alkoholismus

Ahoj, skoda ze se tu voli tak silna slova, připoustim, ze k alkoholu nemam vztah zcela normalni, ale fanatik snad, proboha, jeste nejsem:) Zoro, drzim palce, aby ses s tim dokazala vyrovnat i na oslavach a vecircich. Do budoucna: bud k sobe uprimna a jakmile se Ti to nebude zdat v poradku, neco s tim delej. Jano, clovek se s tim asi nevyrovna uplne nikdy (i kdyz kdo vi?), pokud jo, tak az kdyz jeho blizky prestane pit (coz muze, jako u jednoho meho rodice, znamenat taky az umre:(. Nemuzu rict, ze bych se s tim vyrovnala, ale obrousily se takovety ostre hroty z nejhorsich zazitku. Preju Ti, aby se to u Vas zlepsilo. B.

Milá Jano, moje matka je taky alkoholik už řadu let.. Neválí se nikde po zemi, nedělá ostudu, nepije před lidma, má uklizeno, čisto, chodí upravená... Ale když se pustí do pití, absolutně je jí všechno jedno. Bydlím už 12 let jinde, a přestože mám svoji rodinu, nedokážu se oprostit od toho pocitu, strachu, nebo jak to nazvat... A je mi už dnes jasné, že dokud bude naživu (zní to hrozně, ale jiná formulace mě nenapadá), tak se od toho neoprostím, protože kdykoliv se může cokoliv stát.. To znamená, že vlastně denně se mi může stát, že mi napitá zavolá nebo když budeme u ní na návštěvě, tak najendou bude mít kalný pohled, najdu někde lahev, a přesto, že ji vidím 2x do roka, tak to nevydrží a bude zrovna pít... Víš, Jano, nedá se s tím vyrovnat, jak se od toho oprostit, aspoň já to nedokážu, protože je to máma.. Ale zase na druhou stranu, co je to za mámu??!! Zkus si přečíst příspěvky několik stran dozadu, třeba ti to trochu pomůže.. Moje matka mi provedla už takových věcí, nadělala tolik vrásek, ale přesto neumím zavřít dveře...

Mončo - paranoia a fanatismus?? Přeččti si pozorně Zořin příspěvek tuším že ze 3.1... asi tři strany dozadu. Pak tady můžeme diskutovat o paranoismu a fanatismu. Tím diskuzi končím - jen by mě zajímalo - proč jsi tady na těch stránkách ty?Asi nejen já jsme, Zoro, pochopili z tvého příspěvku (cituji začátek tvého příspěvku "já mám také problém s alkohlem..), že s tím byť nepravidelným pitím, máš problém. Najednou tvrdíš, že žádný problém nemáš, tak dobrá. Pak tedy nechápu, proč jsi 3.1. vyhledala tuto diskuzi a svůj příspěvek psala??!!Třeba se uraž, kdo chceš, diskuze je sice pro každého, ale myslím si, že na to, aby tady někdo snahu ostatních, co se snaží pomoci nazýval paranoismem a fanatismem, tyto stránky opravdu nejsou.. A ještě jednu věc, Zoro, je super, že jsi svůj problém vyřešila během 6 dní... Kéž ti to vydrží. Nezlob se, ale ani trochu se mi nelíbí, že tady zpochybňuješ něco, co jsi jednou napsala. Velmi mě těší, že vlastně problém nemáš, takže není důvod vyhledávat pomoc v této diskuzi. Nebo se mýlím??

Jednou jsem tu už psala o mé mamce,která pije.Nevím důvod,snad že ji otec občas zmlátil,nebo kvůli depresím kterými prý trpí.Nevím,co si mám o tom myslet,odsoudit ji nechci ani nemůžu,protože je to moje matka.Smekám před lidmi,kteří se měli snahu léčit.Ale jedno je jisté, za ten rok,co ona pije a co jsme já i brácha chodili domů se strachem že ji najdem někde ležet nebo co jsme pro ni jezdili do nemocnice,protože někde spadla,tak za ten rok mám tak rozhozenou psychiku,že mi ji už nikdo nedá dohromady.Mám celou budoucnost narušenou,protože nedokážu na nic jiného myslet ani na nic jiného vzpomínat než na tu hrůzu.Alkoholici ničí život všem svým blízkým,celé své rodině.Oni si to asi neuvědomují,ale ničí ho pomalu ale jistě.P.S.Nemáte někdo radu jak se odprostit od alkoholika, když je to vaše mamka????

Nechtěla jsem sem zavádět nějaké příčiny ke konfliktu. Nevím jestli to bylo z mého předchozího příspěvku jasný, ale já už jsem rozhodnutá, že na večírcích pít nebudu. Proč bych kvůli tomu ale měla přestat pít úplně, jak píšeš Pavlíno, mi není jasné. Uvedu příklad, horké léto jedeme na výlet a tam si dáme v zahradní restauraci pivo. Dál už se samozřejjmě v pití nepokračuje. Nebo si dám v zimě , když jsme na lyžích punč nebo svařák. To je snad normální nebo ne? Já se prostě ve velké společnosti, kde každý popíjí a vypadá to na dlouho napiju víc a pak už to jede. Ale kvartální alkoholik pije sice jednou za čas ale pak to táhne třeba 14 dní. v soukromém ani pracovním životě jsem neměla s alkoholem nikdy žádný problém. Tolik na vysvětlenou. Takže v normálním běžném životě můžu a na oslavách nemůžu.

No, to by byl alkoholik snad každej. sem píšou lidi, co prošli buď sami nebo se svými blízkými těžkým obdobím a jako není zdravý vztah k alkoholu u alkoholiků, tak není ani u jejich příbuzných. Zora se prostě nechce vzdát svého piva po jídle, jinak jsem pochopila, že na večírcích už pít nehodlá. I kdyby to nevydržela, tak pokud takhle pije už roky a nezhoršuje se to, nevím proč v tom vidět nějaký zásadní problém. Prostě toho buď něchá a nebo se s tím smíří jak to je. Já piju téměř denně po večeři 2-3dl vína. Celej dospělej život. A čas od času při nějaké příležitosti víc. Léčit se nepůjdu nemám s tím žádný problém. Trochu to zavání paranoiou a fanatismem.

Hezky jsem se časově sešla s Betkou.Názor má stejný jako já..Hlavně mě rozlítilo, že Zora, ač ví, jaký problém má, nechtěla by se nadobro alkoholu vzdát.. A to taky není přece normální..

Milá Lízo! Asi by jí zdraví nezkazily, kdyby se Zora neustále neobávala toho, jak dopadne!! Zná následky, přesto si nemůže pomoct. Má deprese, nezvládá svoje chování vůči alkoholu. Dobře to vyjádřil Jiří. Nikdo ze Zory necche udělat alkoholika, toho si ze sebe každý dělá pitím sám.., jen diskutujeme její problém. A opakuji, že rozhodně není normální vědět už dopředu, že se opiju tak, že o sobě nevím, natožpak když se to děje pravidleně.. A ještě se toho obávám.. Když se bojím pít, tak přece nepiju. Pokud přesto piju, je to určitě problém. Budeš se divit, ale mezi alkoholiky jsou i takoví lidé, kteří se opijí třeba "jen" 2x do roka.. Myslím, že se jim říká "kvartální alkohlici".. (už to tady jednou v sidkuzi proběhlo).Alkoholik, opravdu není jen ten, kdo pije denně..Ano, pokud nemám s pitím problém, je to celkem běžné, že se občas asi zapomenu - to se stalo asi každému. Ale to, co popisuje Zora, není jen náhodné zapomenutí.. Ví, jak to dopadne, přesto to udělá...

Lizo, myslim, ze clovek nema delat neco, u ceho vi, ze mu to vylozene skodi. Zora vi, ze ji piti skodi - nedokaze se ovladnout a opije se. Problem je prave v tom, ze si nedovede rict dost. Co tzv. kvartalni alkoholici? Ti prece nepiji denne, ale kdyz uz, tak do vycerpani. Zoro, dej si na to pozor a nepij radsi vubec, zahravas si s ohnem. B.

Ze Zory tady přece nikdo alkoholika nemůže dělat. Je přece X lidí, kteří přijdou do baru či jinam naprosto v pohodě a odcházejí nad ránem s totální opicí na zádech a druhý den ráno by se nejraději neviděli a mají depku. Alkohol přece může být tělu i prospěšný, samozřejmě do jisté míry. Rozhodně Zoře její dvě velké "opice" ročně zdraví nezkazí!

Zoro - pochop konečně, že pokud se nemůžeš napít bez toho, aniž bys skončila téměř otravou, tak se holt budeš muset vzdát alkoholu úplně!! Všem, kteří tady brečí nad tím, že přece bez alkoholu to nejde a přece se ho proto, že se občas napijí nevzdají - nepřeju nikomu nic zlého, ale až budete ležet těžce nemocní v nemocnici na kapačkách, bdou vám játra fungovat zhruba z 20%, bude vám špatně, že nebudete moct mluvit, budou vám provádět jedno bolestivé vyšetření za druhým, potom asi konečně pochopíte, že alkohol opravdu není v životě absolutně důležitý.. Toto se přesně stalo letos v létě mně - a to nejsem alkoholik. Měla jsem akutní zánět slinivky, játra odmítla pracovat a na jazyku smrt.. A to vážně téměř nepiju (i když moje nemoc byla z velké části kůvli alkoholismu - ale mé matky..)- teď už vůbec!! A nepřipadá mi, že by se mi zhroutil svět kvůli tomu, že si nemůžu dát jakýkoliv alkohol!! Kruci, přemýšlejte-dejte si pokoj s pitím, dokud jste zdraví!!!!!!!!!! Važte si toho, ono za pár let, možná měsíců, by mohlo být už hodně pozdě.. A nikomu tady není 100 let, aby mu jeho život byl už jedno!! Vím, že to jsou asi slova do prázdna, ale hrozně mě rozčiluje, když vidím, kolik fyzicky zdravých lidí si tady zahrává s ohněm..Pavlína

Hano - nemůžeš si na dva měsíce dovolit opustit klienty - a sebe i své nádherné manželství zničit - to můžeš ??!! Zamysli se nad tím...

Ahoj večer, abych doplnila informace, je mi 37 let a takhle to u mě vypadá už dlouhá léta cca 15. Pravidelně silvestr a moje narozky, vždycky končím málem s otravou. Takže se nebojím, že by se to nějak stupňovalo. Na Silvestra to byly 3 sedmičky bílého vína a jeden nějakej koktejl z bůhvíčeho. No a mám psychiatričku, té jsem se svěřila a ona se smála, pak se ptala jestli piju tajně nebo sama atd... a doporučila ponechat si pivo po obědě a pokud mi to tak vadí a vím, že to neuhlídám prostě na oslavách nepít vůbec. Přesto jsem se na Silvestra opět zrušila. Sem jsem nahlédla pod vlivem deprese. Děkuji za rady. Už si nedám prostě šanci, nechci abych se jednou kvůli těmhle excesům musela vzdát alkoholu úplně. Narozeniny mám v červnu.

Jsem již řadu let alkoholik a již několikrát jsem se léčila ambulantně a pomocí skupinové terapie. Bohužel výsledek byl časově omezený. Po první léčbě jsem se nenapila 5 let, po druhé pouze 2 roky a naposledy jen několik měsíců. Alkohol vyhledávám cca 1x za 4 týdny. Do léčebny nemohu, protože jako živnostník si nemohu dovolit opustit na dva měsíce své klienty. Potřebuji poradit nějaké účinné opatření proti této závislosti, která ničí mé nádherné manželství, zdraví a mohla by zničit také existenci. Manžel je mou skvělou oporou a bude spolupracovat při terapii či léčbě.

Lízo, máš pravdu, když říkáš, že alkohol může být normální součástí života, pokud ho člověk zvládá. Ale pokud sám pozoruje, že ho zvládat přestává, tak je nanejvýš vhodné zvýšit ostražitost. Má-li někdo vytipováno, že právě na oslavách neumí svou spotřebu vůlí regulovat, pak je určitě rozumné buď se takovým situacím vyhnout zcela, anebo se v těch situacích zcela vyhnout konzumaci. Pak se možná všední konzumace závislost nerozvine. Ani za to tedy nelze ručit, takže mnou navržené vyloučení alkholu ze společenských oslav považuji ještě za benevolentní a obsahující určité riziko (protože to může vést k podvědomému zvýšení spořeby alkoholu během všedního života a v podstatě už samo prostředí může jako spouštěč člověka, jenž tento problém má stáhnout do téže situace atd). Pokud ale dotyčná zjistí, že ani toho není schopna a nedokáže v situacích společenského charakteru odolat pokušení napít se a večer pak v drtivých 100% končí naprostou opilostí, považoval bych to za neomylný důkaz, že jde již o dost rozvinutou závislost a že určitě neuškodí obrátit se na odborníka.Takové varování samozřejmě není adresováno těm, kteří se zkrátka ve společnosti tu a tam setkávají proto, aby se s alkoholem pobavili, přičemž ve skutečnosti nemají problémy s ovládáním své náruživosti v pití. Ti ale nebývají stíháni výčitkami a obvykle nevyhledají v chmurných obavách rubriku "alkoholismus" na stránkách www.doktorka.cz :o)

Mili pratele,jsem moc rada, ze jsem Vas nasla a vsem dekuji za odezvu. Pokud jde o me bourlive aktivity - mam dve jiz dospele deti a od srpna lonskeho roku jsem v duchodu (aktivity jsem mela i kdyz jsem pracovala) a rada bych se svym cinnostem venovala intenzivneji. Ale jak jsem psala, problem je v tom vecnem hledani tech, kteri by meli zajem o moje akce, a pak bych si prala konecne zakotvit na nekterem miste, kde budu moci souvisleji pracovat bez staleho hledani novych zajemcu. Pripadam si obrazne receno jako motyl, ktery nemuze na louce najit kvetinu, na kterou by usedl. Pokud jde o oblasti mych zajmu a cinnosti, asi bych se toho co delam (prirodovednych oboru, malovani a psani) nedovedla vzdat a venovat se uplne necemu jinemu, ale zajemce pro sve prednasky a besedy hledam nejen ve skolach, ale i mezi duchodci a uvitala bych posluchace i z rad zdravotne postizenych (pokud by se mi nejaka organizace ozvala)- sama jsem telesne postizena od mladi. Uvitala bych i moznost dat nektere sve obrazy do aukce a vytezek venovat na dobrocinne ucely , coz se mi uskutecnilo jenom jednou.Astro, k Tvemu dopisu: Myslim, ze nema cenu si davat predsevzeti. Sama jsem zjistila, ze nepomaha ani slibovat nekomu, ze uz nebudu pit. U me bylo zradne to, ze piti bylo obcasne i po nekolikamesicni pauze. Dochazelo k tomu prave pri vyhroceni mych krizovych situaci podobnych te, kterou jsem tu popisovala. A prave proto, ze to bylo jednou za cas, pripadalo mi piti vina neskodne. Ale ona to byla cela krabice a nekdy i dalsi. Samozrejme potom prichazely tezke vycitky svedomi. Abstinovala jsem, ale po case zase prislo selhani. A tak jsem si rekla, ze sama na to nestacim. Zacala jsem dochazet do poradny AT, coz mi velice pomohlo a dodnes pomaha. Ja se vzdy na setkani nasi skupiny tesim. A kdyz jsem se citila zle, rekla jsem si, "Prece si neudelas ostudu" a tak jsem to prekonala bez vina a na skupine jsem se mohla pochlubit svym uspechem a zaroven jsem mela radost, ze i treba tim, ze se drzim, pomaham nekomu jinemu, kdo jeste nema tu silu. Ja osobne verim, ze kdyz clovek s tim chce skoncovat a uprimne o to usiluje, ze se to podari. Dulezite je najit si motivaci , abych nepila a slibit to sama sobe. Motivaci muze byt cokoliv, co clovek povazuje ve svem zivote za prioritu. Sama mohu rici, ze abstinence prinasi krasny a dokonce i radostny pocit. Jedna pani z nasi skupiny mluvi o pocitu svobody, a je to opravdu tak. Astro, drzim Ti palce, aby i Ty jsi to dokazala a drzim palce i Vam vsem ostatnim.Srdecne Vas zdravi Jana

Krásný den, vlastně už večer všem :-)Zatím jsem pořád jen četla a četla, mluvila si do duše, nadávala si a všem okolo (jasné za jakých stavů), plakala, litovala se atd atd. a snad naivně doufala, že se něco stane. A překvápko! Nic se nestalo a neděje už tak celý poslední rok. Stalo se jen to, že moc dobře vím, jaký mám problém a že ho nezvládám. Došlo to tak daleko, že jsem ve svém alkoholovém "opojení" usnula a zvracela a možná bych se i udusila, kdyby přítel nebyl doma. Trošku mě to vyděsilo, i neštastný přítel, který už to ani nekomentoval, a v druhý den jsme byla odhodlána vydržet. A opravdu jsme den vydržela, lépe řečeno přes den, s večerem se chut vrátila...a jedu dál. Přísahám, že momentálně jsem naprosto střízlivá, snad, pokud nemám v krvi něco ze včerejšího večera...jen mě nakopla slova Jirky, že nemá cenu sem léz ožralý, protože to je pak stejně jedno a člověk k sobě nedokáže být upřímný. Když se zamýšlím proč a jak to vše začalo...úplně první impuls byl nuda. Zní to hrozně, já vím. Strašně jsem se nudila v práci a kamarádka takhle ve 2 odpoledne navrhla zajít na sklénku - bylo před vánoci. Z jednoho svařáčku se jich vyklubali 4, a my vesele vyrazily do práce, kde mi to najednou připadalo báječné, kolegové vtipní a já ještě víc.Pak se to párkrát zopakovalo, přeci jen vánoce byly na krku, jak báječná výmluva to oslavit.Tím nezačalo nezřízené pití, ale ten úlek,když jsme najednou držela nalitou skleničku v 8 ráno, než jsem vyrazila do práce. Úlek přešel a má hlavička splodila ideu, že z jedné skleničky se nikdo nezblázní, což asi ne, ale má opička se na zádech začínala pěkně držet a snad se začala i přivazovat provazy, aby vydržela.Rok s rokem se sešel a já tu sedím a přemýšlím, proč jsem si zatraceně nedala předsevzetí, že přestanu pít. No, protože by to byla jen slova, stejná jako ta co si říkám den co den posledních pár týdnu.Ani nevím, co mě popadlo, že to vyprávím. Možná slova Jirky....nelez sem, když máš popito. A já chtěla vlézt, a ke svému úžasu nemám popito :-) Zní to vše asi naprosto absurdně. Stejně se tu opět jen lituju, a kdo ví co bude, až se dostanu domů. Přítel s přátelli, a Astra? Nejsem ve 29 letech stará na to, abych si hrála s opičkou? Mnoooooo....I když, třeba zrovna dnes je ten první den mého nového života? No, zase tak vtipné to nebylo, že....Každopádně vám všem přeji krásný večer, a třeba zase někdy příště. A střízlivá.A.

Ahojte,myslim ze sa vsetci citime osamelo. Kazdy je sam so sebou a nikto nikomu nemoze 100per. rozumiet.Kazdy mame nejaku cestu.Nikto sa nenarodil,aby tu bol ako doplnok toho druheho.Jana,viem si to predstavit,ked mas taku negativnu fazu.Najhorsie je byt umelcom. Umelec je zavisly od uspechu druhych,a stastena byva vrtkava.Necakaj na ohlas u druhych.Pride-urcite,no je to tazka cesta,hlavne ked nie si silna ,,v kramflekoch,,.Hladaj si inu cestu, v ktorej si budes merat hodnotu sama.Je vela socialnych odvetvi,kde ludia cakaju na dobre slovo mily usmev,alebo by vedeli pocuvat tvoje poznatky .Stari ludia,deticky,postihnuti a tak.Myslim to vazne,poznam take panie,ktore maju napr.telesnu vadu,barle krivu ruku a chodia s druhymi napr. na prechadzku.Toto by som na Tvojom mieste skusala.Prepac,ak som sa Ta dotkla,ale v dnesnom svete ekonomickych problemov a tejto spolocnosti,neviem ci maju ludia dost energie a zaujmu...

Tak jsem přečetla nové příspěvky..Jano: docela dost ti závidím, že se něčemu dokážeš takhle naplno věnovat -klobouk dolů, já nikdy u ničeho nevydržela a nikdy nic nedělala pořádně a strašně obdivuju lidi, jako jsi ty. Jejich elán, nadšení.. Věř, že já i přes to, že mám 2 malé děti, si občas připadám sama a k ničemu právě proto, že nemám žádný zájem (mimo rodiny-ale mezi námi,to snad nelze považovat za koníčka,ale milou povinnost:-))Takže se drž, ta správná chvíle přijde-uvidíš. A hlavně vydrž tu abstinenci, alkohol je k ničemu..Ale to ty víš.Lízo: nikdo nemluvil o tom, že by se měl léčit někdo, kdo se jednou za čas opije a má okno. Ten problém byl jiný - Zora ví, že když si dá 1-2 skleničky, tak už prostě nedokáže v tu chvíli říct dost a pije, dokud neodpadne.. A to dobré není. Uznávám, že občas se to asi vymkne nebo vymklo každému, ale pokaždé přecházet od 1-2 skleniček do stavu opilosti, jen proto, že neumím prostě vypít jen to malé množství, tak to rozhodně ne. Jestli je to rovnou na léčení, to musí posoudit odborník, ale vždycky je lepší to chytit takhle v začátku než až je pozdě - viz příběhy v této diskuzi.. A zvláště pokud Zora přiznává sama sobě, že to problém je a chce ho řešit - to považuji za velice správný a rozumný přístup. Zoro: Zbývá než dodat - drž se a problém řeš - dokud je čas.. Držím palečky.Všechny zdravím a určitě všichni pište.

Musím reagovat na Jiřího. Je krásné, že abstinuješ a víš kolem toho mnoho. Vím, co je žít v rodině s alkoholikem, bohužel nejen s jedním, a bohužel s těžkým alkoholikem, u kterého je léčba vyloučena. Trošku mě však zaráží tvá reakce na Zoru. Alkohol k životu patří, pokud ho člověk zvládá. Když se jednou za čas někdo opije tak, že má okno, následně pak depresi apod. je skoro běžné. Znám z vlastní zkušenosti. X krát se mi stalo, že se večírek protáhl a já došla domů ani nevím jak. Ale rozeznávám alkoholismus, žila jsem s "ním" v rodině více jak 20 let a proto bych hned každého neposílala na léčení.