Stolování a psychologie stravování

U nás se nepěkně jí, protože se udržuje ideál překypujícího koryta; donese se na stůl celá husa, a teď' ji, obře, požer. Stůl je opulentní a přitom strašně jednotvárný; naber si jednoho jídla, místo aby sis pohrál s několika miskami; nacpi se, místo abys po troškách mlsal. Můžeš mít k večeři čtvereční stopu roštěné s knedlíkem, ale za ty peníze a snad laciněji bys mohl mít jednu sardinku, třikrát do úst kotletky, kousek sýra a hrst ořechů nebo čeho; nuže vsaď se, že česká hospodyně tě raději umlčí tou roštěnkou, vedena k tomu nevím jakou kletbou, snad strachem z umývání talířů. Nemohu si pomoci: velké množství jídla na míse je něco, co mi jaksi zvedá žaludek; množstvím každé jídlo hrubne."

Myslíte si, že se u nás v oblasti stolování přece jen něco změnilo? Lidé se chodí obdivovat mistrovskému umění úprav stolů,jídel a obsluhy na soutěžní výstavy a přehlídky, případně listují v obrazových kuchařkách. Vnesme i my do svých kuchyní a jídelen trochu poezie a kultury stolování.

K jídlu bychom měli mít čas. Raději nejíst, než ve spěchu zhltat jídlo. Uděláme-li si na jídlo čas, těšíme-li se na ně, připravuje se na ně i celý trávicí systém mobilizací enzymů, vylučováním šťáv apod. Je-li pokrm navíc pěkně barevně a nápaditě zkombinován, podáván na hezky prostřeném stole s kytičkou ve váze, nechybí-li ani dobrá pohoda v rodině, pak jsme pro zdárné vstřebávání živin a pro vychutnání pokrmu učinili mnoho. Aby se však skutečně nasytil žaludek i mozek, aby se nasytily všechny naše smysly, pak při jídle nečteme, nemluvíme, neposloucháme zprávy, ale tiše žvýkáme každé sousto, vychutnáváme barvu, vůni i chuť. Prostě se snažíme z jedení vytěžit maximum. Mysleme na obsah vitamínů, minerálních látek, stopových prvků a enzymů, na stu země a slunce obsaženou v potravinách.

Jídlo musí být obřad a ne frontový útok. Děti neveďme k soutěžím "kdo bude první", raději je nechme "nimrat" v jídle. Vždy je to lepší než neurózy. Spěch, hltavost, čtení při jídle či hádky-to všechno se pomalu sbírá a kumuluje k vytvoření žaludečních nebo dvanáctníkových vředů.

Každý kousek potravy důkladně rozkousáme, rozmělníme na tekutinu a až potom polkneme. Šetříme tím trávicí ústrojí, zvyšujeme využitelnost živin i pocit sytosti. Jezme méně jídla s větším užitkem. Jezme jen do prvního signálu nasycení.

Druhý signál už ohlašuje přejedení. Asi 15-20 minut po jídle začíná vlastní trávení, což je velmi složitý chemickotechnologický proces. Během trávení, které podle zkonzumované potravy trvá u sacharidů 3-4 hodiny, u bílkovin 5-6 hodin, u tuků 6-7 hodin, by se do žaludku neměla dostat žádná další strava.

Jídlo nezapíjíme, protože pitím se ředí trávicí šťávy, což prodlužuje a zhoršuje trávení. Pijeme pomalu, nalačno, asi hodinu před jídlem.

Zdroj: Léčba výživou - Drahomíra Červená, Karel Červený