Reklama

Pohádky v naší duši VI: Jak pomáhají dětem zdravě se vyvíjet

Po několikaleté odmlce se vracíme k seriálu článků o pohádkách a o tom, jak působí v naší duši. Věnujeme se většinou pohádkám "klasickým", které se už desetiletí (někdy i staletí) předávají z generace na generaci. Nebráníme se ale také některým pohádkám moderním, základní příběh totiž většinou obsahuje prastarý mýtus boje dobra se zlem, který dodává fantazijním příběhům hlubší rozměr.

Pohádky můžeme zjednodušeně rozdělit na vývojové a mytologické. Vývojové pohádky popisují svým příběhem téma, které patří k nějakému vývojovému stádiu lidské psychiky, a co je podstatné - nabízejí východisko, řešení. Dítě nemusí studovat psychologii, naprosto intuitivně, mimo vědomé úvahy, si v pohádce nabízené vývojové téma rozpozná a nabízené východisko do sebe vstřebá jako důležitý zážitek. Příkladem vývojové pohádky je pohádka O neposlušných kůzlátkách, která řeší téma důvěry a bezpečí, Šípková Růženka obsahuje téma nástupu puberty a probouzení sexuality. 

Mytologické pohádky  nenesou téma pouze jedné vývojové etapy člověka, ale obsahují v sobě celý vývoj od zrození až po svatbu nebo i smrt. Jde o příběh člověka, který svým životem směřuje k naplnění svých úkolů, pro které byl nějakým způsobem předurčen. Mytologické příběhy rezonují s naším nevědomím napříč věkem, což můžeme prožívat jako prchavý zážitek nadčasovosti, něčeho hlubokého, může to evokovat přemýšlení o životě, o jeho smyslu - stane se prostě něco, na co v uspěchané každodenní realitě nemáme čas. 

Pohádky bývají úsměvné, ale někdy i docela drastické a smutné. Jak mohou taková dramata pomáhat dětem s jejich psychickým vývojem? Jak mohou pohádky, kde je nejméně jedna mrtvola, macecha je krutá a a k hrdinovy se vůbec nechovají dobře? Odpověď není jednoduchá, ale pokusím se o ni. Aby byla pohádka přitažlivá a hlavně plnila svůj účel, musí odrážet náš vnitřní život. Nenechme se mýlit, že vnitřní život dítěte je pouze růžový a bezstarostný, to by byla romantická představa, která vypovídá o tom, že starosti dětí podceňujeme. K tomu malá poznámka: Kdo podle vás zažívá větší pocit neštěstí - tříleté dítě na hřišti, kterému někdo sebere hračky nebo šestnáctiletý puberťák, se kterým se rozejde jeho první láska? 

Podstatné je tu nabídnuté východisko z krize, do které se hrdina dostal, důležité je potvrzení, že naděje má smysl, že hrdina vychází z překonaných trablů posílený, lepší. A protože opakování je matka moudrosti, máme též tendenci takový zážitek proměny katastrofy ve šťastný konec zažívat opakovaně, také proto chtějí děti číst nějakou pohádku stále dokola, proto se k pohádkám vracíme i v dospělosti a čteme nejraději ty, které už dobře známe. O tom, jak nás pohádkový příběh provází šesti etapami krize si povíme příště. 

Reklama

Jan Kulhánek 

Autor textu, klinický psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek, provozuje s kolegy odborníky ambulanci PSYCHOTERAPIE ANDĚL PRAHA. Profesionální a osobní přístup zda najdou všichni, kteří potřebují pomoci v životní krizi, trpí úzkostmi či depresemi, potřebují pomoci s problémy v partnerských vztazích, léčí se s mentální anorexií, bulimií či přejídáním, trpí závislostí na alkoholu a hracích automatech, chtějí pracovat na rozvoji své osobnosti. Své služby nabízí toto zařízení také dětem a jejich rodičům. Více informací najdete na www.psychoterapie-andel.cz.

Reklama

Komentáře

J.B. (So, 10. 12. 2011 - 17:12)
Zbytečná slova, dítě chce jen přítomnost matky, její uklidňující slova, její ochranu (tím myslím ten věk pohádek do 4-5 let), jinak má "absťák", který si i po 50 letech pamatuji (byl jsem matkou naráz "odstaven" po narození sestry). Vůbec nešlo o boj dobra se zlem, ale jen a jen o cit a vazbu mezi matkou a dítětem. Pohádky v tomto věku by měly být čisté, nápadité, vzbuzující tu prvotní fantazii a představivost dítěte a ne nějaký boj, to přijde samo ve školních letech a bude to hodně nechtěné z naší strany, ale nic s tím neuděláme, jen můžeme omezit čas na PC a u TV na max. 2-3 hodiny denně. Je lepší dítě rozvíjet pohybem a bezprostředním kontaktem, než aby pasivně vysedávalo u bojových her a akčních filmů. Vše působí na psychiku a stává se její budoucí zátěží.
Reklama