TCHÝNĚ

Tchýně projevila zájem bydlet s námi v jednom domě. Máte někdo zkušenosti, co to obnáší a jak nejlépe uspořádat určitý režim?

yarko, verim, ze vyjde, kez by takovych jako ty bylo vic!

to je fakt, taky mi ublížila a manžel stál za mnou proti ní, nesnášela vůbec nikoho, ani nás ani děti, neměly babičku, byla zlá a sprostá, milovala jen kočku. Před 8 lety umřela - nikdo netruchlil a netruchlí. Všem se nám ulevilo, je to dost hrozný, ale pravdivý. Teď jsem sama skroro tchyně, snažím se jen chválit, do ničeho nekecat a zatím to vypadá, že to snad funguje. Nevyžaduju úctu a podobné nesmysly, snad jen mám novou kamarádku (snachu) a kamaráda (zetě). Mám je moc ráda a vždycky jim chci být oporou jako svým dětem. Když si je syn a dcera zvolili, snad to nebudou špatní lidé, musím asi věřit ve svoji výchovu. Jo, člověk se musí poučit z chyb druhých, snad mi to vyjde

Nemohu si na tchýni stěžovat, na návštěvu přijede tak 3. do roka a to bydlí jen 8km od nás, můj manžel jí -jako svoji matku nemusí, v dětství se o něj starala babička.....Jinak je ale fajn,žijeme si každý po svém, občas si zavoláme a my k ní jezdíme častěji než ona k nám, hlavně kvůli dceři, kterou kdykoli pohlídá....neumím si představit to, co tady píšete-závislost synáčka na mamince.

pro Janinu ,Jani vezmi nuž a tu pupeční šnuru mu prostě přešmikni jakýpak párání s maminky mazánkem.

A proč by neměli prarodiče mít právo na soukromí?Vždyť se trochu posunula hranice aktivního života a stáří se posouvá nad 65 let.Do té doby spousty lidí chtějí ještě něčeho dosáhnout a tolik prostoru na vnoučata nemají.Hlavně nelze srovnávat dobu za "totáče",kdy prarodiče neměli tolik možností k cestování,sebevzdělávání...a tak se aspoň více věnovali vnoučatům.

anonimní krávě vzkazuji krávo a doporučuji si před spaním přečíst pohádku o třiceti tchýních a nebo veselí kašpárkův hrobeček.

krávo

Můj manžel ve svých 37 letech ještě nepřestřihl pupeční šňůru. Své maminky se bojí jak čert kříže a raději se vždy postaví na jíjí stranu než na mojí. Prý je citlivá a já víc vydržím.

Amy, máš pravdu. Já takovou tchýni mám a je to zlato. A to bydlí i s tchánem už 15 let u nás v domě. Všichni si tykáme, říkám jim babi a dědo. Děda sice musí mít vždycky pravdu, ale my ho necháme vykecat, pak si dáme kafe a všechno si děláme po svým. (rodiče mého prvního manžela byly úplně to samé, ale ten syn ....)Držím Ti palce, abys v Irsku našla aspoň kamarádku, i Čechů už je tam spousta. Ahoj.

O zeny, zeny. Ja sem na opacne strane. Asi bych s vama nemenila ale...Oni jsou Irove. Matka meho pritele bude brzy mou tchyni, velmi laxni tchyni. Bydli 15 minut od nas, pritel ma dceru 12let z prvniho vztahu. Kdyz chce vnucka videt svou babicku tak musime my tam ona za cely rok prisla k nam jednou. Kdyz se ptam pritele proc ze je u nas vitana tak odveti ze jeho matka je velmi soukroma osoba. Co je to za naruseni soukromi prosim vas, se jednou mesicne prijit podivat na vnucku? Pravda konflikty s ni nemame zadny, chran buh kdyz chcem holku obcas pohlidat tak nikdy neodmitne, kupuje ji sladkosti, ale tim to tak konci.Ze by ji treba vzala na tyden k mori to neexistuje. Proste je to ten typ zeny: 'ja sem si svy deti odchovala'.Rikam si, sem pro svoje budouci deti taky mohla schytat lepsi pribuzny.Ja bych s ni pokecala, ale vim ze jak se ji zeptam na neco osobnejsiho tak kouka jak vrana.Pritom ja bych komunikaci typu {poslechneme drby, vyzradime drby] uvitala. Kdyz k nim prijdem na navstevu ani se neobtezuje udelat nam kafe,to si musime udelat sami.V Cechach se traduje jak jsou vsude jinde mili a pohostini a ja ze sve praxe musim rict ze pohostit a vykrmit vas dobrym jidlem jako prase umej jedine cesky zenstiny. A to uz vubec nemluvim o svych rodicich,jsou daleko, ma matka zajmem taky neoplyva a otec je alkoholik.A tak tak vzpominam na svoje prarodice kteri me museli mit na kazdy dovoleny, coz by bylo to nejmensi, kazdej den se mnou stravili hodinu nad ucenim,vozili me po spitalech ,pletli svetry a bez vahani ustedrili me matce facku kdyz usoudili ze na me rve az prilis casto.A tak se ptam chci moc, nebo jeste existuji prarodice co si piplaj vnoucata jako vlastni,existuji tchyne s kteryma se daj probirat cisla podprsenek, existuji tchanove co se v pripade sporu postavi na stranu snachy nez na stranu vlastniho syna???????? Mate tady nekdo nejakej pribeh kterej me utvrdi v tom ze nejsem divna a ze takhle se maj mit pribuzni opravdu radi?

18.6.2007 MACKA Ahoj ja na tchyni reaguju jednim uchem tam a druhym ven stejne si udelam vse po svym,ale preci ty jejij rady aporady to je nekdy na pekne obrneni mam kolikrat co delat.uffffff!

PRO ALU.ALI TVOJE TCHYNĚ JE NEMOCNÝ ČLOVĚK DRŽ SVOU RODINU CO NEJDÁL OD NÍ MOHLA BY I UBLÍŽIT,IKDYŽ PSICHICKY UŽ VÁM UBLIŽUJE .MUSÍŠ ZAPRACOVAT I NA MANŽELOVI TIM ,ŽE BUDE BREČET VÁM NEPOMUŽE VY SE JÍ MUSÍTE POSTAVIT A OCHRÁNIT VAŠE PRINCEZNY .DRŽIM PALCE

To Ala:Vím že to není jednoduché,ale nenech si to líbit.já taky s tchýní vyběhla jednou pro vždy a sprostě.koledovala si o to.žádné slitování,ta čarodějnice ho taky nemá.ne vždy to se slušností člověk dotáhne daleko.To pavla:k tomu nemám ani komentář.holky vzchopte se a nenechte se nervovat.Na každého je nějaký metr,tak o tom popřemýšlejte,kde mají slabiny.Hodně sil

Je to příšerné,mám taky tchýni ježibabu. Manžel má dítě s prvního manželství,tchýně jí neustále očkuje proti nám,aby se jí u nás nelíbilo a jezdila jen kní. Včera nám začala vyhrožovat že pokud nebude po jejím,připraví nás o dům,který jsme na ní s jistých důvodů napsali a ona nám ho teď nechce vrátit.Neustále manžela deptá,já se sní už 4 roky nevídám,nebyla dokonce ani na naší svatbě,prý jsem rozmazlený fracek. Včera se sní manžel brutálně pohádal a odmítá se sní bavit,jen mám strach že zařídí,aby jsme neviděli malou,jelikož se s bývalou manželkou spojila dohromady a nyní nás neustále něčím vydírají. Manžel platí 10 000 alimenty,která stejně nejdou na malou,ale na dluhy jejího nového manžela,malá chodí v okopaných botách a strašných hadrech,jednou za čas jí musíme koupit věci,aby jsme se nemuseli stydět. A ex s tchýní mají pocit že to je málo,prý dokud si nebude jistá tchýně tím,že se má bývalá dobře,ten dům nám nedá.Bývalá dostala odstupné milion,a podotýkám že ona se odstěhovala k jinému chlapovi,my jsme se s manželem poznali až při rozvodu. Tchýně místo aby se zastávala jediného syna, vydírá ho kvůli nesmyslům.

chovej se podle svého srdíčka a pamatuj, že na prvním místě je tvoje rodina, tzn. manžel a holky. Nenech si od tchýně nic zkazit.

Právě jsme prožili děsný víkend u tchýně, ani nevím čím začít.Poprvé jsme s dětmi 1,5roku a 3 roky přijeli na chalupu ke tchýni. První den byl super, ale druhý ...Manžel spal,naše holky byli po ránu uplakané a nechtěly být s babičkou. Tchýni to moc rozzlobilo a tak začala starší 3leté dceři vyčítat, že dobře ví že má ráda jen druhou babičku a ji ne, já jsem Nelinku pobídla ať řekne že má ráda obě babičky no a ona na to že ne. Tchýně začala ječet že ona ji taky nemá ráda a že už tam nemusíme jezdit,že za ní bude chodit dcera její neteře.Nelinka se rozplakala, právě šel kolem soused (byli jsme na zahradě) a tchýně na něj začala vykřikovat, jestli si nechce odvést jednu z jejich vnuček, že ona takového nedobrého uřvance tady nechce. Zvedla jsem plačící Nelinku do náruče, tchýně zase zvedla mladší Ladušku,která si do té chvíle klidně skládala dečku, ale v ten moment, kdy ji tchýně zvedla začala taky plakat. Začala Ladušce vykládat, že je malá chudinka, proč mám já v náručí Nelinku a ne mladší Ladušku,prý ji ta nedobrá Nelina ubližuje a ona se nemůže bránit a že ji nemáme rádi. Ladušku jsem vzala k sobě se slovy, že obě máme rádi stejně a šla si snimi sednou do zahradního křesla. Tchýně za námi a vykřikovala - proč máš obě, polož tu Nelinu, už jsou jí 3 roky. Ještě jsem se dozvěděla, jak lituje mého manžela (svého syna),že s těmi dětmi nemá žádný život, že ho pořád otravují a věší se na něj. Já na to - jestli s náma tak trpí, tak se můžem rozvest a šla jsem nám zabalit věci.Na chudáka manžela jsem vyjela, že se rozvedem, když s náma tak trpí, vzápětí jsem si uvědomila, že neví o co jde a omluvila se mu.Co ale začala předvádět tchýně to bylo něco- klekla před manželem na kolena a křičela pro boha tě prosím, nezakazuj mi vídat děti, aspoň jednou za rok, aspoň oknem.Děti plakaly tak, až začaly zvracet, nejsou zvyklé na křík. Proto, jsem chtěla tchyni uklidnit, vzala jsem ji za ruku, řekla jsem, že se nechci hádat, my dvě se nemusíme mít rády, ale nebudem přeci ubližovat dětem, řekla jsem, že jí je neberu, když vezme manžel děti k ní, nebo ona pojede k nám, já si můžu zajít na větší nákup a my dvě se nemusíme setkat. Vytrhla mi ruku a křičela že nechce žádné milosti, že se o nic takového neprosí a ať okamžitě odejdu, že mě nemůže ani vidět, že ji dělá zle se na mě jen podívat.Potom co přestal křik, tak holky usnuly. Autobus nám z vesnice, kde má tchyně chalupu jel až za 3 hodiny, pak nás ještě čekala 4 hodinová cesta vlakem, holky od rána ještě nejedly, byla neděle a my jim tam ani neměli kde koupit něco k jídlu. a tak jsme tam seděli dál. Tchyně mě ještě dvakrát přiběhla, vyhodit a manžel brečel.Podobnou scénu už jednou udělala u nás doma, rok jsme se neviděli, pak přijela a tvářila se, že se nic nestalo.Nelinka v noci brečí, že se bojí babičky, během dne se mě ptá proč tak babička křičela, nebo mi řekla, tak já příště budu u toho souseda, když mě tam babička nechce.Tchýně se léčila s nervama. Já nevím, brát ohledy na to že je nemocná ? Přece nemůžu nechat ubližovat svým dětem, teď si říkám, že bych jí vůbec neměla dovolit vídat holky.Mám hrozný strach, co když za čas přijede k nám a bude se zase chovat, že se nic nestalo ?

Ja mám s tchyní občas potíže, bydlíme v jednom bytě a to je někdy kříž. Společná domácnost, to dělá většinou potíže. Nejhorší je , že mi v domácnosti moc nepomůže, ani vnoučata nepohlídá a jen na ně křičí, že chce mít klid na televizi. Je to s ní někdy dost těžký. Ted? jsem nastoupila do práce, tak aspon? uvaří a ráno se o děti s tchánem postarají. Do všeho mi kecá, výchovávám špatně děti - oba jsou hyperaktivní--, to se moc vzládnout nedá, ale nejvíc poslechnou mě. Ji vůbec neposlechnou, však není divu, kdzž s nima, jako babička nejde ani na procházku a nevěnuje se jim. Je doma celý den a většinu prosedí u televize. Kdyby měla zaměsnání, tak se nedivím, že nemá čas. No a já vařím, uklizím všechno a žehlím i jí, a musím ukočírovat svý dva divochy. A nakonec mi řekla, že jsem "špatná snacha". Ted?se chytá za nos, co začla zase vařit a děti byli doma, poznala jaké to je s nima něco dělat. Jenže můžu být ráda, že mám "takovou tchyni" než žádnou, protože mí rodiče o nás nemají vůbec zájem. Takže si vybírat nemůžu, a nějaké problémy jsou a budou všude. My holky holt musíme semtam něco překousnout a vydržet. Tak vám všem, které máte podobné problémy držím palce a vydržte, bude i líp. S pozdravem Jakuš

to já mám tchyni tak nák v pohodě akorát si s ní nemám co říct

No nestraš, my jsme v jednom domě, dokonce i se švagrem a i další švagrovou a je to děs, asi se jednou zblázním a skončím v ústavě, to je taky jediná moje šance, jak se odtud dostat.Tchýně neuvěřitelně protěžuje svoji dceru, na úkor svých dalších dvou dětí a to už vůbec nemluvím o vnoučatech, na který kašle úplně.