Je možné ve vyléčeném stavu zemřít?
Existuje mnoho spolehlivých záznamů o posledních dnech mudrců, zvlášť v buddhistické tradici, rozšířených až do současnosti, které dokládají možnost vyléčení až v okamžiku smrti. Mají velmi málo podobného s tím, co se děje v moderních nemocnicích, kde lékaři smrt často vidí jako hlavního nepřítele, se kterým je třeba bojovat všemi zbraněmi moderní lékařské techniky. Pacienti, polapeni v tomto bitevním poli, obvykle nemají příležitost se skutečně vyléčit.
Lidé z naší kultury nemají otevřen přístup k praktickým informacím o tom, jak použít život k přípravě na smrt. V jiných kulturách a jiných časech bylo "umění zemřít" populárním tématem knih ( viz. např. Tibetská kniha mrtvých ) a kázání.
zdroj: Spontánní vyléčení - Andrew Weil, M.D.
Reklama
Komentáře
Pormiň, ale to co se tihoní hlavou je asi tvůj problém, ale normální člověk ví že může umřít kdykoliv, ale aby se tím zabýval? Jako mladý člověk jsem jen někdy podvědomně myslel na smrt, třeba na pohřbu někoho stejně starého. Ale ani v v šedesáti nemyslím na smrt, ani se nazbývám takovými myšlenkami. Dej se do pořádku.
na smrt jenom "jako" se nedá. Až člověku opravdu lékaři oznámí smrtelnou diagnózu, tak teprve u každého nastane to skutečné zděšení.
Ty si střelenej do kebule, to je tvoje diagnoza
Tak fajn, když jsem se tedy na tu smrt v mých 54 letech připravil a jsem smrtelně nemocnej, co teď?
Zůstaň v pohodě, tak jak jsi, s tím už nic nenaděláš.NĚKDO jako ty, má v životě, prostě víc štěstí,než rozumu. Proč být pořád ten rozumný? Co takhle být normálně šťastný!!!!!!!!!
Zůstaň v pohodě, tak jak jsi, s tím už nic nenaděláš.NĚKDO jako ty, má v životě, prostě víc štěstí,než rozumu. Proč být pořád ten rozumný? Co takhle být normálně šťastný!!!!!!!!!
Taky jse si myslel že to nejde.Ale jde. Zvládnul jsem to.
A co já.Nezbývá mi, nic jiného než souhlasit s tím, co řekl můj syn.
já jsem byl mockrát blízko smrti a vždy jsem se z toho dostal, důležité je být štastný a na smrt nemyslet. Kdybys věděla na co myslím, pořád i když už mám jezyk vyplazený a umírám, to bys čuměla!
Na smrt je fakt lepší nemyslet i když jseš smrtelně nemocný.Ale pořád ještě žiješ a pořád tady s námi jseš.Takže bojovat až do konce s hlavou vzůhru, neklesat na mysli a brát každý den jako první v životě.
Já se snažím na smrt nemyslet, ale nejde to. Strašně se jí bojím. Bojím se každého večera, když jdu spát, že už se ráno neprobudím. Bojím se každé malinké nemoci, každého štípnutí, každé bolesti... a nemůžu na to přestat myslet...
no tak jako váš strach ze smrti je teda až na hranici normálního vnímání, jinak co se týče přirozený smrti tak tý by se člověk neměl bát ale spíš ji vítat
- Odpovědět
Pošli odkaz