Sebevražda

Mě je sice teprve 16 let, ale zkušenosti s sebevraždou mám. Moje dobrá přítelkyně spáchala sebevraždu. Díky tomu tprím depresí, mám velmi nepříjemné psychické stavy a hlavně sem tím nikdy nikoho nechtěla zatěžovat. Je dost těžké někomu něco říct. Ani nedokažu spočítat kolikrát už jsem chtěla skočit z mostu.Jediné čeho jsem se bála bylo to , že mi to nevyjde a skoncím na psychiatrii. potom jsem si hodne vycitala smrt sve kamaradky . myslela jsem si ze za to muzu ja. zdali se mi odporny sny jak bezim k nim domu , uz jsem na rohu uulice a ona pada z okna . problemy jsem s nikym nechtela resit . resila jsem se svym stylem a to s ziletkou v ruce . bylo to jediny co mi opravdu pomahalo . ted vim ze to byla chyba , protoze jediny co mi opravdu pomohlo byly pratele . ted beru antidepresiva , chodim na terapie a zacinam znovu zit a uzivam si zivota . i kdyz v tom koutku duse citim porad bolest .

Ahoj Majdo, tak to jsme na tom přibližně stejně. Jen s tím rozdílem, že já jsem na sebevraždu pomyslela jen jednou, když mi AD zabrala až po 6-ti měsících. Děti mám velké, maminka vážně onemocněla a tak se v tom zase pleskám. Je fakt, že život za to stojí.

Ahoj ztracená.Vím o čem píšeš.Sama jsem několikrát chtěla svůj život ukončit.Díky psychiatrii ještě žiju a jsem ráda.Mám děti kterým je již přes třicet a věř ,že mě stále potřebují.Maminku,které je témeř osmdesát a malinkou vnučku.To jsou osoby pro které je třeba žít.Problém za tebe nikdo nevyřeší to musíš sama.Psychiatr nebo psycholog ti jen pomůže.Mohou ti ukázat směr jak dál.Pomůžou ti odhalit tvé pocity, které neumíš třeba vyjádřit Naučí tě ,aby jsi poznala sama sebe a dokázala věci správně nazvat.Můžou ti také pomoci léky.Nakonec jsem vždy zjistila ,že není nic tak hrozné jak se v tu danou chvíli zdálo.Nechtěla bych ,aby mi takovou bolest zbůsobil někdo z blízkých a tak dělám vše ,abych ji nezpůsobila ani já jim.Někdy je mi hodně těžko a jindy mám radost ze života.Nevím kolik ti je,ale začni se mít ráda a jestli ti někdo ubližuje nenech si to líbit a rozhodně se nepros nikoho o lásku.Ten kdo tě má rád, ti to jistě dává najevo i jinak než slovy.Neměla jsem lehký života a nemám ani teď.Nejsem zdravá a budu bez práce,ale rozhodla jsem se bojovat. Tak bojuj taky.Život za to stojí .

Anonyme, to je mi líto, co se ti stalo. Ale my tady moc dobře víme, o čem mluvíme. A ty evidentně nemůžeš pochopit, jak se cítí člověk v těžkých depresích a ani to nechtěj poznat.

Chápu, že někdo může mít veliké deprese, ale jen bych vám chtěla říct, nenechte se vysmát. Nevíte vůbec co tady požíváte za silná slova, o čem mluvíte.
Moje dcera se chtěla zabít, nikdy o tom neřekla ani slovo a vykonala to. Vy si nedovedete představit, co to s rodinou, s ní a hlavně se mnou udělalo, proto važte slova a života.

Ztracená .............dobrý psycholog by ti určitě pomohl a snaž se hodně zaměstnávat ,pokud to jde,,,,,,,,,,,,,,,

Ztracená, to je jasný, že zas bude líp. Koukám, že ti AD asi moc nezabírají a měla bys je vyměnit. Je moc špatné, že nechceš s nikým o tom mluvit, nebo alespoň psát. Takhle to dusíš v sobě a to je nejhorší. Ráda bych ti pomohla, byla jsem na tom podobně, možná ještě hůř, než ty. Proč si myslíš, že ti psychiatři ani psychologové nepomůžou ? To je blbost, dnes existují spousty nových AD. Kolik je ti ? Napiš něco víc. Tady jsi anonymě a určitě by se ti trochu ulevilo. Drž se, musíš tu bestii depku překonat a uvidíš, že se tomu pak zasměješ.

Já už nevím co mám dělat.Pořád musím myslet na sebevraždu.Někdy je to horší a nejsem daleko od toho skutečně to udělat.Zároveň ale pořád věřím,že se to,co mě tak strašně trápí a o čem nejsem schopna ani mluvit se zlepší.Jenže kdy?Mám tak strašný deprese,že sand opravdu zas patřím někam na psychiatrii.Ale vím,že ani psychiatři a psychologové mi nepomůžou.Co mám sakra dělat,abych už měla klid?Potřebuju se aspoň někde s tímto vybřvat a vybrečet,ale bojím se kontaktu s nějakým člověkem,tak jsem to musela napsat sem.

Jste pěkný hovada....
POdívej se na to .......MAGOR SE NIKDY NEZABIJE!!! jen ty cíťové to dělaji..Je to třeba změnit a najít to , v čem jim to nandáš! Nejsi přece blbej...máš šanci.Vlastně jednu , nebo dvě. Nic víc.

nekecejte a šup na to . . . - jestli se cítíte.
Jestli - ne, tak šup do práce. Alespoň něco uděláte pro ostatní. """ Sám 5 let promejšlim způsob, životní pojistky, důsledky, atd. "Myšlenka na sebevraždu je to jediné co mne drží při životě. ..." (klasik)

ravelli: tak to jsme na tom hodne podobne. A je to opravdu hodne tezke. vim, ze to jednou udelam.

ano taky mam chut zemrit,myslim na to hodne intenzivne,nic me zde nedrzi,nemam rodice,sourozence,deti ,

Jano přesně jak píše Andrea slova máš všechno před sebou jsou jenom trapná fráze protože nemůžeš vědět jestli toho dotyčnýho komu to zrovna říkáš náhodou zítra nesrazí autobus takže uvažuj trochu co vypustíš z huby a na psychnu si jdi sama protože se zdá že nesneseš názor druhých a myslíš si že jenom ty máš svatou pravdu ale aby sis jednou nenabila čumák zlatíčko. A veř mi že antidepresiva a psychouš nejsou jediným řešením psychických problémů, protože je to pouze dočasná alternativa, problém se tím neřeší jen se pod vlivem antidepresiv zklidníš to je vše ale ten problém si stejně musíš vyřešit sam/a. A já vím o čem mluvím, taky mám zkušenosti s antidepresivama a léčím se s depresí už třetím rokem takže se laskavě uklidni a neplkej tady hovadiny.

A este chcem dodat: Ku koncu sme sa vsetci modlili, aby nase dievcatko uz skutocne nic nemalo pred sebou, pretoze to bolo to najkrajsie, co sme jej mohli priat-aby uz konecne zomrela a vsetko utrpenie skoncilo. V okamihu smrti bola stastna, ze to uz konecne prislo a my s nou. A ja uz nemam tiez nic pred sebou, ale nevadi mi to, pretoze moja dcerka sa uz oslobodila a to je hlavne.

Mala som dieta a zomrelo, ked malo 5 a pol roka. Uz nema nic pred sebou. Viac deti mat nemozem a ani nechcem. Slova VSECHNO MAS PRED SEBOU su trapna fraza. Jana, neviem, kolko mas rokov, ale zelam ti, aby si este aspon nieco pred sebou mala....

včera jsem byl svého psychiatra dvojnásobná antidepreseva a lék na zklidnění a ještě něco proti úzkostem takže zatím mám snad pokoj,pral bych asi aby napořád

Angie, to ty jsi to špatně pochopila. On jen nechce zpátky do Bohnic, což se mu nikdo nemůže divit. A jestli to nevidíš, Filip má neléčenou depresi, která tou sebevraždou pravděpodobně skončí, pokud si pro ty léky k psychiatrovi nepůjde. Nebudou ho přece hned zavírat do blázince.
Když mu v 17-ti letech napíšu, že má všechno před sebou, to je špatně? Tak sorry.
Nechceš rejpat a být hnusná, ale ale holčičko, aby jsi se ze sebe neposrala.
Psychiatra bys potřebovala ty , a to rychle.

Jano prosim tě asi jsi to vůbec nepochopila ale já mám z příspěvku Filipa spíš pocit že nechce jít k psychiatrovi že se raději zabije než aby tam šel znovu. A nepiš mu že má všechno před sebou to přece nemůže vědět nikdo z nás co máme ještě před sebou. Nechci do tebe rejpat a být hnusná ale odpověď typu máš všechno před sebou mě vytáčí do nepříčetnosti.

Ahoj Filipe. Bral jsi uz nekdy antidepresiva ? Tvrdým alkoholem to jen a jen zhoršíš. Z vlastní zkušenosti vím, že bez léků to překonat nejde. Koukej mazat k psychiatrovi a to hned zítra,máš přece celý život před sebou.

Je mi 17 let,už jsem strávil 2 měsíce v Bohnicích při pokusu o sebevraždu,podřezal jsem si žíly, nepovedlo se mi to,teď mám jen ošklivou jizvu .Jsou dny kdy si říkám že sebevražda je úplná blbost a jak sem se o něco takového mohl vůbec pokusit, a teď přišel špatný týden, hluboká deprese (už zase) a úzkosti.Studuji střední školu jestli se to dá nazvat studováním spíš jen prolézám,na učení nemyslím mám plnou hlavu toho jak je svět vůči mě nespravedlivý jak ostatní můžou to co mě je odpíráno jak jsou všichni kolem mě šťastní a já se jen trápím.Je to strašný vadí mi že to tak je ale nedokážu s tím nic dělat,momentálně si svoje deprese snažím léčit tvrdým alkoholem ale vím že je to jen dočasné řešení a že deprese pak budou jen horší. Jediné co dokáže uklidnit mou zvrácenou mysl je myšlenka se pod vlivem alkoholu či nějaké drogy 100% usmrtit,protože do žádné psychiatrické léčebny už mě nikdo nedostane,prožil jsem si to tam a víc co to obnáší,ale věřte mi musíte mít opravdu velké štěstí aby jste se po propuštění a vrácení se do běžného života neskončili zase se sebevražednými/sebepoškozujícími se myšlenkami.Všechnu vinu svádím na rodiče protože s nimi nedokážu vyjít,asi si říkáte proč to ještě ten rok nevydžím a mám klid ale každý den je očistec a já se každý den rozhoduji jestli mám dál bojovat nebo už to vzdát, mým příspěvkem nikoho nenabádám k sebevraždě ale chtěl jsem se s vámi podělit o svou životní zkušenost,od člověka který se o to už jednou pokusil,prošel léčebnou a teď se zase cítí strašně