Reklama

Naše myšlenky určují náš svět

Vypnul jsem televizi a video a sedl si do křesla. Vedle mě zavoněla vůně čerstvé kávy a za oknem v se rozprostíral klid. Ještě se mi v hlavě odehrával příběh z filmu "Šestý smysl " s Brucem Willisem . Viděl jsem to nejméně čtyřikrát a přesto si to znovu pustím. Zůstal ve mne zase ten pocit, že všechno je možné, že je tady pořád mnohem více než svět utahaných a zničených srdcí, duší, poutníků, rváčů a plačících dětí ... A pak zazvonil budík jako varování, že je čas se balit do práce a vytržení z reality do té všední neskutečné skutečnosti.

Jo, a tak je to vždycky a ve všem. Realita a skutečnost, prolínání a odtržení. Naivně si myslíme, že náš svět klape tak, jak si přejeme a když se tak nestane, rozčarováni buďto nadáváme nebo se obracíme výše, někdo k bohu, jiný k jasnovidci, jiný k alkoholu, jiný k ...

Přejeme si, aby se nám plnilo to, co chceme. Ale víme vůbec, co je pro nás dobré? Jako malé děti jsme si přáli, abychom nemuseli do školy, nemuseli umývat nádobí... Ale nebýt školy, nedokázali bychom si spočítat ani peníze na nájem a zda nás někdo neokradl v obchodě. Když jsme byli malí, přáli jsme si být dospělí, abychom mohli a měli možnosti co dospělí, ale když jsme dospěli, přejeme si být zase děti, abychom nemuseli mít tolik odpovědnosti. Otázka reality a představ.
A přitom sami určujeme svůj svět. Stačí abychom si večer před spaním řekli, že se ráno probudíme v tolik a tolik hodin a náš organismus se na to naprogramuje a vzbudí nás. Funguje to. Snad každý to zažil.

A nebo "halo efekt", když sedíme v kině a někdo zakašle, najednou se ozve vlna dalšího kašlání. Chtě nechtě se přizpůsobujeme okolí, světu, ale málokdy sobě samým. Protože si málo věříme a nebo spíše nevíme, co bychom mohli a kde jsou naše schopnosti. Víme o sobě moc málo. Víme, že máme mozek, v něm jsou mozkové buňky (neurony) a spojení (synapse), víme, kde jsou centra a jak přibližně fungují, ale některé jevy nedokážeme vysvětlit.

Jako třeba některé otázky z okruhu sugesce. V hypnóze můžeme říci zhypnotizované osobě, že se jí dotkneme žhavým hřebíkem a dotkneme se jí pouze obyčejnou tužkou. Přesto se na těle zhypnotizované osoby objeví puchýř, jakoby jsme se opravdu dotkli její kůže něčím žhavým. Prostě síla sugesce je velice silná a my nevíme, kam až sahají její hranice.

Reklama

Dávná náboženství a mudrci říkali, že si sami určujeme svůj osud a svůj svět. A ti moudřejší dodávali, že je třeba se varovat toho, co si přejeme.

Zdají se nám sny, které se časem plní. Mluvíme o něčem velice často a ono se to taky začne plnit. Ano, opravdu můžeme určovat svůj osud a určujeme ho sami každý den, aniž bychom si to uvědomovali, jako třeba když zapomeneme poděkovat za laskavost, co nám někdo projevil a toho dotyčného to urazí. A nebo když se jednou za čas zastavíme, sedíme uvolnění, jako bychom se měli propadnout někam dolu a cítíme, že právě teď nám může být všechno ukradené, že zrovna teď se cítíme super, skvěle a nikdo nás nemůže rozházet.

A různé techniky, různé přístroje a různé obory nám nabízejí možnost, jak realizovat to naše přání. Jóga nás učí, jak regulovat svůj dech a pomocí dechu a myšlenek kontrolovat činnost orgánů. Tibetská filosofie nás učí, jak pomocí svého myšlení a cvičení ovlivňovat své zdraví a vnímat realitu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vzpominám si na svá studia na veterinární universitě, specielně na studium fysiky a chemie, které mě nikdy předtím nebavily, ale pak se mi dostala do ruky kniha, která vysvětlovala chemii a fysiku velice poutavě a objasňovala ji pomocí zajímavostí. Mimo jiné v ní psali o výzkumu času a časoprostoru.

Vědci objevili různé částice menší než atomy a jakkoli je nazvali a definovali, přesto se nemohli dostat dál. Proč? Ne snad kvůli technice, ale kvůli lidskému faktoru. Bylo několik výzkumných skupin, co měřily a zaznamenávaly přeměny a dráhy částic. Objevily antičástice a různé další... Ale nakonec se objevila jakási chyba, prostě nepřesné výsledky a nastal zmatek v hierarchii a totožnosti částic. Jak opakovat pokus, aby se dosáhlo stejných výsledků? A najednou se přišlo na to, že výsledky jsou ovlivňovány lidským faktorem, tedy respektive tím, co tým očekával. Lidé provádějící pokusy ovlivňovali svou vůlí veličiny! Výzkum se zastavil, pravděpodobně jen pro veřejnost. Možná, že pokračuje někde tajně.

Ale na co se tedy přišlo? Například na to, že časoprostor je jako krychle, kde se jednotlivé sféry prolínají a přecházejí jedna v druhou - to znamená, že existují paralelní světy, jež se vzájemně prolínají. Je to stejné jako bychom řekli, že zrovna teď a na tomhle místě je zároveň přítomný ještě jiný svět nebo dokonce několik. Prostě náš svět není plochý, ale je to vícerozměrná veličina. A proč ne? Když si uvědomíme, jak vnímáme prostor pomocí zraku.
Dejme tomu, že vnímáme určité rozmezí rychlosti naším zrakem a to co je moc pomalé, to se nám zdá jako nepohyblivé. A naopak to, co je až příliš rychlé pro náš zrak, to ani nepostřehneme. A co když opravdu existuji paralelní světy, některé příliš pomalé nebo jiné příliš rychlé pro naše vnímání?

Dalším závěrem výzkumu bylo vytvoření časoprostoru jako modelu. A srovnali časoprostor jako korále zavěšené na niti. Představme si korále a každý korálek znázornňuje jistou formu, určitou energii částice a ta energie se dá přesně změřit a definovat. Každý korálek má přesně měřitelnou energii. Ale zase se stal nějaký omyl a někdo chtěl měřit energii nitě mezi korálky a najednou přístroje málem explodovaly. Někdo prostě udělal omyl a posloužil vědě a objevil, že v těch prázdných místech mezi korálky je tak obrovské množství energie, že je ani přístroje nedokážou zaznamenat. A co víc - je to jakési hluché místo, kde jednou není vůbec nic, žádná hodnota a pak jindy zase veškerá měřitelná energie. No, ve mne to spíše vyvolává to, co říká taoismus a orientální filosofie - že "Tao je jako nekonečno a v tom jednom bodě je zároveň všechno a zároveň nic".

A vzpomeňme si na záhadná místa na naší planetě, kde přestávají fungovat zákony gravitace a fyziky, na místa, kde jsou "časoprostorové brány", apod. A co nás všechno ovlivňuje? Víme, že účinek měsíce ovlivňuje příliv a odliv moře. Vědecké statistiky hovoří o větší úrazovosti a citlivosti, o větším riziku krváceni ve dnech, kdy je měsíc v úplňku. Ano, víme něco o měsíci a něco málo o tom, jak nás ovlivňuje. Ale proč tedy popíráme, že by i jiné planety mohly mít efekt na naší zemi a náš organismus? Protože to ještě nikdo nedokázal a nebo nezměřil? Lásku také nemůžeme změřit a definovat a přesto víme, že je to emocionální stav.

Starobylé kultury hovořily o desíti planetách naší sluneční soustavy. To bylo před stovkami let, kdy nebyly žádné hvězdářské dalekohledy, mikroskopy,...Někteří v té době dokonce popsali i měsíce různých planet ?!!!!! Jak? Pomocí jaké techniky?? A jak mohli znát a popsat planety? Jak mohli popsat planetu, jež dávno neexistovala? A existovala opravdu? Asi ano, protože moderní astronomie říká podle různých asteroidů, komet a různých těles obíhajících naší sluneční soustavu, že to jsou pozůstatky po pravděpodobně zaniklé desáté planetě. Odkud se vzaly tyto poznatky, kdo byli tito lidé a kdo jim dal tyto informace?

A zase se mi vybavuje kniha, či spíše série knih o životě tibetského mnicha Lobsang Rampa, kde popisuje, že tibetské hlavní město Potala má mnoho podzemních chodeb a zároveň popisuje výpravy do těchto chodeb a o přístrojích dávných civilizací a o poznatcích. Tibeťané mají za to, že v dávné historii bylo na Zemi více civilizací, žili tu různí bohové, polobohové ... Ale pak mezi sebou začali válčit a došlo k celosvětové katastrofě a to otřáslo celou planetou Země a vychýlila se osa jejího oběhu ve sluneční soustavě. Moderní astronomie tvrdí a popisuje tuto problematiku vychýlení osy jako pradávnou katastrofu, o níž nedokážeme nic bližšího říct. Prostě nevíme. Nedokážeme změřit a zopakovat a uchopit. Jsme zase naivní, že jen my máme patent na rozum.

Řecká, čínská, tibetská a jiné kulty a filosofie hovoří o různých bytostech. A proč by to nemohla být pravda, že tady kdysi žil ještě někdo jiný kromě lidí? Protože nechceme připustit, že by s námi někdo mohl manipulovat? Že by byl někdo víc než Pán tvorstva Člověk? Kdyby nás chtěl někdo manipulovat, tak by to dělal mnohem odpovědněji a třeba by zabránil spoustě neštěstí, válkám a katastrofám. Ale máme vlastní osud a volbu.

Historie se opakuje stejně jako v případě ryby zvané Latimeria podivná, ryba jež žila před milióny let na naší planetě a když kdosi řekl, že ji ulovil, všichni se mu vysmáli, že je to nesmysl, že není možné,aby takový druh přežil do dnešní doby. A přesto v průběhu let našli vědci exempláře a museli přiznat, že to možné je. Latimerie podivná opravdu existuje!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vzpomínám znovu na své studium veterinární medicíny a specielně na jeden seminář genetiky, kdy jsme volně hovořili o medicíně a já se zmínil o článku, jež jsem četl ve vědeckém časopise, že srdce má i hormonální a sekreční funkci. Tehdy se mi asistentka vysmála, o čem to mluvím. Já mlčel, ale vyslechl jsem si spoustu kázání o veterině a velikosti profesorů a že jsem ignorant. Nicméně na další cvičení jsem donesl onen časopis a přesto, že si to ona asistentka přečetla, přesto se bránila a smála se tomu. A přitom ten výzkum o hormonální funkci srdce se dělal už v 70. letech, tedy příliš mnoho času se o tom dočíst. Ale to by někteří lidé nesměli být tak líní a museli by pohnout kostrou a víc se zajímat. Kolik takových lidí, přesvědčených o své velikosti, sedí na důležitých místech.

Prostě žádná vysoká škola, žádná universita nemá a nedává patent na rozum. Je toho příliš mnoho, co student musí zvládnout a proto se učí jen horní oblast Gausovy křivky, to co je statisticky nejvíce ověřené. Jinak by to ani studenti nezvládli. Ale je mi líto neznalosti a arogance některých lidí.

Posledních pár desetiletí existuje obor zvaný "prenatální psychologie", která popisuje velice zajímavé věci a poznatky o psychologii ještě nenarozených dětí. Jak někdo může hovořit o psychologii někoho, kdo ještě není na světě? Je to stejné jako kdosi kdysi popsal desátou planetu, aniž by jí viděl. Ale v prenatální psychologii se dá měřit, dá se analyzovat. Zaznamenalo se třeba EEG plodu. Dnes dokážeme pomocí EEG určit některé duševní poruchy, emocionální stavy apod. Dokážeme popsat charakteristické vlny pro spánek a jednotlivé stavy spánku a periody. Plodu v těle matky se zdají sny a jsou vidět na přístrojích i vlny charakteristické pro vzrušení a další emocionální stavy. Jak se může někomu, kdo ještě neviděl svět, zdát sen? A o čem? To ještě nikdo neví.

Ale známe už několik desetiletí, že těhotné ženy, jež v době těhotenství provozovali nějakou činnost (třeba navštěvovaly koncerty), tak jejich narozené děti pak tíhly k těmto činnostem. A tehdy se zvedla vlna nadšení a psalo se v novinách "Chcete mít hudebně nadaného potomka? Navštěvujte v době těhotenství koncerty a poslouchejte muziku.". Ano je na tom hodně pravdy a přestože nevíme proč, prostě to funguje. A co víc! Ještě nenarozené dítě dokáže vnímat zvuky a oblíbit si nějakou osobu z okolí matky. A proč ne? Hlas je přece vibrace a má určitou energii, která se přenáší přes buňky až k tělu plodu. Stejně tak jako barvy, zážitky a emoce matky, jež jsou kódované v paměťových buňkách a přenášené RNA do těla a částice přece mají svou určitou energii.

A my sami ještě nevíme, co je pro nás dobré a prospěšné a co všechno nás ovlivnilo a proč. Jsme, jací jsme. Jak nás poznamenala výchova, prostředí, jak nás ovlivnily konflikty v minulosti, jež jsme někam zasunuly. Jak nás ovlivňují změny klimatu apod .

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Vzpomínám, jak jsem jako malý kluk poprvé pronikal do tajů jógy a objevoval čakry a pak s věkem mi stále něco připomínalo podobnost s něčím. Medicína neustále tvrdila, že nebyly nalezeny žádné histologické a fysiologické parametry, jež by lokalizovaly čakry a že je to pouze domnělá představa jógy. Ale nedávno před půl rokem otevřu časopis, dočtu se o výzkumu plexus hypogastricus, tedy nervové pleteně břišní oblasti, o výskytu neurotransmiterů a nervových spojení. Tenhle výzkum hovoří o plexus hypogastricus jako o druhém mozkovém centru, jež spolupracuje s mozkovým centrem, ale má do určité míry svoji autonomní funkci. A zároveň to srovnavá s pupečním centrem z jógy. A mne se vybavuje, jak si matka pokládá své novorozené dítě na břicho ... A nebo, jak etologie hovoří o vnímání srdečního rytmu novorozených jedinců, jež si pamatují kromě jiného (hlas, podoba) i srdeční rytmus matky.

A jak dlouho ještě bude trvat než objevíme další souvislosti třeba o krčním centru? V krčním centru má byt podle jógy i smysl pro vnímání budoucnosti a možná, že na tom zase něco je, protože tam se nacházejí hlasivky a to jsou opět vibrace - člověk, jež má vyvinutou řeč má i lepší vnímání. Člověk, jež trénuje hlas, má i lepší látkovou výměnu, protože vibrace hlasu mají přímý vliv na na štítnou žlázu a příštítná tělíska nacházející se v tomto centru v krku. A nejenom vibrace a hlavně fysiologické procesy ... Nemůžeme říct, že by zpěváci byli lepší než ti, co nezpívají, ale můžeme najít souvislosti s látkovou výměnou a psychologií hlasového projevu. Jak se říká - všechno se vším souvisí .......

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Přes internet jsem si povídal s jedním Indiánem, tedy původním obyvatelem Ameriky. Sám o sobě tvrdí, že on už je dávno moderní generace, ale pamatuje si hodně legend a historek svého kmene. Povídali jsme si o různých léčebných a meditačních či kultovních technikách a shodli jsme se na obrovské podobnosti. Jaký je rozdíl třeba mezi Tibetským jasnovidcem, co je v transu a vidíme jeho zvláštní pohyby, a mezi indiánským šamanem, jež je na tom při transu úplně stejně? A stejně jako jinde na naší planetě jsou kultovní a posvátná místa jako Stonehange, tak i američtí indiáni či Tibetští mnichové mají svá posvátná místa.

Myslím, že všude se dají najít nějaké souvislosti a podobnosti. Ale bohužel si vždycky někdo vybere jen nějakou pasáž a začne prohlašovat, že to je ten "kámen mudrců". Stejně jako farmaceutické firmy dnes vyrábějí nejrůznější preparáty z bylin. Ano, ono to funguje, ale možná se trochu zapomnělo na komplex látek v bylinách a jejich vzájemné a doplňující se účinky, a což teprve zastoupení a účinky látek, jež ještě nejsou známé. Dokážeme popsat účinek jednotlivých látek na organismus, na orgány a buňky, ale před pár desetiletími se zjistilo, že i srdce má svou neurohumorální funkci, tedy že jsou v něm zastoupeny buňky, jež produkují hormon, teď není podstatné jaký hormon, ale je to jen ukázka toho, že stejný orgán, jež byl podle vědců dokonale objasněn, má najednou i jiné účinky a funkce .

A jak to bude pokračovat dál? Možná budeme muset překopat naše dosavadní teorie. Autor: Peter Kulík

Reklama

Komentáře

Martin (Út, 20. 5. 2003 - 20:05)
Autor zrejme vypsal vse, co ho na dane tema napadlo, vytvoril vycerpavajici soupis svych genialnich myslenek... jen doufam, a preji mu, aby mu zbyly jeste nejake napady na dalsi clanky.

Myslim si, ze casto mene je vice... autor by si mel urcit z jakych premis bude vychazet a co si klade za cil a jasne, bez zbytecnych okolku (a bez vysvetlovani "genialnich asociaci", ktere zazracne objevi) se logicky propracovat k pointe. Tohle vypada spis jako zapis z diskusniho poradu.

Sory, ale mne se ten clanek nelibi.
M.S. (Čt, 25. 7. 2002 - 05:07)
katinko ty slepicko napis neco ty...
kritizovat to umi vsichni... stejne ti
clanek nic nedal, protoze te zajimal
pravopis a obsah...
člověk (St, 22. 5. 2002 - 18:05)
Paradoxně mě nejvíce na článku zaujalo, že vyčítá fakt, že se studenti musí učit vrchol gausovy křivky.
S tím totiž naprosto souhlasím. Vysoká škola je vadně zařízená, člověk se má profilovat podle toho co ho baví (baví-li ho vůbec neco, jinak je to bez diskuze), neboť jen v oblasti zájmu dosáhne maximum, např. je zbytečné aby biolog, který zkoumá zvířata, zanal latinské názvy rostlin.
***
Avšak existenci paralelních světů je třeba nepředpokládat, a nechat ji filosofům, dokud nebude vědecky ověřena.
Evženie Marková (Pá, 17. 6. 2005 - 14:06)
Martine, je škoda, že kluk (nebo již muž-pardon) určitě přemýšlivý jako Ty (čteš-li podobné stránky) tak hladce posoudí a odsoudí text článku. Článek v téhle podobě samozřejmě nemohl postihnout, co všechno autor ví a vyznává, protože zahrnuje pouze vhledy do mnoha oblastí, o kterých většinou lidé v denním spěchu ani nechtějí přemýšlet. Proto osloví pouze některé čtenáře (je-li žák připraven, učitel se objeví), které zájem sám povede dál. A věru to za to stojí. Přesto díky moc za otevřený názor. ...a nevzdávej to ... kdo ví ...
Roman (Út, 3. 7. 2001 - 11:07)
Taky si myslim, ze pisete zajimave, skoro me napadlo, ze by bylo lepsi zalozit k temto vecem zvlastni server, kde by byla tato tematika, ktere je poskromnu.
Na me to malicko pusobi tak trochu "Danikenovsky", ale v zasade mam podobny nazor.Existuji veci mezi nebem a zemi...
katinka (Út, 3. 7. 2001 - 07:07)
Článek je to vcelku zajímavý, jen by si autor měl dát pozor na pravopisné chyby. Má jich tam požehnaně!
zuzana (Po, 9. 7. 2001 - 12:07)
Je to veµmi zaujímavý článok. Myslím si, že človek z hµadiska fyzického i z hµadiska duchovného nie je vôbec prebádaný. Máme poznatky, ktoré však môžeme považovať za základné, pretože vedci stále prichádzajú na nové a nové veci.
Eva (Út, 11. 9. 2001 - 12:09)
Perfektní článek,který určitě stojí za zamyšlení.
Pavla (Po, 27. 11. 2006 - 20:11)
Petr Kulík , slyším to jméno poprvé a už dochází ke spojení , souznění.Ano , cítím tio , je to člověk přemýšlivý, průzkumník života a ty mám ráda.Četla jsem soustředěně /to se mi moc často nestává/,zaujata a plně se ztotožňujíc s obsahem a mezi řádky jsem cítila člověčenství a laskavost a tolerantnost pišícího.Neznám ho , neviděla jsem ho a je mi blízký.Děkuji Peter
Ála (Čt, 4. 1. 2007 - 20:01)
...myslím, že cíl autora byl splněn...vyburcoval čtenáře k zamyšlení (i s pravopisnými chybami..o:)))..kdo si chce v obsahu najít to své, nechť to najde...koho nezaujal nechť jde dál; kdo měl pochopit pochopil (viz když je žák připraven, učitel se dostaví)....možná je napsán ne pro ten náš svět, ale pro ty jiné, další (paralelní)...???
V.T. (Pá, 5. 1. 2007 - 11:01)
Jaký hormon produkuje (nebo lépe dává mozku signál ke spouštění produkce tohoto hormonu) srdce je nejlépe vidět, když se zamilujete :), což může být setrvalý, celoživotní stav. Není srdce důležitější, než mozek? Proč se vyvíjí v lidském zárodku srdce jako první a mozek a CNS až po něm?
Jana (Po, 8. 1. 2007 - 23:01)
Moc pěkný článek! Zaujme, pobídne k přemýšlení a snad nás lidičky inspiruje k lepšímu žití...Díky, pane Kulík.
petr (Út, 9. 1. 2007 - 00:01)
Ahoj diskutující. Myšlenky zřejmě skutečně určují naše osudy. Našel jsem články o mozku, kde je to dopodrobna rozebíráno. www.ao-institut.cz
příšerka (St, 24. 1. 2007 - 11:01)
Ahoj Petře,
náhodou jsem objevila tvůj článek...
Vyvolal mi dotyk "světů minulých" a rozhodla jsem se trošičku potrápit tvé synapse :-)
Co tvá cesta do Afriky? Uskutečnil jsi ji? A ještě maluješ africké vesnice při západu slunce? Psaní ti zůstalo - určitě blízké sci-fi povídkám... a Kung-fu zřejmě též, jak jsem vyrozuměla... :-)
Je milé vědět, že žiješ život, který ti dává to, co jsi hledal- neboť ten, kdo je spokojen s tím, co má, je bohat (napsal Lao´C - Tao te Ting, ne já)
Zdravím... :-)
autor (St, 13. 6. 2007 - 09:06)
No , priserek kolem sebe jsem potkal spoustu :-) takze nevim ktera z nich mi zde pise. Nicmene je mile ze nekterym priserkam synapse stale funguji :-)
příšerka (Po, 27. 8. 2007 - 10:08)
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla. Chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela... :-)
autor (St, 3. 10. 2007 - 23:10)
priserko..kdybys radsi napsala kdo jsi a k tematu
priserka (St, 10. 10. 2007 - 10:10)
Tak tedy dobrá, k tématu... (i když si myslím že citovaná písnička až tak od tématu není:-))
Souhlasím s tím, že si určitým způsobem sami určujeme náš svět a to svým vnímáním sebe sama i chováním k otatním. A jen my sami víme, jakou masku ukazujeme světu ( a někdy nedokážeme být upřímní ani sami k sobě)
Možná je důležité vědět, že všechny pohromy, zkoušky atp. jsou k našemu dobru i když se to neukáže třeba (většinou) hned, ale až s odstupem času. Uvědomit si, že i když se věci nedějí tak, jak bychom si přáli, dějí se nejlepším (jediným?) možným způsobem.
A určitě je dobré mít někoho, komu ve chvíli beznaděje, kdy už v nic nedoufáme, můžeme zašeptat: "Nic neříkej, to bude OK." :-)


Andy (St, 10. 10. 2007 - 10:10)
Příšerko: moc hezký příspěvek, s nímž souhlasím a nemám co dodat:o)
autor (Pá, 14. 12. 2007 - 16:12)
Priserko...jiste je na tom hodne pravdy..ale presto je to jen slovo.. Ptal jsem se na to kdo jsi a odkud me znas. Muj email mas , tak muzes odpovedet.
RaniCervanek (St, 26. 8. 2015 - 18:08)
Tak nevim, doslechl jsem se o sobe, ze jsem blazen, ale myslim, ze si za to z casti muzu sam. Vim v jake jsem situaci, a ze jsem do ni byl vtazen, nez abych se v ni ocitl aktivnim pricinenim. Misto toho, ale, abych venoval pozornost, energii a cas vecem rozumnym, tak ho mrham nesmyslnostmi a zbytectnostmi. Nevim, kdo je vetsi ztracenec, jestli ten, kdo bude porad vstupovat do teze vody, nebo ten, kdo ho od tech vod odrazuje. Nektere veci jak si nejsou podobne, jsou stejne marne a zbytecne. Porad se pohybuji "v mistech" na ktere bych se mel vykaslat a porad reaguji na lidi, kterych bych si nemel vubec vsimat a misto toho, abych byl na sebe zdrave nastvanej a uz se tak nikdy, ke sve dobrote a smule lidi, kteri mi jsou cizi a nejsou pro me nicim dobrym, nezachoval, tak chybuji a pak jen lituji promrhanosti. Jsou to koleje, na kterych jsem se neocitli dobrovolne, ktere nikam nevedou a presto "pumpuji" a kolikrat ani nevim proc, kolikrat ani nechci, ne, ja cas s tim zkoncit.
Reklama