A další šarlatán. Neměli by se střílet na potkání?

je to veršovaná pohádka!No, přít se o tohle nemá smysl. Ale... :-)
Veršovánky, to je to, co se na konci řádek rýmuje. Báseň je to, povzbuzuje fantazii a emoce. Ale berte to tak, že jsem dětina :-).

"Pohádka o...je to veršovaná pohádka!

to není báseň, jen ukázka..."Pohádka o Květušce" to je, ale proč by to nebyla báseň?? Že je to pro děti? Za bolševika se ledacos nemohlo, a kdo nemohl co chtěl, dělal pro děti. Tím se stalo, že z té doby je tvorba pro děti lepší než co jiného. A Pohádka o Květušce JE báseň, a sakra dobrá :-).

Kdo je prosím autorem této...to není báseň, jen ukázka z "Pohádka o Květušce" (má oblíbená knížka v dětství)

Pro Saari:
Hronův překlad Tygra je významově hodně přesný, ale přijde mi zvukově trochu kostrbatý.
Je jich víc, tenhle je významově jenom přibližný, ale pocitově mi přijde bližší tématu:

Tygře, tygře planoucí
lesem černým za noci,
čí ruka nesmrtelná
tvou hrůznou krásu stvořila?

Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
a trouf si pro něj doletět?

Čípak um a čí síla
srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
kdo nebál se je uchopit?

Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
kdo nepocítil hrůzný děs?

Když hvězdy seslaly houf střel,
pláč deště vesmír pozastřel,
zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce - byl tvůrcem tvým?

Tygře, tygře planoucí
lesem černým za nocí,
čí ruka nesmrtelná
tvou hrůznou krásu stvořila?

A pak je ještě skvělý překlad Jiřího Valji, k vidění tady: http://www.docstoc.com/docs/12826058/TYGR-WILLIAM-BLAKE-TYGR-PRACOVN%C3%8D-LIST-1-ORIGIN%C3%81L-William

František Hrubín.
Ale spěte klidně, nakonec všechno dobře dopadne. Vždyť je to pro děti :-).

...

Za jedné zimní noci...Kdo je prosím autorem této ponuré básně?

jsem mladší než hnědé...Já ne, mně už to tenkrát bylo podezřelý. Šátek mi navlíkli, ale stál jsem zarputile vzadu. Pak se mi ale hodil, protože pionýrská klubovna bylo šikovné místo pro první experimenty s děvčaty. U nás to bylo takové volnější...

Já myslel spíš na to...jsem mladší než hnědé uhlí, Hradčany ze dřeva si také nepamatuji, ale Svobodovi v pionýrském šátku jsem zamávala

možná i Ščipačov, jeho...Já myslel spíš na to rozpětí tvého data narození, když už je to tak dlooouho :-).
Žáček to určitě nebude, ten mě jenom napadl, protože jsem náhodou teď někdy četl po čase znova jeho České moře, a v tom je právě zmínka o Shakespearovi, který k nám to moře omylem zasadil.

Tak to bude něco mezi...možná i Ščipačov, jeho Sloky lásky jsme dost recitovali

autora také neznám, ale...Tak to bude něco mezi Žáčkem, a Shakespearovými Sonety :-).

autora také neznám, ale znám ji od puberty, jůůů to je dlouho

Tedy musím říct že jste se trefily do mého vkusu :-). Blakea bych radši v originále, v češtině je to trochu kostrbaté. Ale báseň je to skvělá, a hlavně - já miluju kočky, od domácích až po ty tygry (ty bohužel nejde mít doma :-)), a tohle je fakt o tygrech se vším všudy :-).
A to druhé nevím od koho je, ale je to skvělé. A výstižné :-).

Až jednou příjdeš a řekneš mi:"Odcházím
miluji jinou."
Podám Ti ruku a budu Ti přát štěstí.
Ne, nebudu plakat,
budu však stát jako tulák na rozcestí cesty,
kterou jsme chvíli kráčeli spolu.

Až se jednou vrátíš
a já Ti řeknu:"Jdi pryč, nechci Tě vidět."
Neodcházej.
Slyš hlas mých očí, které říkají:"Zůstaň můj drahý."

Vždyť láska umí odpouštět.

Ta je vynikající, Indigo.
Teď jednu zahřívající ode mně.

William Blake
Tygr

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?

V hloubi kde, kde v nebesích
planul oheň očí tvých?
Na čích perutích se vznese?
Která ruka plamen snese?

Který fortel, které ruce
utkaly tkáň tvého srdce?
Kdo, když srdce začlo bít,
strašný spár moh’ vytvořit?

Kdo dal řetěz, kdo jej kul?
V které výhni mozek žhnul?
Která kovadlina, hmat
smí tu hrůzu do ruk brát?

Když pak hvězdy vrhly kopí,
jejich slzy nebe kropí,
moh’ se, kdo tě stvořil, smát?
Beránka moh’ udělat?

indigovi přeskočilo :O

...

Za jedné zimní noci slyší
Květuška na okno zaťukat.
Jde, na zamrzlé okno dýchne
a venku babičku vidí stát,
otevře jí a dál ji pozve.
Z podivné babičky jde mráz.
Vyrazí baba okno, zhasí oheň,
jak kostky ledu skřípá její hlas :

" Hej, děvče, zůstanu tu s tebou,
vyhánějí mě odevšad,
budeš mi sloužit ve dne v noci,
uděláš, co si budu přát! "

Nechala dveře otevřené,
sníh nahrnul se do síně,
lehla si do něho a spala.
Vyhaslo teplo v komíně,
Květuška pláče pod peřinou,
mráz v každém koutku světnice.
Chuděrka neví, že k ní přišla
dotěrná baba Zimice.

Zimice byla opuštěná
zlá dcera jedné kruté zimy,
jež lesy s ptáčky promrzlými
zavála sněhem po ramena.
K Zimici však se nehlásily
ty hodné zimy, zimy veselé,
pod jejichž sněhem pole sílí,
jež v každém děcku mají přítele.

Už nevím, co bych o tom psal,
Zimici cítím vedle sebe
a pero už mě v prstech zebe.
Pohádko, povídej to dál.

A teď se nám ještě...spí už své veršíčky

Indigo je samota a...A teď se nám ještě sprostě směje do polštářů...:)))