Panická porucha 5

Johanzi, udělala jsem dnes něco, co nesouvisí s vánocemi, ale dobilo mi baterky: šla jsem si v poledne dát hodinu plavání. Musela jsem se agorafobicky přemoci, ale ten super pocit pro vodomilku stál za to :-) a ještě zapálím první svíčku na vlastnoručně skromně nazdobeném adventním věnci. No a kromě toho jsem uvařila, nasušila další várku křížal, vyprala prádlo a teď si říkám, že udělám inventuru v dárečcích, abych věděla, pro koho mi ještě něco chybí. A taky jsem před chvílí sledovala tiskovou konferenci ke kauze masového vraha, který zabíjel lidi ležící na oddělení ARO v Havl.Brodě. Jo, nebezpeční jsou živí lidé, mrtví ne... Hezky to napsala Maja, cítím to taky tak. Mám tendenci hladit vzpomínky na mrtvé, i neznámé, proto se nebojím jejich zloby... Byla jsem v podobné situaci jako Eva K, žila jsem s dětmi sama ve velkém domě po 2+1 v paneláku, ze kterého se mi vůbec ale vůbec nechtělo, bála jsem se v domě často, ale vždy jen živých zlých lidí. Umřela mi v tom domě maminka, ale její vzpomínku jsem hladila a doufala, že jestli je tam její duše s námi, že se v naší společnosti cítí dobře. K tomu přístupu jsem vedla i své občas docela dost vystrašené děti. Podotýkám, že jsem člověk, který se smrti bojí a smrt obou rodičů jsem nesla podobně težce jako Eva K. Taky, když jsem si teď v klidu pročítala všechny příspěvky k danému tématu, vycítila jsem, které argumenty Ibri použije k tomu, aby si svůj krok obhájila. Ibri, netrap se, asi to tak mělo být. Jenom poslední myšlenka: Nechtěla Ti ukecaná sousedka ten byt zhnusit? Odradit rodinu s malými dětmi, aby tam žila. Laskaví lidé takové věci přece nedělají...

Já už 14 dní hledám uteklýho kocoura...není to moc předvánoční činnost a mám z toho velkej smutek!

EVAKRK,DAŠENDA,JITKA B,PAJKA,IBRI,EDITA ,MISS,EDUŠA,ATD....

TAK JSEM SE STAVIL V LIDLU A KOUPIL JSEM ZA 99,90 KČ ČTYŘI VELKÉ ARCHY S PRŮSVITKAMA, NA KTERÝCH JSOU SNĚHOVÉ VLOČKY,TROUBÍCÍ ANDĚL.ZASNĚŽENÉ STROMEČKY,DĚDA MRÁZ NA SANÍCH... NO BOMBA UŽ JSEM NĚCO UMISTIL NA SKLO DVEŘÍ DO KUCHYNĚ A CHODÍM SE NA TO DIVÁT KDYŽ JDU UŽDIBOVAT NAPEČENÉ PERNÍČKY...JEN NEVÍM CO KOUPIT ZA DARKY JE TOLIK PĚKNÝCH VĚCÍ CO ČLOVĚK NEPOTŘEBUJE......
PIŠTE CO JSTE DĚLALI JEN TAK NA PÁR ŘÁDKU.....CO VÁS POTKALO....

TAK TŘEBA JÁ JSEM VZSÁVAL VE ŠPAJZU NA KOMPOTY PLNO MYŠÍCH HOVÍNEK A CHYSTAL PASTIČKY...AŤ MAJÍ KOČKY TAKY NĚCO Z TĚCH VÁNOC.....

PRP PP JOHANZ OSTRAVA....

IBRI
TO JE ONO ..CO JSI NAPSALA ...STOPA PO MRTVÉM TO JSOU TI TŘI PAVOUCI... VLASTNĚ SIS SAMA ODPOVĚDĚLA

VE KTERÉ ČTVRTI JE TEN BYT....MOJE DCERA MÁ BYT vE KTERÉM NIKDO NEUMŘEL A CHTĚLA BY VĚTŠÍ....TO JE DALŠÍ CESTA VZÍT A VYMĚNIT...ANI TAM NEMUSÍŠ BYDLET...

POTŘETÍ ODMÍTNOUT NEMŮŽEŠ JINAK TĚ VYŘADÍ Z POŘADNÍKU....

Ibri, nemáš strach, že se nedokážeš přestěhovat nikdy? Možná si Tvůj mozek najde vždycky argument, proč ne, možná se nechceš stěhovat. Mrtvý člověk Ti neublíží. Připadá mi to jako odmítání expozice. Máš na vybranou: zůstat doma anebo vyjít z domu. Rozhodla ses zůstat doma :( Přeju Ti, abys toho nelitovala, ale cítím, že to není správné. Kdyby Ti ten byt vadil pro cokoliv jiného, pochopila bych, ale podlehnout tomu argumentu vnímám jako panicko-agorafobickou slabost. Co tak konzultace s psychologem? Město by Ti pár dní odkladu k výjádření stanoviska jistě ztolerovalo. Možná, že je Tvé rozhodnutí správné, to ukáže budoucnost. Proč jste odmítli ten první byt?

Jo Johanzi, až budu za půl roku otravovat s tím, že se mám stěhovat a že tam nechci, páč jsem tam viděla 3 pavouky, tak to potom jo. To si řeknu holka jsi zralá. Ale já zatím na mém rozhodnutí nevidím nic zlého. Snad jen to, že jsem prostě srab.

Johanzi, asi jsem to napsala špatně :)) spíš se cítím vyléčená a nechtěla jsem si to pokazit. :)) Já jsem měla to štěstí, že na počátku PP, asi po třech týdnech denodenních atak jsem navštívila hned psychiatričku, brala jsem AD a Neurol. Přešloo to, vysadila jsem, občas jsem cítila záchvěvy úzkostí, ale né takové jako při představách o užívání bytu. Proto jsem napsala, že se necítím nemocná. Ano, citlivá budu vždycky a úzkostná asi taky, ale každý sám si musí určit hranici, kde to ještě snese a kde už ne. A já říkám, že kdybych do toho šla, tak že se mi moje psychika zhorší, tím pádem vystupňuje a rozjede se až v paniku.
Vím, že by mi hlodal právě ten "červíček" typu, co když tady někde je, co když se to projeví až za dlouho, co když se dívá, Nejsou právě tohle neovlivnitelné automatické myšlenky? A v mém případě, nejen že jsou neovlivnitelné, ale jsou taky neprůkazné. Nikdo na světě ti neřekne, že to tak není na 100%. Ano máš pocit že máš nádor v hlavě, zajdeš si na CT a oni zjistí,že tam nic nemáš, uklidní Tě to, třeba jenom na čas ale uklidní.
Ale jak bych se měla uklidnit já? Neurolem. Ne díky. :) Neber to nijak zle,jen se snažím to vysvětlit a nevím jestli zrovna nejlíp.Fakt raději zůstanu tam kde jsem. Jak říkám v normálním životě mě úzkost ani PP neovlivňuje, takže se s dovolením budu cítit zdravá. :)))

MILÁ IBRI

JE V PODSTATĚ JEDNO JESTLI SE NASTĚHUJEŠ NEBO NE JSI NA JEDNÉ Z KŘIŽOVATEK KDE NÁM OSUD DÁVÁ NA VÝBĚR KUDY PUJDEME.....KDYŽ JSEM KUPOVAL DŮM TAKE TO NEBYL PRVNÍ O KTERÝ JSEM PROJEVIL ZÁJEM.......VÍCE MÉNĚ JDE TADY VŠEM O TO ABY JSI SE VYZNALA VE SVÝCH POCITECH.....A TAK JEN JEDNÁ VĚTA Z TVÉHO PŘÍSPĚVKU ADRESOVÁNA KE MNĚ......

JOHANZI,VÍŠ JA SE VLASTNĚ ANI NECÍTÍM NEMOCNÁ.....

A TO JE TO ČÍM JSME SI PROŠLI ASI VŠICHNI. KOLIKA Z NÁM TRVALO HODNĚ DLOUHO NEŽ JSME SI PŘIZNALI ŽE NEMOCNÍ JSME.....MI SE DO PRVNÍCH ATAKU PP NEMOC VIVIJELA 4 ROKY A NÉBÝT SILNÉ EXPOZICE CHŘIPKY MOŽNÁ DODNES BY BYLA VE FORMĚ OBČASNÝCH NEDEFINOVATELNÝCH POCITU ,KTERÉ PANIKÁŘE NUTÍ VOLAT ZACHRANKU ŽE MAJI INFARKT A KDYŽ ZACHRANKA PŘIJEDE DOSTANOU PICHANEČEK NATOČÍ JIM EKG A POŠLOU DOMŮ.....VID Johane ŽE TO TAK NĚJAK JE......TO JE VŠE CO K TOMU MŮŽU DODAT.....

BÝT ČI NEBÝT? SNAD BYT NEBO NE BYT?

Koukám, že Ibri ukončila stěhování už přede mnou.To je dobře.Tak já teda jdu.

Krásné popoledne z hor.
Chtěla bych napsat jedno, necháme už stěhování být.Ibri se rozhodla podle svého, určitě ví, co dělá a já bych se k tomu už nevracela.Co člověk, to názor,ještě se zas pohádáme.Ibri, souhlas?
Tak a konec šmytec.
Jdu na ty okna, vůbec se mi nechce, tak se přemluvím aspoň na patro.
Zatím čaves.

Majo, napsala jsi to naprosto perfektně,nevím proč mě tak jednoduchá věta nenapadla taky :) ČERVÍČEK HLODÁ POŘÁD...já nechci žádného červíčka, chci se cítit svobodná a né svázaná značkou úmrtí v bytě. Oželím ten byt,pokud by měl být za cenu mého zdraví,či pohody.
Uzavírám kauzu přijetí či odmítnutí bytu.
ODMÍTLA JSEM HO. A upřímně spadl mi balvan ze srdce. :))) mějte si všichni a ještě jednou díky.

Ibri - sice tě vůbec neznám, ale i přesto si dovolím ti říct, že před 7 lety jsme koupili dům po pani, která rovněž zemřela. Je fakt, že tehdy jsem ještě PP netrpěla, ale snažila jsem se to brát jako že byla stará a muselo to tak být.Tehdy jsem snad poprvé v životě při vyklízení používala gumové rukavice, já jsem nedokázala nic vzít do rukou jen tak. Nedokázala jsem tam ani sama vstoupit.Není to proto, že bych byla fajnovka, to ne, ale vytvořil se ve mně jakýsi divný blok.Všechno tam totiž po ní zůstalo, lékařské zprávy, rodinná fota, oblečení, nábytek. Po celkové rekonsturkci bylo vše jinak. Nikdy před tím jsem jí neznala, ale pro klid své duše jsem se o ní vždycky hezky vyjadřovala, a říkala si, co kdyby /červíček hlodá pořád/. Na půdě jsem našla po ní starý porcelán a ten jsem si vystavila . Vždycky, když se na něj podívám, připomene mi kus života někoho,kdo vybudoval základy našemu bydlení a jen tak si představuji, co zde ti lidé prožili hezkého.Dokonce jsem nezlikvidovala ani nějaké její kytičky. Našli jsme s květináčem zakopaný smrček v zemi, ten jsem zasadila volně a porostl za tu dobu o metr a půl. Je to jakási naše památka na předešlé majitele .A moje sestra si koupila před 3 lety dům, kde zemřel pán. Podotýkám, že tehdy trpívala depresemi. Dnes má dům vevnitř jinou podobu a zdá se, že starosti se stavbou a zařizováním jí deprese zahnaly. Chce to asi změnit trošičku přístup v myšlení. Komu až se v této době podaří získat téměř zdarma byt? Pokud by jsi tam skutečně nemohla žít, přece můžeš byt vyměnit. Jistě finančně neproděláš. Přeji ti, aby jsi vše vyřešila k tvé stálé spokojenosti.

Ano Dášendo, v tomto případě se jí to podařilo. Tohle je příliš silná expozice na léčbu úzkosti. Většina panikářů, může utéct z fronty, MHD,z metra. Já už bych byla v pasti a nebylo by další východisko. Proč to riskovat, když nemám jiný problém? Co se týče stěhování nesouhlasím s názorem, že si vždycky něco najdu. Tak to není. Já jen nepřekousnu tento fakt, i když všichni kolem říkají opak. A věty typu "nesmíš na to myslet" .... jistě všichni víte jaký mají asi účinek. Jsem zralá na psycjiatra, ale můj normální život není nikterak omezen, tak tam nepůjdu. To že se bojím smrti není až zas tak nepochopitelné.
Johane, díky za větu, že vítězstvím nad PP je i vlastní rozhodnutí dělat jen to co chci sama. Bohužel nemám pár týdnů na počkání až iracionální pocit zmizí, nehledě na to, že jsem přesvědčená, že by stejně nezmizel.
Johanzi, víš já se vlatně ani necítím nemocná, jen jsem na tohle téma jaksi úzkostlivější. Nevěřím,že bych měla stejné pocity,kdybych věděla že tam nikdo neumřel. To úmrtí a setrvání po smrti je podstata problému proč tam nechci. Než jsem se to dozvěděla, vyřizovala jsem Sáře školku, byla jsem smířená ji vozit cca 20min tramvají. Těšila jsem se.....

Ahoj Všem

IBRI,podle tvýho posledního příspěvku mi připadá ,že seš rozhodnutá,ale nevím jestli děláš dobře.Máš v sobě blok ,ze smrti otce a ze smrti asi vůbec!Neměla by jsi se tomu tak poddávat a ustupovat ,to má naše nemoc nejraději,když se jí podaří nás zatrašit!

Ahoj JOHANZ,souhlsím s tvojim příspěvkem pro IBRI.

EVIKU,moc to s těmi okny dnes nepřeháněj :))
Píšeš ,že už máš taky zázvorky,ale ty jsou ze začátku tak dobrý na házení o zeď viď?
JOHANZ minule psal ,že je chroupá místo brambůrků ,ale to je na vylomení zubů:))))))

Ibri, moji nejblizsi mi odchazeli zrovna v dobe, kdy mne mela PP silne osedlaneho. Nepovazuju se za vericiho, ale pro klid (vlastni moji:-)) duse jsem kazdemu nechal slouzit msi, i kdyz take nebyli zhavi ve vire.
Popremyslej jeste o tom, zda by to i Tobe nepomohlo. Je to podle mne takova tecka za lidskou existenci a zklidnuje to veskere tenze, ktere by se ze zdejsiho zivota pripadne jeste mohly za zesnulym tahnout.
Takze Ti de facto radim skoro to same, jako JohanZ, ale nebude to mit souvislost primo s Tvym bytem. Nech si par tydnu na rozmyslenou, dej slouzit msi a pak pockej, jestli ten iracionalni pocit v Tobe ustoupi nebo se rozplyne. Ber to tak, ze Te to s existenci prednajemnika svedlo dohromady, rozrusilo Te to a chces tak svuj pomer k nemu narovnat. Nedelej to apriori jen "kvuli bytu".
Pokud ne, tak asi fakt nema smysl zit nekde, kde by jsi se necitila v pohode. Navic, kdyz urcite existuji i jina reseni Tve situace. Jedno z vitezstvich nad PP i nad sebou samymi je, ze pak delame jen to, co sami chceme.
Uz jsem tu pokladal i otazku, zda existuje PP v spolecenstvich a kulturach, kde se tolik nevyzaduje zit striktne podle moralnich a zvykovych dogmat... Napr. nekde v Polynesii, Micronesii nebo jinych otevrenejsich kulturach, nezli jsou ty nase, svazane a vyplyvajici z nabozenskych dogmat.

JEŠTĚ JEDNA MOŽNOST VEM SVÉ DÍTĚ TEDA JESTLI HO MÁŠ A ZKUS JAK SE TAM BUDE CÍTIT....

IBRI.....
POZOR TVÁ NEMOC TI BRÁNÍ DÍVAT SE NA VĚCI OBĚKTIVNĚ....ŘEKNU TI JEN JEDNU VĚC TYTO POCITY BY JSI MĚLA I KDYBY TAM NIKDO NEUMŘEL ROZUMÍŠ NEUMŘEL....V DOBĚ KDY PP BYLA MÝM PÁNEM VADILO MI KAŽDÉ PROJIŽDĚJÍCI AUTO.....MĚL JSEM STRACH ZE SOUSEDOVA PSA KAŽDÁ VĚTEV MAVAJÍCI VE VĚTRU MNE OHROŽOVALA....CHTĚL JSEM DÚM PRODAT,,,,JSEM RÁD ŽE JSEM TO NEUDĚLAL....DNES KDY NEMOC "ODEZNĚLA" JSEM ZDE ŠTASTNÝ...............STĚHOVÁNÍ JE ZMĚNA A AT SE BUDEŠ STĚHOVAT KAMKOLIV BUDEŠ MIT STEJNE POCITY,,,,,,NEJISTOTA ,ATAKY,CHVĚNÍ,NEKLID.........TAKŽE KLID A Z ODMITNUTÍM NESPĚCHEJ........ŽENA RADÍ ZAJDI ZA KNĚZEM A NECH SI BYT VYSVĚTIT URČITĚ TI PORADÍ A NEBOJ NEBUDEŠ MU K SMICHU ,JEN MU ŘEKNI CO A JAK.....TAKY SI TO MŮŽEŠ UDĚLAT SAMA SVĚCENOU VODOU....A MOTLITBAMA....MŮŽEĚ VYKUŘOVAT BYT PELYNKĚM A OTEVŘÍT OKNO AT MŮŽE DUŠE BÝVALEHO NÁJEMNÍKA VOLNĚ ODEJÍT SAMOZŘEJMĚ POKUD TAM JEŠTĚ JE..........PŘEJI MNOHO ŠTĚSTÍ......JOHANZ

Děkuji,ale jsem rozhodnutá. Nejdu tam. Mé duševní zdraví a pohoda je mi přednější než byt. Byť 4+1. Nemám problém se změnou, nemám problém s prostranstvím, nemám problém s prostředím. Mám problém s tím že tam umřel člověk a ležel tam 14 dní. To prostě nestrávím. Navíc to není věc, která by šla jen tak odstranit. Je to napořád. Já tam jít nechci. I za cenu toho že si v budoucnu budeme muset koupit vlastní byt,ale rozhodně takový odkud se někdo odstěhoval,ale neumřel tam. Mlj problém je smrt. PP mi propukla když mi umíral táta,takže věci jako že smrt je součástí života, že není mystická,že na ni není nic tajemného u mě prostě nepochodí. Někdo má strach stát ve frontě (tím nemyslím nic špatného) já mám strach žít celý život v bytě,kde někdo umřel. Nechci se trápit a nebýt tam šťastná. K čemu by m ito bylo? Jo,fajn dostali jsme byt,ale..... beru AD a usínám s Neurolem a Hypnogenem? Ne,díky. Nechci. Tečka. Jdu to oznámit bytovému odboru. Ale i tak si vážím všech názorů.

Ibri,Ty to zvládneš!!Nenech se zastrašit,nedovol té mrše,aby Tobě a celé rodině řídila život! Víš,je to určitě jinak! Ty se ani tak neděsíš nějakého abstraktního ducha,v tom bytě přítomného,Ty se bojíš změny,jakékoliv změny,neznáma,nejistoty,neosahanýho novýho prostoru!! V jiném bytě bys určitě našla něco obdobně stresujícího!!A to je špatně!!
Pokud je Tvůj vsugerovaný strach jediná překážka a jinak jste s bytem spokojení,už volej na stěhovací službu!!!
Mám s tím osobní zkušenost,pokud člověk našeho ražení dá příliš na svoje pocity a intuice,nehne se z místa!!

Ibri, jsem tady. Co říct, do prčic.? Pořád si říkám, neboj se toho, jdi tam.Že v každým bytě někdo zemřel, na každém snad lůžku v nemocnici taky, domy se stavějí na všelijakých bývalých hřbitovech a tak.
Po nás do domu šli taky mladí lidě a v době sepsání kupní smlouvy babička tam ještě žila do té doby, než to přijde přepsané z katastru, jenže do té doby zemřela.Jim to nevadilo.My všechno z domu uklidili a oni si ho přestavují k obrazu svému. Takhle by to bylo určitě i s tebou.Jen se nemůžeš rozhodnout.Teď vidiš prázdný byt, ale až tam bude všechno podle tebe, tak nebude už nic před tebou.Bude to tvůj domov. Já šla do úplně stejné situace jako ty, jenže já byla čerstvě rozvedená a šla sama s dětma .Začátky byly krušné, z bytu do baráku,trochu moc místa najednou.Ale bála jsem se to víš, že jo, ale těch venku, ne doma.Zamykali jsme všechno na kolik západů, ale to byli i tím, že jsme neměli chlapa.
Ibri, nech tomu volnej průběh, až tě čapne stavitelská horečka a další při placení, už ti to bude jedno, kdo tam bydlel.
Teď se běž vyspat, já už snad odejdu taky a proberem to ještě zítra.Klidně odskočím od bramorových špalků, skopového a zelí, špenátu. Jak uvidím,že píšeš, jsem u kompu.