PANICKÁ PORUCHA PP9

Martiasek: napsala jsem Ti už v pondělí. Podobné pocity máme občas všichni, někdy víc, někdy méně, ale zná je tu snad každý.22. 6. 2009 21:47:24, PajkaMartiasku-Martino, jsi přecitlivělá, úzkostná, nemusí to být žádná porucha, ale období. Doporučovala bych Ti popovídat si s odborníkem = psychologem, aby se ti podobné stavy nerozběhly do vyšších obrátek. Je potřeba dokázat je zabrzdit a přeladit myšlení na pozitivní vlnu. To, že se bojíš o své blízké, je sice projevem toho, že je máš ráda, ale na druhou stranu tím nic neovlivníš a sobě ubližuješ. Takhle by se mohlo stát, že místo aby ses v životě radovala a užívala si všeho pěkného včetně společných chvil s lidmi, které máš ráda, se životem zbyteně probojíš. Zkus si případně i přečíst nějaké informace na tohle téma, na internet je jich dostatek. Psycholog by měl dokázat dát ti návod, jak přeladit mysl, jak strachu předcházet, odhalit, co může být jeho příčinou a co případně můžeš změnit na životním stylu, abys strach elilminovala na minimum.

Adame jsi asi mladý,neboj nezlehčuju tvoji situaci,co uplně změnit psychiatra.Dát se do nějaké psychoterapie a se zádama snad něco dělat jde.Odkud jsi chlape?Martiasek,,,,,,,,,,prober to s psychologem,já měla jeden čas také takové stavy ,ale k těm byl důvod,a neboj určitě to zase bude dobré,objednej se k psych.a uvidíš ,že se vše v dobré obrátí,držím palce

Ahoj lidicky nedavno sem tady psala ze mam takove nejake psychicke problemy ze mam panicky strach z toho ze se nekomu z mych milovanych neco stane a nekdy nad tim tak moc premyslim az probrecim cely den. Jestli mi nekdo muze poradit co se se mnou deje kdo ma treba stejne pocity moc vam dekuji paaaa

Maruško - pocit z Marušky je vážně úžasný. Na těch nových fotkách vypadá mnohem spokojeněji, než na té první. A věřím tomu, že spokojená vážně je. I když, jak může být malá holčička spokojená bez maminky?!

Dobrý večer, dobře to říkáte Adamovi, souhlas se všemi radami. Je mi Tě líto ale východisko vždy je, napiš alespoň odkud jsi, třeba někoho z nás něco napadne, nějaká pomoc.A s těma zádama, vždyť teď existuje takových terapií na páteř, něco musí přeci zabrat, jen to zkoušet! Jinak jsem moc překvapená z Pajčičky, děvče, copak je, klidně piš, vypiš se, vždyť víš, že to i doporučují se vypsat z problémů, my budeme s Tebou a budem Ti alespoň přes internet posílat energii. Jitko to je krásný pocit viď! A jinak jsem dnes večer tak přesmutná a tak vám to taky píšu abych se z toho vypsala a tak nějak nevím - pobolívá mě zub, pobolívá mě břicho, a vůbec celý člověk a tak asi jdu do vodorovné polohy a snad mě TV uspí. Papa všem a raníčkovi zvlášť!M.

Právě jsem si prohlédla nové fotky Marušky z Afriky. Drží na nich moji fotku a pohledy, které jsem jí poslala. Naprosto mě to dojalo.

Dobře Hanko, psal jsem to já. Moje diagnóza není asi tak úplně jasná, střídavě mi psychiatři dávali hraniční poruchu osobnosti a pak zase "jen" úzkostně-depresivní poruchu. Ale beru kromě antidepresiv i antipsychotikum - zyprexu. Zažil jsem i období, kdy jsem měl halucinace a další nepěkný věci. Léčil jsem se na psychiatriích už asi 11krát, vždy bezúspěšně. Moje psychiatrička mi už několikrát řekla, že jsem její nejtěžší případ. Nevím si rady ani pomoci, žiju takhle už mnoho a mnoho roků.

Adame hele já měla zlomenou páteř následky mám na celý život a když mě to vezme fakt to stojí za to........................................Hele nevzdávej to ,vždyt můžeš najít holku ,která třeba není uplně zdravá tělesně a bude tě mít rádanaděje umírá poslední,kruciš mám postiženou neteř je jí 20let,částečný down.syndrom,kamarádky si našla až na netu,sama nikam nemůže chodit,Adame tak do toho ,kdo hledá najde uvidíš

Zuzko, právě že jsem do tý seznamky nic takovýho nepsal, jenže když tam pak člověk s někým rozmlouvá, musí se stím stejně svěřit, navíc tam mám napsáno, že jsem v domácnosti a na to se taky každá zeptá. Naopak po včerejšku jsem tam teď vyloženě napsal, že trpím dlouhodobou depresí, aby to teda každá věděla dopředu a aby pak třeba nebyla nepříjemně překvapena atd. Fakt už jsem si s tímhle užil svý... Moc nadějí, že se snějakou dám dokupy si už teď nedělám...Aleši, to co píšeš zažívám taky. Taky často žiju v jakémsi odcizení, ale taky v hrozných duševních bolestech, ale v posledních několika letech i zvětšujících se bolestech tělesných - strašně mě třeba bolí záda. Ale s takovýmhle utrpení se nedá nikdy natrvalo smířit, prostě to nejde už ze samotný podstaty tý strašný bolesti. Samozřejmě jsou vzácné krátké okamžiky, kdy mi je najednou lépe a něco jako by ze mně spadlo, cítím se volnější, ale stává se to dost málokdy.

Adame, já taky trpím víc než 11 let psych. poruchou. Žiju neustále v odcizení od okolí a od svého těla. Je to peklo nejvyššího kalibru, ale zabít se už nechci.Naučil jsem se to nepovažovat za nemoc, ale za stav duše.Když je mi trochu lépe tak sednu na kolo, nebo se jdu jenom projít a přemítám o svých věcech nebo se v duchu bavím sám se sebou. Když se mi zatáhne mozek tak prostě jen ležím a čučím do stropu.Nechávám věcem volný průběh a kupodivu to jde. Jenom jsem musel radikálně změnit svoje hodnoty.Zkus se podívat na Help24.cz. Tam chodí lidi s těžkými depresemi a mohli by ti poradit.

Zuzko to je zvláštní ,také chodím rychle,abych tu cestu měla za sebou,to mají asi agorafobici v sobě nějak zakodované,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,také si myslím,že by Adam někoho našel,normálně tu rubriku Chci zemřít nečtu,ale dnes jsem tam nakoukla a neme to není pro mě,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

ADAME, nevím co píšeš dívkám na seznamce, ale za sebe bych ti radila, abys hned nepsal, že máš deprese a žes v inv.důchodu. /třeba to nepíšeš, já nevím/,to pak každá spíš vezme dráhu. Svěřila bych se až později...až když pochopí, žes fajn chlap a vezme tě i s chlupama, lidi stále trpí předsudky. Sice to z tebe asi nedostanu, ale pořád si říkám, že v tvém okolí musí být lidé, kterým na tobě záleží a jsou schopni a ochotni ti zajistit odbornou pomoc, bez toho to asi nepůjde.DUCHMERČO, tak jsme na tom stejně, já taky prchám, ale mě se u toho třese vše a dechu sotva popadám))) Já obecně chodím hrozně rychle,/abych tu cestu měla rychle za sebou/ většinou čučím do země a manžel mi pak říká ať se nedivím, že se mi motá hlava, že se mi míhají dlažební kostky a jemu, že by se motala též.PAJKO - smutňoušku, asi se stalo něco s čím jsi nepočítala, viď? Nebo se toho nahromadilo už příliš??? Jak píšeš o tom zasmání, že ti to jde hůř, vzpomínám, že v mých rozvodových depresích jsem se úplně zapomněla smát a pak po několika měsících jsem četla jakýsi děsně legrační článek a ten mě donutil ke smíchu, ale já měla úplně ztuhlé obličejové svaly a úplně mě udivilo, že mě ten smích, bolel(jako zrezivělé panty)(((( vlastně jsem se musela naučit se znovu smát.OLI, tak si holt musíš představovat, žes krásná a spokojená hradní paní a utěšovat se, tím, že nemusíš dřít na zahradě ve vedru,jako poddanej na robotě,ale hezky zalezlá s kočkama /co s kočkama - s leopardama/))))s knížkou /to jsou keci, viď/, no, ale co se dá dělat? Nic, tak si holt musíme uměle naordinovat pozitiva dané situace.)))) No jo, já vím, že tam sedíš ve dvou svetrech, je ti zima, jseš naštvaná, že se nemůžeš rýpat v zemi a s těma kočkama je taky houby zábava, v televizi jde jedno velký houbeles, no tak snad akorát ta kniha.

Adame ,,,,,,,,nezlob se ,ale vůbec se mi nelíbí to co píšeš na rubrice Chci zemřít,náhodou jsem tam najela ,normálně jí vůbec nečtu,nějaká Karolínka s rakovinou tě tam povzbuzuje at žiješ at se nesebevraždíš,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,Adame píšeš ,že jsi v ID,s rodičema se nestýkáš,protože je nemáš rád,,,,,,,,,,,,,,,,z toho co tam popisuješ jde hlavně o to,že jsi sám,nevím jaké léky bereš,kde bydlíš,kolik ti je,ale pokud jsi z Prahy mohu ti doporučit psychiatra.A nemysli si,že jsme nezažily fyzické i psychické bolesti,to se tedy pleteš ,ale my všechny co tu jsme chceme žít a děláme vše proto i když je to někdy hodně těžké a to mi věř.Ale vzdát to,ne to ne,tolik lidí bojuje o každý den života,zažila jsem to v rodině,jestli chceš napiš nám opravdu ,co máš za diagnozu ,a určitě se dá něco dělat ne?A najít slečnu také a kolik ti je?Nezlob se na mě ,ale ta Karolína asi opravdu trpí,a tak tě povzbuzovala.Takže možná si říkáš co já o tom vím,vid?Vím,je mi 53,před x lety jsem byla pomalu na druhém břehu po autonehodě,mám děti,vnoučata a strašně chci žít,i když mám x neduhů včetně uzkost.poruchy a agorafobii,a budu se prát o každou hezkou chvíli a ty bys měl také,pokud nechceš nemusíš být nikdy sám,nemáš kamarády,je internet dají se najít.Napiš víc o sobě ,určitě ti rády pomůžeme a nezlob se za moji upřímnost.Duchmery .........tatka no snad to bude lepší,zatím má kyslík,chvílema ne,ještě mu musí udělat hloubkové vyšetření tepen,ale já věřím,že se to srovná ,musí,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,a jak je jinak,spím ve stoje

Ahoj všem.Adame nic není nemožné!! Přítelkyni si zase najdeš a nezoufej bude líp!! Musí !!Zuzka má pravdu nesmíš rezignovat!!Holky já mám dnes den na /dva blby/ to snad ani není možné!! Ani se mi o tom nechce psát jak jsem nas.... a unavená zároveň.Už aby vyšlo sluníčko,at se aspon uleví na těle,když je duše na prd.Duchmery tlak si taky raději neměřím,protože doma mám vysoký a u lékařky normál:-))Zítra snad napíšu víc,dnes se mi nechce ani psát .Tak pozdrav všem a všem a všem!!!!

Už nemám sílu ani napsat slova povzbuzení Adamovi :( Je na mě strašný nápor, ale snad to ustojím. V noci mi slzy zalévaly tvář, ještěže emoce ventilují a nehromadí se napětí...usnula jsem ve tři, jsem velice unavená a smutná. Ale umím se i zasmát, jen mi to poslední dobou jde hůř a hůř. Možná bude lepší, když si od naší diskuse dám chvíli pauzu, ať to tady nezamořuju pesimismem. Tady teď leje a leje, přívalově, i bouření bylo.Mějte se všichni co nejkrásněji

Tak jsem si podala Adama v dobrém a někam to zmizelo!?Ale hlavně ať se přesně řídí tím co napsala Zuzka a ať něco dělá sakriš, určitě jsi mlaďoch, co my starý holky a lpíme na životě i přes ty hromady překážek. Existují i help linky kde poradí co a jak a kam se obrátit, hlavně to řeš! Dituš a jak tatínek a taky Hanko ta samá otázka, jak se daří? Jinak medaili za statečnost uděluji naší kolonoskopářce, já bych totiž utekla!!!! Silvi mě jsi taky dostala s tou rozkročenou kozou, já když něco takto mám, tak zase šíleně pádím anebo běžím, jak když tomu chci utéct. Taky hrozný když v 60ti a kousek běžíte, jo a musím si držet prsa, tak to je asi obrázek. Jo Oli, já když jsem si z práce přinesla měřič tlaku tak měření od měření byl vyšší tak jsem ho vzala zpátky a prostě MÁM NÍZKÝ a hotovo a s tím cukrem u Alči taky, vždyť je to vždy od toho, resp.odvíjí se co slupneme, takže tělo to musí nějak vyrovnat neééé? Pozdrav Renče, Nelče,Luci, Jituš -kdy bude to foto od kadeřníka, Evi a věčně zaneprázdněné Pajce, jsi na tom hůř než já, ale jak píšete, stále něco dělat je lepší aby člověk nevymýšlel blbosti že!?M.

A kdy se ta pravá najde? Myslím že nikdy. Já už jsem sám bez holky 8 let a nic pěknýho to není. Navíc člověk už předem tak nějak tuší, že bude znovu a znovu odmítnut. Už na nic nemám sílu. Na ňákou karmu možná taky věřím, ale věř, že i to mi už je jedno. Doktoři na mně zkoušeli za ta léta snad všechny druhy antidepresiv a stejně mě žádný z nich nezbavilo toho utrpení.

Tak vám nevím, napsala jsem přípsěvek a je v čudu? Už nemám chuť to znovu psát ale jak vidno, budu muset!

Adame, neblázni, nám náladu nekazíš a tyhle stránky jsou od toho, aby sem lidi psali svoje strasti. Hele, já chápu, že je ti špatně a, máš pocit, že ti na životě nezáleží, ale neblbni, víš kolik je lidí, který by dali nevím co, jen aby mohli žít. Ty máš prostě špatnou chemii v mozku, trápí tě deprese, je ti navíc smutno, že tě odmítla jedna žena, ale i kamarádství není špatný a ta pravá se jednou najde. Neházej flintu do žita!!! Neodpověděl jsi mi, zda máš rodiče /víš jak bys je ranil, kdyby sis něco udělal/ nebo sourozence nebo kámoše, aby tě popadli za křídlo a odvezli tě někam, kde ti pomohou. Nesmíš rezignovat. Stejně kdyby sis něco udělal, musel by sis tím stejným projít v příštím životě, tak zaber už v tomto ať máš tu blbou karmu za sebou)))))

Mně už na životě stejně nezáleží. Prožil jsem tolik utrpení a bolesti, že by to snad vystačilo na desítky životů. Už mě je všechno jedno. Je to hlavně tím, že mi včera jedna žena napsala, že jsem jí sympatickej jen jako kamarád a já se do ní předtím zamiloval. Když člověk žije už 11 let každodenně v depresi, je už mu opravdu všechno jedno a každé další zranění vnímá o to silněji. No nic, nechci vám kazit náladu.