentalne busim do sebe anglictinu, pracuji na spanelstine a nahlizim i do francoustiny a zjistila jsem, ze je to hodne i stylem ucebnic - z tech co se nyni ucim nejsou vysvetlovany v cestine a cviceni ruzne vety jsou psany tak, ze jsou prehledne, nejsou na sebe nahnapany – písmenka a vety nejsou prilis blizko u sebe, vety jsou psane pod sebou, nedela to dojem, ze se setri na papire. A docela ty jazyky do hlavy jdou. A taky me pomaha, ze ucebnice - styl pisma neni psan v patkovem formatu. Ze jsem dyslektik jsem zjistila, az kdyz jsem mela dite ve druhe tride ZS, do te doby jsem si myslela, ze jsem jenom blba :) Takze ono to neni tolik o tom, ze na jazyky nekdo ma a nekdo ne. Hodne pomuze - styl navrzeni ucebnice. Mela jsem moznost porovnat ucebnici angliny z Ceske Rep., kde se to taky vysvetluje v cestine, text tam byl velice blizko sebe, a dalsi male detaily, a jen jsem nahledla na prvni 3 stranky, tak me to odradilo - protoze jsem se v tom prestala orientovat, pusobilo to na me mirne zmatene a vyvolavalo to na me dojem, ze to je pro moc chytry lidi, ze tyto cviceni ja nezvladnu. Mozna to nekomu nevadi, ale ja jsem z te ucebnice, ktera vysla asi tak pred 10 lety nemela dobry dojem. Je taky hodne dulezita motivace, ale motivaci dislektik uplatnuje az kdyz je trosku dospelejsi. Spouste detem motivace a jit si za svym nic nerika, protoze se jeste osobne nesetkaly s tim, ze by mohlo byt zajimave neco takoveho jako jazyk, nebo jine veci umet. Ale najdou se deti, ktere maji motivaci v sobe od malinka. Ja jsem byla jednim ditetem bez motivace.