Sebevražda

Aleno,dík za přání,každé povzbuzení mě pomáhá,abych mohla aspon ten den nějak přežít a něco udělat!

Pro Simi:
Pokud to děláš na protest,aby Tě lidi brali vážně,jsou i jiné metody.
Jinak je pravda co říkáš,ano,neumím si Tvé problémy ani představit,proto Vám přijde nejasné co Tím myslím i já.
Přeji hodně štěstí a hlavně pevné nervy....
Alena

Pokud je nemáš,omlouvám se a je mi tě líto,pokud je máš je mi líto jich,jak uvedeno výše!

hmmmmmmm-a proč lezeš do diskuze s názvem SEBEVRAŽDA,když jseš z těch natvrdlejších-nechápajících,je spousta jiných for,kde můžeš diskutovat "nad blbostma" s "normálníma" lidma.A jak můžeš vědět má-li někdo vůbec rodiče?

hmmm.to teda opravdu nechápu,proč takhle vyšinutý člověk se ještě neléčí!!Pochybuju,že by ti v tom někdo bránil! Ubozí tvoji rodiče!

X-mluvíš mi ze srdce-kdo nikdy nepoznal"jiný způsob myšlení",který naskočí až po nějakém trápení,který člověka dostane až na dno,ten bude vždycky jen citovat prázdný fráze typu-někdo ti dal život,tak nemáš právo....-nesmysl.Právo rozhodnout si o bytí,či nebytí je jediná svobodná věc,která nás během života potká.Já to chci zkusit prozatím demonstrativně,abych se domohla léčby,jestli to vyjde,nebo odpluju do nebe,je na náhodě , pokud mi tu léčbu neschválí,tak popluju definitivně a je mi jedno,co si o tom kdo pomyslí,trápení mám já.Jenom s jednou věcí se nesrovnám-a to,že mi pak budou po bytě slídit fízlové a vyptávat se mých blízkých.....ale s tím už jim nepomůžu,to budou muset překonat,možná si většina z nich spíš pomyslí-jak to,že to neudělala dřív.Jak to,že se Ti to tolikrát ještě nepovedlo?

Nechci se nikoho dotknout, ale ja jsem taky se snažil zabít a psal jsem o tom a poslouchal kecy jako nemáš právo..., byl ti dan život..., atd.,atd.. Jen chci podotknout, že mne se nikdo neptal, zda chci na tento svět a nebyla mi dána šance se rozhodnout, tak proč bych neměl mít právo dobrovolně odejít.:-( KAŽDÝ MÁ PRÁVO SE ROZHODNOUT ZA SEBE A NIKDO NEMA PRÁVO MU V TOM BRÁNIT!!!:-( Je to muj život, ale to je to už jedno....., nyni už o "tom" nepíši. Už s "tím" nespěcham je mi vše jedno, jen chci aby mi to po čtvrte opravdu vyslo! Paradox je v tom, že ti co zemřít nechcou se zabijí při uklouznutí na ledě a ti co zemřít chcou, přežijí bez úhony i pád z letada.:-(
Děkuji za vaši pozornost a omlouvam se pokud se to někoho dotklo. Snad "Sbohem":-(:-)

Co je to vlastně život? Naše pocity jsou jen snůškou chemických reakcí v našem těle ze kterého 70procent tvoří voda. Obyčejná voda. Ale zastřelit se jako např. Karel Svoboda bych se nechtěla protože jsem satanistka a mám ráda krev. Až já to budu chtít udělat tak se podřežu. Myslím že to bude už brzy.

Pro Simi:
Zcela dobře jsem nepochopila Tvou první větu.
... spouštěcích faktorů je samozřejmě spousta,která odstartuje přeměny mozkové...ano,pak jsou nezbytné sedativa a léčba,bohužel pro sposty celoživotní...Psychiatrie,je bohužel nauka o duševních nemocech a jejich "léčení"-píši záměrně do uvozovek...rraději bych místo léčení tam viděla vyléčení...
Přirovnala bych to ke zkoumání a pokusech na lidech,zcela legálním..
Obávám se,že "chémie" mozku je pouhá mysl,jen se tomu dal noblesnější název "chémie"-ta souvisí samozřejmě se sedativy,které se podávat pacientovi,na utlumení mysli.
Proto si myslím,že je to jen náš boj,který nám může pomoci nejvíce,né sedativa-to jest náhražka.Samozřejmě psych.léčebny jsou přeplněny pacienty-emočně zranitelnějšími a méně odolnými na vlivy přinášející zrychlení životního "běhu".
Proto je rozhodnutí samozřejmě na jedinci,jakou cestu si vybere-jen mi přijde nespravedlivé vůči lidem,kteří Ti život dali.To ses taky nerozhodavala sama,proto morální právo není na Tvé straně se "svobodně"rozhodnout.Ano pomůžeš sobě,ale ublížíš nejvíce lidem,kteří Tě mají rádi,kteří se stím nikdy nevyrovnají a budou stím muset žít.!To je příliš sobecké..

Nikdo nevíte, co je to derese.

Já nikomu nikdy jeho názor nevyvracela,ale,možná,že takovéto,z pohledu zdeprimovaného člověka,nezúčastněné smýšlení, spíš může někomu tu sílu vzít.Někoho prostě potkají události,po kterých to trochu v mozku přecvakne a s pomíchanou "chemií" v mozku se leckdy už nic nezmůže,bud musí být člověk neustále pod sedativy a nebo.....Myslíš,že by byly psychiatrické léčebny přeplněné,kdyby šlo jen o to -nenechat to nad sebou zvítězit?Já jsem aspon přes všechny "sračky",co mě potkaly dokázala po čase udělat ještě kus práce,ale ani nevím proč.....a jsou lidi na tom i hůř,já nejsem pod prášky a to mi dává sílu si sama zvolit......

..POkud ji necháš zvítězit,souhlasím,že je neléčitelná.Jen mi příjde alibistické to vzdát předem..

Jano,kdo si něco nepřetrpí,nemůže soudit,všichni lidé nejsou silní a někteří lidé,i kdyby se na hlavu stavěli(jako já),vůli pánů učených nepřemůžou.Ovšem,je třeba si uvědomit,že deprese je nemocí vážnou a občas i neléčitelnou.

Pochopím to jen z důvodu nevyléčitelné nemocia s tím spojeným utrpením,jinak je to slabost.

Pavle, myslela jsem si, že Tě tady najdu :( Přála bych Ti, abys toho doktora dokázal navštívit. Máš-li čas a sílu jít na ten pohřeb, pak by neměl ani doktor být problém. Spáchat sebevraždu není moudré řešení, dej životu ještě šanci, nemáš, co ztratit. Ani Svoboda nebyl vždycky úspěšný a oblíbený, rozhodně, kdyby se ukázněně léčil, mohl tu ještě být a nejen kvůli sobě :(

Pavle,bůh Ti dal právo se rozhodnout...pokud sis to vnitřně uspořádal,tak Ti v tom žádná síla nezabrání.Asi ted procházíš,čím jsem si také prošla,pak jsem nebyla schopná se o sebe postarat,natož si najít něj.pomoc,okolnosti se seběhly tak,že se o mě vždy někdo postaral,když jsem doslova chcípala trápením a nebyla jsem ani schopná to skončit,je to absolutně nepopsatelný stav tranzu,kdy jsem ležela a kdyby mě někdo nenakrmil,nedotáhl na wc atd.,tak bych během něj.doby pošla,máš to taky tak?A nevím,jestli jsem ted za to ráda.Nicméně jsem pomoc zkusila přijmout,s tím,že stejně už navždy budu jen přežívat,to,že mi v léčbě nikdo nevyšel vstříc neznamená,že by třeba nemohli pomoct Tobě.....Pokud se můžeš aspon na 1% smířit s tím,že budeš jen přežívat(ale může být i líp),zkusit to..Nevím,odkud jsi,ale ráda Tě klidně někam odvedu a když Ti tam nepomůžou,můžeš to zkusit jinde,já jsem už v prdeli a Tvý trápení není určitě o nic menší,než moje,ale aspon to ještě někomu pověz,pak si stejně uděláš jen to ,co Ty budeš chtít.Na některých linkách důvěry to funguje tak,že jsou schopni pro Tebe i dojet.Mně,když se stala ta kardin.událost,tak jsem věděla,že už nikdy nebudu štastná,ale bývalo by mi pomohlo,kdyby mi schválili léčbu-zákrok,po kterém bych měla chut tu ještě být,bez štěstí,ale žila bych.Dneska jsem už ke všemu naprosto rezignovaná,krom toho,že chci ještě na kůži cítit jarní slunce a nadechout se svěžího vzduchu...a pak mě bud někdo včas najde a schválí mi konečně léčbu,nebo budu mít definitivní klid od všeho trápení.Tak se měj-nejpozději v nebi se setkáme,ale,doufám,že tam doputuješ o hodně později,než já.Simi.

..Jaký tedy Pavle život žiješ teď,o kterém si myslíš,že je chyba?

Ahoj Kamélie, žít život jako teď, je chyba. Děkuji ti za tvou snahu pomoc.

Pro Pavla:
Ahoj Pavle,nevím,jestli to je dobrý nápad napravovat chybu další chybou.Ráda bych Ti pomohla,ale netuším jak? Nechceš mi třeba napsat,jaké je Tvé utrpení,které se nedá vydržet.Chtěla bych pochopit,jaké kroky vedou člověka k tomuto rozhodnutí.
Alena

Ahoj Jano, jesli mi má být takto, nechci už nic.