Mentální anorexie a bulimie ohrožuje život mladých dívek

Ahoj, bohužel i já jsem jedna z tech, kteří trpí mentální anorexii (Už rok a půl). Zprvu jsem byla šťastná, šťastná, že jsem konečne v životě něco dokázala...že jsem zhubla, že se dokážu kontrolovat v jídle, že na něm nejsem závislá!!! Nechápala jsem lidi v supermarketu, jak nakupujou jak zběsilý kvanta jídla, nechápala jsem je, vždyť člověku stačí přece málo, jeden jogurt nebo jablko přece bohatě stačí na celej den?! Nebo? Na začátku se mi všechno dařilo, hubnutí, kamarádi, kluci, škola...ale, ale potom to začalo jít z kopce, všechno se mi hroutilo, nic mi nevycházelo, lidi se mi vyhejbali se slovama "to je ta divná...", byla jsem sama, uzavřela jsem se do sebe, mým nejlepším kamaádem se stala váha, na který jsem se vážila snad osmkrát denně...pak se ve mě neco hnulo...našla jsem si přítele a začala jsem jíst, no, snažila jsem se jíst...přibrala jsem skoro deset kilo...měla jsem strašný deprese kvůli tomu, jak vypadám, kvůli svojí váze, kvůli němu...po sedmi měsících se semnou rozešel...depky byly ještě větší, celý týden jsem nic nejedla, po týdnu jsem se pokoušela jíst, ale všechno jsem z nervů vyzvracela, je to už měsíc, co jsem sama...je to koloběh...pořád dokola a dokola a dokola a nikde žádnej konec...bojím se toho, co je, toho co bude...toho co se mnou bude...připadám si už jako blázen, bojím se s tím někomu svěřit...nebo spíš ze sebe nechci dělat chudinku, lidi mají problémy, starosti, a co já komu budu vyprávět, co budu ostatní otravovat svými problémy...stejně nikoho nezajímají...!

ahojky, přečetla jsem si Tvůj příběh, a tak ybych se ti ráda svěřila... je mi 15 a když sem byla mladší byla sem takový oplácaný dítě, který bylo středem posměchu.bylo mi 12 a vážila asi 53kilo, a měřila o 15cm mín než ted... ale z dětství se mi dochoval strach z toho že budu tlustá a tak mam za sebou plno diet, a to kolikrát hodně drsných...ale to nestačilo,také sem začala zvracet... sem myslím na začátku ale mám z toho strach... měřím 166cm, vážím 49 kilo a připadám si opravdu tlustě.. a nevím jak získat sebevědomí

kup si knížku Bulimie - jak bojovat s přejídáním (Krch, nakjl. Grada). Mají ji ještě v Lipové ulici v Praze

Ahoj Kláro,
Především neříkej, že jsi prohrála válku s bulimií. Nejsi na konci. Já jsem bulimií nikdy netrpěla, já jsem trpěla anroexií. Už skoro tři roky chodím na psychoterapii a beru antidepresiva. A přežívám, psychoterapie mi velmi pomohla. Nevím, jak dalece jsi došla s psychteraputem nebo psychiatrem. Nevím ani, proč jsi přestala. Mohlo to mít spoustu důvodů. Nevím, zda jsi z PRahy, ale v Praze existuje Středisko psychoteraputických služeb Břehová, kde je spousta dobrých odborníků a oni by TI mohli pomoci. Já osobně Ti radím nevzdávat to. Proč si myslíš, ze jsi tlustá? 60 kg na 165 cm není moc. Říkáš, že nechceš celé to martýrium podstoupit znovu a já Tě chápu. Ale myslím si, že to stojí za to zatnout zuby. Ty sama za to stojíš. Držím palce. A když si budeš chtít popovídat, napiš. Snad TI má odpověď aspoň trochu pomůže. Kačka

snaž sa jesť pravidelne každé tri hodiny aj ked nemáš hlad.naoyaj to pomáha ver ma.ja som mala anorexiu pred dvoma rokmi mala som 162cm a 33kg.bola som na liečení ale to mi nepomohlo.yačala som sa prejedať a vracať.až potom som si uvedomila že to nemá vyznam.prestala som vracať a pokusila sa neprejedať.pribrala som na 50kg ale vaha sa mi postupne upravila na 45kg.našla som si priatela a ten mi dal pocit že ma niekto má rád.aj kvoli nemu sa snažím držať sa nad vodou.velmi mi pomohli aj knihy o poruchách prijmu potravy.najskor som dokonca ani nechcela byt zdravá ale dnes viem že to bola blbosť.už netúžim byt vychudnutá na kosť,denne plakať,nemať priatelov a hlavne nechcem živoriť lebo to ani vlastne nebol život.držím ti palce a ver si ono sa oplatí naozajžiť.papa

To co říkala tvá kamarádka pravda není. Je možný, že i když budeš cvičit ti nejprve váha neklesne protože díky cvičení přibývá svalové hmoty. Časem ale budou ubývat i kila. Takže lepším způsobem jak zjistit výsledek cvičení není váha ale obyčejný krejčovský metr a tím se 1x za týden měřit. Cvičit je ale taky potřeba alespoň půl hodiny protože kalorie se začnou spalovat až po 20min. cvičení. Dalším co pomůže je nejíst po 17. hodině. A to fakt funguje. pak sem taky četla že nejlepší je jíst 5x denně. 3 hlavní jídla a 2 svačiny, které mají být ale jen v podobě ovoce a zeleniny. A ještě k tomu cvičení: nepomůže když budeš cvičit jen jeden stejný cvik třeba na břicho. Musíš ho střídat i s sviky na jiné partie.

Před 3 roky jsem zhubla přes prázdniny z původních 59 kilo na 50.Měla jsem brigádu a celý den nebyl čas na jídlo, protože jsem dělala servírku a celý den jsem se nezastavila.Věčer jsem už mívala tak zcvrklý žaludek, že jsem neměla na jídlo chuť.Občas jsem si dala něco velmi malého.Po prázdninách mě všichni obdivovali jak jsem zhubla-to mi dodalo sílu abych hubla dále.Dopracovala jsem se až na 45 kg, při výšce 165cm.V současnosti mám 54kg, a stále bojuji s přejídáním.Ale zvracet neumím, tak přibírám.Stále si kupuji různé prostředky na hubnutí atd. Taky občas chytnu záchvat cvičení. Nevím jak z toho ven, stále se sleduji v zrcadle, každé kilo navíc je pro mě trauma a začátek nové diety, která stejně skončí přejezením.Prosím o radu.

Ahoooj!
Dnes jsem narazila na zyhle stránky.Jsem anorektička asi 6 let.Je to fakt začarovaný kruh.Ale vím,že dál to nejde.Není možné žít na dva rohlíky,dva trojuhelníky syra a zeleninovy salát nebo pomeranč a k tomu ujít 30 kilometru.bát se si sednout,pořád se jen bát a spěchat.Kdo se ke mně přidá a skončí s tím.Sakra,život je jen jeden,nikdo nám víc nedá,tak proč si to neužít.Ted jsem sice v bahně,ale doufám,že na tu horu z toho bahna vylezu.Čao I.

Ahoooj!
Dnes jsem narazila na zyhle stránky.Jsem anorektička asi 6 let.Je to fakt začarovaný kruh.Ale vím,že dál to nejde.Není možné žít na dva rohlíky,dva trojuhelníky syra a zeleninovy salát nebo pomeranč a k tomu ujít 30 kilometru.bát se si sednout,pořád se jen bát a spěchat.Kdo se ke mně přidá a skončí s tím.Sakra,život je jen jeden,nikdo nám víc nedá,tak proč si to neužít.Ted jsem sice v bahně,ale doufám,že na tu horu z toho bahna vylezu.Čao I.

Chtěla bych poradit.Je mi 13 a od malička jsem tlustá.Chodím k doktorovi.Je to semnou pořád jiný.Jednou zhubnu a podruhý ztloustnu.O prázdninách mi moje kamarádka řekla,že po jídle zvrací.Mimochodem je hubená.A tak jsem to zkusila.Vůbec mi to nešlo,strkala jsem prst do krku,ale ono nic.Asi za měsíc jsem to zkusila znovu.Najedla jsem se a šla na záchod,Strčila jsem si prst do krku a ono to šlo.Byla jsem tak šťastná,že sem tancovala po bytě a zpívala si.Od tý doby zvracím.Sice ne pravidelně,ale vždycky,když jsem sama doma,přejím se a jdu na záchod.Před mamkou odmítám oběd,večeři i snídani a pak se někde přímo přežeru a dojdu si na záchod.Dělám to ve škole,doma...prostě všude,kde je záchod.A abych pravdu řekla,baví mě to.Po zvracení se mi zdá,jako bych byla najedená a měla plnej žaludek a tak nejim třeba celej den,ale příští den se zase najim a zvracim.Kamarádky o tom vědí a vymlouvají mi to,ale já je neberu na vědomí.Prostě mě to baví a ani se nechci léčit.A mám takovej sen,chci se stát anorektičkou,i když vim,že bych mohla zemřít.Ale je to hrozný,když v obchdě vidíte to nádherné oblečení,a vy si ho nemůžete koupit,lidé na vás divně civí a nemůžete najít kluka.Ale chtěla bych se zeptat,jestli to bulimie je,protože si zvracení vyvolávám sama.Prosím poraďte!!!!

Vlastně ani nevim, proč píšu se...možná je to tím, že se nemůžu nikomu svěřit a při tom mu koukat do očí...třeba je to tím, že když se někomu svěřím okamžitě se mu začnu vyhýbat..nebo je to tím, že se bojím toho jak se někomu svěřím..on mi začne pomáhat a já ztloustnu???Bulímií trpím skoro dva roky..vlastně už mi to nepřijde jako něco neobvyklího..celej den nejim.........ale večer si to okamžitě vynahradím..spořádám co se dá a pak jdu všechno vyzvracet..a je jedno jestli zvracím do záchodu, umyvadla nebo vany..důležitý je, že mě nikdo nenačape..pak si vlezu do postele a jediný na co myslim je jestli jsem vyzvracela všechno..a protože se mi usnout nikdy nedaří počkám až všichni usnou..otevřu si okno, zapálím si cigaretu a pořád jen přemýšlím..pak se podívám do zrcadla a rozbrečím se...a co dělat v takových chvílích?....když sem na tom takhle vezmu žiletku a pořežu se po pažích nebo o sebe típu cigarety.....Sem v tom až po uši...kazí se mi zuby, věčně mam oteklý krk, padají mi vlasy a neustále mam studené ruce...pokud se najím a nejdu hned zvracet, tak se mi kolikrát stane že se pozvracím, aniž bych si nijak pomáhala....Sem jenom chodící troska.........a co je nejhorší? Nevím jak z toho ven a nevím jestli se z toho vlastně chci dostat. Absolutně nechápu vás, kteří jste zdraví a básníte tady o tom jak musí být prima hubnout tak jednoduchym způsobem.........Ztratila jsem přítele a plno kamarádů...ztrácím sama sebe....NIKDY, ALE NIKDY NEPŘEMÝŠLEJTE NAD TÍM JAKÝ TO ASI JE!JE TO UTRPENÍ, JE TO VĚČNÁ FOBIE Z TLOUSTNUTÍ JE TO ZAČAROVANÝ KRUH!!!

Ahoj,hlavně bys měla přestat takhle bláznit,je krásný být hubená,ale pokud nemáš zdraví tak je ti všechno na nic.
Myslím,že v tvém případě stačí jen přemoct svou lenost a né se neustále vymlouvat,začni sportovat a uvidíš,že všechno bude OK. a ještě si najdeš spoustu nových kamarádů a dostaneš smysl života a né jen to co děláš tzn. neustále se pozoruješ. Věř mi pomáhá to.

Ahoj,hlavně bys měla přestat takhle bláznit,je krásný být hubená,ale pokud nemáš zdraví tak je ti všechno na nic.
Myslím,že v tvém případě stačí jen přemoct svou lenost a né se neustále vymlouvat,začni sportovat a uvidíš,že všechno bude OK. a ještě si najdeš spoustu nových kamarádů a dostaneš smysl života a né jen to co děláš tzn. neustále se pozoruješ. Věř mi pomáhá to.

Chtěla bych poradit.Je mi 13 a od malička jsem tlustá.Chodím k doktorovi.Je to semnou pořád jiný.Jednou zhubnu a podruhý ztloustnu.O prázdninách mi moje kamarádka řekla,že po jídle zvrací.Mimochodem je hubená.A tak jsem to zkusila.Vůbec mi to nešlo,strkala jsem prst do krku,ale ono nic.Asi za měsíc jsem to zkusila znovu.Najedla jsem se a šla na záchod,Strčila jsem si prst do krku a ono to šlo.Byla jsem tak šťastná,že sem tancovala po bytě a zpívala si.Od tý doby zvracím.Sice ne pravidelně,ale vždycky,když jsem sama doma,přejím se a jdu na záchod.Před mamkou odmítám oběd,večeři i snídani a pak se někde přímo přežeru a dojdu si na záchod.Dělám to ve škole,doma...prostě všude,kde je záchod.A abych pravdu řekla,baví mě to.Po zvracení se mi zdá,jako bych byla najedená a měla plnej žaludek a tak nejim třeba celej den,ale příští den se zase nejim a zvracim.Kamarádky o tom vědí a vymlouvají mi to,ale já je neberu na vědomí.Prostě mě to baví a ani se nechci léčit.A mám takovej sen,chci se stát anorektičkou,i když vim,že bych mohla zemřít.Ale je to hrozný,když v obchdě vidíte to nádherné oblečení,a vy si ho nemůžete koupit,lidé na vás divně civí a nemůžete nejít kluka.Ale chtěla bych se zeptat,jestli to bulimie je,protože si zvracení vyvolávám sama.Prosím poraďte!!!!

Ja mam pritelkyni a ta je bulimicka uz dva roky.Rekla mi o tom asi po roce a ja si vycitam,ze jsem ji nedovedl k psychologovi.Rok jsem se snazil ji pomoc a resit to sam, ale z vlastni zkusenosti vim ze jsem ji tam mel dovest.Protoze mi co s tim nemame skusenosti to nezvladneme,alespon ja to tak cejtim.My jsme na to byli dva a nedokazali jsme to a ty jsi sama a tim spise neverim tomu ze se z toho dostanes sama.Radim, nech si pomoct od odbornika,drzim ti palce at to dokazes.Jestli budes chtit muzes mi napsat.
Ja se trapim proto, ze pritelkyne je ted na rok v anglii a ja se uz mesic trapim tim, ze jsem ji nepomohl.

Kniha Tajna řeč těla a problémy poruch příjmu potravy jo opravdu skvělá, taková druhá bible PPP!!! Doporučuji všem!!

Trpěla jsem bulímií. Vím, co to je, stát denně před zrcadlem s myšlenkou, že se člověk k smrti nenávidí, co to je, strčit si v zoufalství prst do krku v naději, že takhle přece jen stráví menšinu toho, co žaludek přijal, ale co by tam nemělo zůstat, jelikož já chcu přece zhubnout!!
Začalo to jednoduše:rozešla jsem se s přítelem. Hlavně proto, že mu příliš začala vadit má vzrůstající váha. Vždycky jsem měla záviděníhodnou postavu, měla jsem i možnost modeligu apod., každpopádně prvním rokem na vysoké onen dravý pohyb skončil a rodiče (zní to sice hloupě, ale je to fakt) mě nemohli hlídat. Nenávoděla jsem se. Chtěla jsem zhubnout za každou cenu. Naučila jsem se nejíst celý den, ale večer jsem dostala nezřízený hload a žrala a žrala....a dál to znáte. Po čtyřech měsícíh neúspěšných pokusů zhubnout, jsem toho měla plné zuby. 'Rekla jsem si, že se z toho musím dostat, kristepane koneckonců to studuju, tak nebudu blbnout. Jenže to nebylo tak snadné, jak jsem si představovala...Později na jeden můj úlet přišli naši.Poslali mě k psychiatrovi. Popravdě, v ničem mi nepomohl. Vyslechl můj problém, chtěl znát můj názor, v podstatě mi nic nového neřekl a chodím k němu jen na kontroly, kdy jen řeknu "Všechno dobrý" a odpovědí jako z automatu je "Za měsíc na kontrolu..."
Dneska už je to pasé, zažila jsem si své, nerada na to vzpomínám. Ale bohužel, přechod od bulimie ka anorexii je velmi snadný...Říkala jsem si, dobrá, chci získat noveého přítele, zhubnu, než se s ním setkám porpvé...Tak jsem nejedla. Nic, za celý den mlíko, káva, čaj, maximálně jablko.Neměla jsem hlad. A když jsem se nejdela, bylo mi strašně zle, ale nezvracela jsem. Jen jsem měla rychlejší metabolismus. Ted se toho nemůžu zbavit. Vím, že nejsem tlustá, ale vím, že začnu-li normálně jíst, projeví se u mě jojo-efekt.A já už nechci přibrat, takhle jsem jako předtím, vyhivuje mi nynější váha nadmíru dobře. Jenže jak z toho ven? Tak prostě nejím zas. Nemám za celý den hlad, snad jen večer nějaké to jabko či suchou housku zbaštím. A doma....jím z donucení. Protože naši mě příliš hlídají. Ale stejně se vždy najde nestřežená chvíle, jak se rychle a bezbolesteně zbavit nechtěné stravy...
Mohu si zato sama, vím. Bojovat s tím můžu taky jen já. Ale kde a jak začít....potřebuji čas. Potřebuji větší vůli. Potřebuji...hlavně najít sma sebe.

Hledat

Hledat kamarády se stejným problémem nemá smysl jestliže chceš svůj problém řešit. Kdo se ti ozve bude na tom pravděpodobně podobvně jako ty a spolzu se potom jen budete přesvědčovat o tom, že řešení nejde najít. Už nyní jsi dost dramatická a mluvíš jako v románu. Tvoje věc, jde o tvůj život. Praktičtěší by ale mohlo být, když začneš něco dělat. Učit se normálně jíst, začít brát jídlo jako potřebu, vytvářet si bezpečné podmínky. Začni snídat, chodit do školní jídelny... vím o čem mluvím, sama jsem měla podobné problémy. Můžeš si také koupit příručku "Bulimie - jak bojovat s péřejídáním" - opd dr. Krcha - vyšlo to v Gradě. To víš žádný zázrak, ale lepší než hledat podporu v postoji, že se nic nedá dělat a že to máš hrozně těžký. Těžký to teprve budeš mít až přestaneš zvracet. Nezapomínej, že zvracení vede k přejídání - ne naopak.

Jana

Můj problém je trochu jiný.Je mi 20 a před pěti lety jsem (ani nevím jak) začala myslet na sebevraždu.Nebyla jsem schopná to udělat, ale veškeré problémy jsem řešila tím, že jsem zvracela všechno jídlo.Na čas se to zlepšilo.Ale posledních pár měsíců mám se vším problémy a začla jsem to dělat znovu.Schválně jsem se přejídala a pak vše vyzvracela.Ale teď to došlo až k tomu, že jím minimálně,a ikdyž se chci normálně najíst a nechat to v sobě,tak to jídlo v sobě nesnesu a zvracím i když nechci.Všechno je to tím,že si připadám méněcenná a nenávidím se.Chtěla bych se mít ráda a normálně žít.Ani dnes nejsem schopná si vzít život,i když na to myslím několikrát za den,jen se snažím upozornit své okolí, že mám problém,ale bojím se, že si toho nikdo nevšimne a já umřu.Chci to zastavit.Nedokážu to nikomu říct,až teď jsem o to ze sebe dostala.Nevím jak z toho ven,jestli jít k psychologovi.Jsem zoufalá,pomozte někdo!!!

Kali, děkuji, že ses ozval tak rychle. Je to fajn si o tom s někým "pokecat".Na tvé odpovědi mě ale zarazila jedna věc: Jak to, že jsi svou přítelkyni nechal odjet? Nemáš strach, že když tam bude bez tebe tak to bude ještě horší,než když jste na to byli dva-i kyž ty tvrdíš, že jsi ji nepomohl.Ale snažil ses být s ní.Můžeš mi napsat na meil: Darien_M"email.cz

Ahoj, rozumiem ti a viem co citis. Nemozem Ti pomoct, nie som psycholog ani lekar,no mala by si ich vyhladat. Myslim, ze ti da vela odpovedi na Tvoje problemy kniha od Peggy Claude - Pierre: Tajná řeč a problémy poruch příjmu potravy, vyd. Pragma, 2001. Urcite si ju precitaj a nevahaj sa zverit lekarke, nie je to hanba ani nic nenormalne. Nikto iny ti nepomoze, a sama uz vobec nie.

Ahoj všichni,
dnes jsem nalezla Vaše stránky a napadlo mě, že jste ti praví, koho požádat o pomoc. Už čtyři roky mám kamarádku, která je anorektička. To však bohužel není její jediný problém. Má velké psychické problémy a nemoci. Trpí sociální fóbií, je paranoidní a depresivní, užívá nepřiměřené množství léků a možná i drogy. Nevím, možná je to s touto chorobou spjato vždy. Důležité je, že nyní se rozhodla s tím něco udělat. Jenže neví co a jak. Ví, že už nechce znovu do té léčebny v Praze. Tam nebyla spokojená. Proto Vás prosím, jestli máte někdo kontakt nebo tip na nějakou jinou léčebnu, lépe komunitního typu, dejte mi prosím vědět. Myslím, že je za potřebí zasáhnout a pomoct dokavad ten člověk o to stojí. Děkuju předem za pomoc.
S pozdravem Marie
P.S. Držím palce všem, kdo se rozhodnou s touto chorobou bojovat a obdivuju všechny, kdo to dokáže.

Najde se někdo kdo by mi poradil jak se vyléčit .Na adresu : michaela.rezacova"centrum.cz
Předem díky
Míša

Od prosince to vše začalo,vubec sem neměla myšlenky na to,že bych potřebovala zchudnout.Dostala sem o vánočních prázdninách střevní chřipku,tak sem zchudla za 4 dny skoro 3 kila.Cítila sem se líp a tak sem začala snižovat denní dávky jídla a začala sem běhat a cvičit.Do února sem jedla 2kraá denně,někdy jednou..to sem ještě měla nad jídlem kontrolu.Ale od března začaly problémy,že sem nechtěla jíst vůbec,nikdo o tom nevěděl...ani rodiče..Ve škole si všimli že sem zchudla,doma taky,ale nemysleli,že takhle...Svačiny ve škole sem vyhazovala,jídlo sem si doma občas nosila nahoru,aby mě s ním naši aspon viděli--měla sem hroznej strach ,že to někdo zjistí..A když sem doma musela jíst,tak sem to pak vyzvracela,kdekoliv i v pokoji do sáčku,když to nešlo na záchodě.Mamča už to s mým jídlem 2 měsíce ví-řekl jí to můj kluk,moc se nezměnilo,ale aspon jím něco.Ted je červenec a já mám o 10 kg dolů už 3 měsíce.Na začátku sem mela 72 kg-175 cm.A ted 62 kg.Jím jednou-2krát denně,ale to jen z donucení,když je mama v práci tak jím jak chci..Jsem nervozní,celé dny přemýšlím jen o jídle a o tom jestli sem náhodou nepřibrala,když už si chci vzít něco na jídlo ,otevřu ledničku,tak nevím co a začnu zmatkovat.Spoustu věcí se změnilo-bojím se každé oslavy,každé návštěvy,kde budu muset jíst,sem pořád nervozní.Všichni mi vždycky říkali jak mám husty vlasy-ale spousta mi jich vypadalo,kazí se mi zuby,lámou nehty,sem občas pěkně nepříjemná,hlavně na svýho kluka,přitom,když si vzpomenu jaký to bylo předtím-nemohla sem bez něho být,milovala sem ho k zblaznění.Ted taky,ale už to nedávám tak najevo.Když se opřu o židli,bolí mě lopatky a tlačí kosti na hýždích..Chtěla bych se z toho dostat,ale vím ,že 3¨krát denně jíst nezačnu.Asi se z toho jednoho dne zblázním..Vím,že zítra jde mama na ráno do práce a přijde ve tři,já uvařím jídlo,řeknu jí že sem jedla,ikdyž to pravda nebude.nemůžu si pomoc..Chci pomoct,abych nad tím jídlem pořád nepřemýšlela a nebála se ale vím,že normálně jíst nezačnu...Kdyby ste někdo věděly co s tím,co mám dělat a jak,tak mi sem napište.Hanka.(18)

Ahojky Renco!nevim ted presne jestli se dokazu vcitit do tve situace ale myslim ze kdyz budu dale pokracovat tak urcite ano... zacalo to ve 12 letech kdy si ze me bracha utahoval ze jsem tlustiisek a ja se smala take... ale pak mi to prislo lito... v 8. tride me rok a pul psychicky tyral spoluzak ..jakmile jsem vkrocila do tridy tak zaznelo.. BURTE SPEKU SADLO atd. :( byla jsem na dne.. brecela jsem u skrinky s oblecenim ze mi nic neni a porad zeru a tak... vsichni doma rikali TAK PRESTAN TAK ZRAT! AKORAT PAK BRECIS TAK SE NEDIV.. zkousela jsem mnohokrat diety ale vzdy krachly.. najednou jsem rekla dost!!! nechci soupat stehnama o sebe kdyz jdu do plavek a nechci aby se mi vse klepalo...az od listopadu jsem zacala cvicit 4x tydne a 5x denne zdrave jist... zhubla jsem za ani ne pul roku o 14 kilo... ale ted je to cim dal horsi.. nejak jsem tu stravu po ctyrech mesicich neunesla(a pritom jsem si zvykla v pohode) a zacala jsem zvracet... pokazde kdyz se mi zdalo ze jsem snedla vice nez obvykle,,sla jsem to vyklopit... a ted je to temer denne a trva to pres 3 mesice.. nemuzu si pomoct nechci pribrat... mela jsem delenou stravu a ta mi dost pomohla... porce jsem si neubirala ale pri predstave o trochu vic jidla? TO NE! nikdo o tom nevi ani muj kluk ani rodice nikdo...nechodim ani do restauracky.. ponevadz tam jsou velke porce a zase nechat to tam za takove penize nechci.. krom toho nemicham rostlinnou stravu se zivocisnou coz ve spouste restauracek je--- tak se vyhybam jakymkoli spolecnym jidlum... mela jsem 62,5 kilo a mam 48,6... to je co? muj kluk me za to nadava.. jeho rodice uz taky zuri kdyz nechci jist s nimi a varim si svoje jidlo a na minimalnim mnozstvi oleje... i nasi ze me silej,,,, jen kdyby vedeli co se za vsim skryva... nechci s tim prestat ale desi me predstava kazicich se zubu a padani vlasu... nevim tedy co delat... tenhle mailik je asi zmateny.. pisu a nectu po sobe... ani nechci... tak doufam ze me chapes... pokud chces napis mi a muzem si pokecat.. myslim ze by to bylo fajn--- PA Miska

Ahoj všichni,
chtěla bych si alespoň dopisovat nbo se i seznamit a
občas pokecat s někým, kdo má podobné problémy jako já.
Před rokem jsem se léčila(byla hospitalizována)
s MA,2 měsíce po příchodu z nemocnice jsem ještě jedla normálně,ale pak jsem to všechno zvrtlo na druhou
stranu.Začala jsem se přejídat a zvracet-nejdřív to byly jablka,pak celozrné pečivo a dneska končím čokoládami,šlehačkovými dorty...je to čím dál horší.Za
poslední rok jsem nikdy nevydržela dýl jak 10dnů bez zvraceni,teď zvracím i několikrát denně.Jednou za čas
se mi vždycky povede se z tohodle hronýho kolotoče na
pár dnů vyšvihnout,přísahám si,že už nikdy nebudu zvracet,přejídat se...ale nějak to nejde,mám odřený krk,lámou se mi nehty,jsem nervózní...Jsem přihlášená k psychiatrovi,ale čekací doba je dlouhá...
Pokud se někdo pokoušíte léčit,nejde vám to...a chtěli
byste si popovídat určitě napište!

přesně vím o čem mluvíš..prožila jsem anorexii před 3 lety...nevímjak jsemto dokázala ale jednoho dne jsem si řekal že už nemůžu dál...zasšla jsem na gyndu že nemám 4 měsíce menstruaci a začala jsem brát nějaké šílené hormony.začala jsem jíst...šlo to ztěžka,vlastěn jsem se začala přejídat,ale nikdy jsem nezvracela...říkala jsem si hlavně nesmíš ztloustnout moc...a byla jsem v tom znovu jako ty...jen že mi došlo že tohle nikam nevede...s psychikou jsem byla na dně,nemohla jsem spát....nevím kde se ve mě ta síla nabrala,ale začala jsem normálně jíst.Chlapi nestojí za to aby jsi měla zdravotní problémy...oni nejsou také dokonalý..a děláme to je kvůli nim,jenže chlap na celý život tě bude chít takovou jaká jsi a z vlastní zkušennosti vím že chlap má raději pořádnou ženskou než 40-ti kilového chrta...ano přibrala jsem na víc kilo než jsem vážila před anorexií,ale vím že nemůžu začí hubnout začalo by to znovu...nikdy mi nebylo lépe než teď...kaši na chlapy a začni jíst..udělěj to pro sebe!§no tak budeš mít o pět kilo víc než jis měla dřív..no a co....já má teď velký zddek ale nepůjdu se kvůli tomu zasřelit...udělej to pro sebe!!!!!

ahojky všichni, myslím si zatím že netrpím bulimii ale už to bude 2 týdny co dennodenně zvracím...nikdy se mi nic takového nestalo ale nejde se toho zbavit, zvracím úplně všechno, zezačátku to bylo násilně, a teď ikdyž sním něco malého tak cítím jak to chce ven!! vím že to není v tak hrozné fázi jak tu popisujete, ale nevím jak s tím přestat??? nejhorší je že už si toho všimli i v rodině, mamka mě hlídá abych nechodila po jídle na záchod.... ve škole zvracím taky a kámošky se mě pak ptají proč mám tak uslzený oči a kde jsem byla tak dlouho!!začínám si i nesmírně vymýšlet....

poraďte mi !!

Moc ráda bych si stebou psala.Já mám chvíle anorexie a chvíle bulímii.Jdu od jednoho k druhému.Kolik vážíš?A kolik měříš?Kolik si zhubla?Napiš!!

Evčo,
Napiš mi prsím tě na E-mail.Potřebuju si s někým pohovořit.Myslím, že máš bulimii a i kdyby ne nejsi zdravá stejně jako já.Kolik ti je?Kolik vážíš a měříš?

Pro TV pořad Trní hledáme hlavní hosty - partnerský pár na téma "Překonali jsme bulimii/anorexii", dále uvítáme i jednotlivce - ženy i muže, kteří mají s touto nemocí jakoukoli zkušenost. Zájemci o bližší informace a nezávaznou schůzku se mohou přihlásit do 1.1. 2004 na tel. 603 858 776, nebo napsat na petruchka"centrum.cz Děkuji a přeji hezký den, Petra Verzichová

Ahojky Renčo... pomoct nekomu kdo trpi bulimii nebo anorexii je z hlediska lekarskeho velmi tezke a vsude rikaji, ze nekvalifikovany clovek to nezvladne..ale holka zamysli se nad sebou a ja vim ze je to v tomto stavu velmi tezke ponevadz tak casto zvracim.... v listopadu jsem zacala pravidelne cvicit a 5 krat denne zdrave jist.... bylo to v pohode az tenhle posledni mesic kdy travim nad misou temer kazdy den a mam toho dost... kdyz si predstavim co to se mnou muze udelat.. kazi se zuby, padaji vlasy, lamou se nehty, jsi nervozni, vztekla atd... od 12 let mam komplex.-.. okolo me samy modelky a hubeny kamosky a ja? tlusta a oskliva... zkousela jsem toho moc ale teto rok kdy je mi 18 se ve me neco zlomilo a zacala jsem tvrde makat 4 krat tydne posilovna + aerobic... 5 krat denne jedla zdrave... vyradila cukr ktery nahhrazuji susenym ovocem a medem.... vzdyt to jde i jinak nez drasticky... sice sama take blbnu, ale nechci zajit tak daleko aby se muj zdravotni stav zhorsil natolik abych navstevovala spacializovane kliniky... jeste v listopadu jsem mela 62,5 kg a ted mam vysnenych 51 a merim 163... brisko sice trochu mam ale posiluji.... tvaruji telo... protoze dieta bez cviceni a naopak nema cenu.... pokud to Renco uz nezvladas a opravdu to samo nejde... zkus vyhledat lekare nebo mit u sebe nekoho, kdo te psychicky podpori ... na tohle je nejlepsi laska... kdyz jsem se svym klukem a nebo tedy s nekym s kym zapomenu na problemy kdo mi dokaze psychicky pomoct.. je mi krasne....vis... ono mi staci trochu plnejsi holce ktera je psychicky slabsi rict ze srandy TY JSI TLUSTA a uz to jede.... Renco prosimte... uvazuj a zkus s tim neco delat... slabost je litovat se a nezkusit vsechny alternativy... ale my zensky jsme sakra silny a ne jako chlapi kdyz je pichne u prdele tak jsou hned jak lazaři.... DO TOHO A NEBOJ SE DRZIM TI PALCE kdyztak si muzem psat emaily... cumelka"centrum.cz tesim se pa Miska... hlavu vzhuru kočko :)

MAMINKY,MUZI,SESTRY I SAMY NEMOCNE!
Vylecila jsem svou dceru z anorexie.Trvalo to 8 dlouhych mesicu.Ale kdyz vidim,jak se trapi mnozi i nekolik let,je to jen pouhych par mesicu velmi tezkeho a intenzivniho zapasu o zivot me milovane dcery.
Vysledek vsak stoji zato.Svuj pribeh jsem popsala v Magazinu PRAVA 11.rijna,letosniho roku.
Dostala jsem dar - porozumet teto vazne nemoci a umet nad ni zvitezit.Obraci se na me mnoho zoufalych rodicu i nemocnych.Vetsinou uz po marnych pokusech v nemocnicich a lecebnach.Bohuzel,jsem jejich posledni nadeje.
Zrovna resim jeden velmi nalehavy pripad,v kterem uz jde opravdu o zivot.
Pokud je na tom nekdo take az tak zle a ma zajem vedet,co pro nej mohu udelat,at mi napise.
A vubec,at mi napise kazdy,kdo potrebuje poradit a pomoci.
Nekdo tady doporucuje knihu

Někdy si myslím,že bych byla radši hubená a s nemocí než tlustá a zdravá!Už asi rok se snažím držet dietu ale nejde mi to..vždycky se nakonec přejím protože už nevydržím hladovět!Tak sem si řekla že se přejím ale začnu zvracet..no ale to mi vůbec ale vůbec nejde!Strkám si prsty do krku vždy když se přejím a ono nic!Nakonec vždycky skončím zas na váze před zrcadlem,do kterého se už bojím i podívat!!!Je mi 17,měřím 170cm a vážím 70kg!je to hrozný!Ted sem projížděla na internetu a zháněla nějaké léky,které podporují rychlé "vyčerpání energie" nebo něco co podporuje zvracení..a zas jsem nic nenašla!Dáte mi radu,jak si zdravě zlepším postavu?Nebo poradit nějaký léky? P.S.:kamárádka mi řekla,že musím prve zhubnout a pak cvičit,protože když budu cvičit takto tlustá,tak akorát přiberu...Je to pravda???

Ahoj všichni,
chtěla bych si alespoň dopisovat nbo se i seznamit a
občas pokecat s někým, kdo má podobné problémy jako já.
Před rokem jsem se léčila(byla hospitalizována)
s MA,2 měsíce po příchodu z nemocnice jsem ještě jedla normálně,ale pak jsem to všechno zvrtlo na druhou
stranu.Začala jsem se přejídat a zvracet-nejdřív to byly jablka,pak celozrné pečivo a dneska končím čokoládami,šlehačkovými dorty...je to čím dál horší.Za
poslední rok jsem nikdy nevydržela dýl jak 10dnů bez zvraceni,teď zvracím i několikrát denně.Jednou za čas
se mi vždycky povede se z tohodle hronýho kolotoče na
pár dnů vyšvihnout,přísahám si,že už nikdy nebudu zvracet,přejídat se...ale nějak to nejde,mám odřený krk,lámou se mi nehty,jsem nervózní...Jsem přihlášená k psychiatrovi,ale čekací doba je dlouhá...
Pokud se někdo pokoušíte léčit,nejde vám to...a chtěli
byste si popovídat určitě napište!

Asi před dvěmi lety jsem začala s dietou.Měřila jsem 155 cm a vážila 47 kg.Za měsíc jsem sedm kilo zhubla.Pak jsem začínala zase přibývat.Panikařila jsem.Zkoušela jsem nejíst, ale nešlo to.Půl roku jsem se přejídala, ale zvracet mi nešlo.Zkoušela jsem to několikrát.Hrozně jsem se vždycky přejedla a pak jsem měla velké výčitky.Někdy jsem si šla po záchvatu zaběhat, třeba v devět, když byla tma.Za záchvat jsem považovala, třeba i čtyři fidorky, ale někdy jsem toho snědla mnohem víc.Přibrala jsem osm kilo.
Pak jsem začala zdravě jíst a cvičit.Začala jsem se zajímat o zdraví životní styl.Zhubla jsem až na donedávna 40 kg.Začínám mít zdravější přístup k jídlu.Předtím jsem do pusy ani nevzala smažené filé nebo chleba s másle, ale ted· už jo.Stále však mám pocit, že nejsem zcela zdravá.Nevím měla jsem bulumii nebo anorexii.Nemám dva roky menstruaci a tak beru hormony.Doktorka mi nařídila, abych přibrala a tak vážím 42 kg.Snažím se už víc netloustnout.Hodně sportuji, ale zároven· docela jím.Ani málo ani hodně.Mám tedy při výšce 156 cm 42 kg.Asi nejsem anorektička s takovou váhou nebo jo?Nevyvíjí se mi prsa a ani nerostu, ale jáchci.Co má dělat.Chci normálně žít, nemyslet jen na to co si zítra dám k snídani a k večeři.Pomocte mi někdo!Prosím!Chci znát váš názor.

Před dvaceti lety,to se ani nemluvilo o anorexii a ani bulimii.Byla jsem mladá a opravdu hloupá, když to beru s odstupem času. Má sestřenice se mi pochlubila, že tu svou krásnou štíhlou postavu si udržuje tím, že si dopřeje si co hrdlo ráčí a pak šup a je to ve WC. Brala jsem to jako skvělý nápad.Na oslavách atd...nemusela jsem se omezovat.Jenže hrůza,já pak zvracela po snídani, obědě a večeři.Trvalo to dlouhé tři roky.Kdy jsem si musela sama uvědomovat tu situaci jaká byla.Nebyla jsem zdaleka šťastná, jak jsem si myslela,smutná, naštvaná,věčně nemocna,stále jsem omdlévala.Ke všemu nebyly peníze,protože já všechno projedla a prozvracela. Jedla jsem jídlo,které bylo přinesené z obchodu přímo z papíru,plácala páté přes deváté.Tělu scházely všechny stopové prvky a žádalo si,nemohla jsem mu posloužit už to nešlo.Sama jsem si to musela vyložit,proč s tím musím zkoncovat.Zdravotní stav, rodina, peníze, vzhled,atd...Bylo to otřesné ten boj.Jít nejít zvracet brrr.A když jsem náhodou šla další otřesné výčitky proč a to stale dokola. Dobojovala jsem a zvítězila a hlavně musím podotknout, že sama.Dnes problémy zažívací. Jícen se mi stahuje do žalutku,(strašná bolest, jak příznaky infarktu),nedovírá mi jícen, věčné problémy s trávením, nadýmání, překyselování žaludku doprovázené bolestmy,hlasité pracování ve střevech. Proto Vás prosím, mějte se rádi a nenechte to dopustit tak daleko.Co je cennější, oproti vašemu zdraví.

Už nevím, co dělat.Zkoušela jsem vše.Psychoterapeuta, psychiatra.Někdy jsem celé hodiny chodila po městě jen abych se nevrátila domů, kde bych se přejedla.Pořád se to vrací.Jeden krok dopředu a dva dozadu.Jím a jím.Nedokážu to zastavit.Denně utratím za jídlo kolem 800Kč.Dávám věci do zastavárny, nekupuju si oblečení, kredit.Všechny peníze padnou na jídlo.Mám stálé nutkání hltat neuvěřitelné množství potravin.Ve škole jím potají v tělocvičně, kam o přestávkách nikdo nechodí.Nedokážu se soustředit, jsem rozrušená, nervózní, nejevím o nic jiného zájem.Pořád jen jím a jím a potom zase zvracím.Na nic jiného nemyslím, mluvím jen o dietách a o tom jak musím zhubnout.Celý den.Přesto mám 60kg na 165cm což je strašně moc. Chci být štíhlá, ale pořád se přejídám.Vědomě, cíleně.Mám na to chuť, nezvladatelnou chuť. Je to droga.Ta nejhorší...Skončí to až mi přestane bít srdce?
Chci aby to skončilo.
Potřebuju si promluvit s někým, kdo má MB nebo MA.
Své přátele a kamarády tím už nemůžu zatěžovat.Trvá to příliš dlouho a já se stydím za to, že jsem prohrála válku.Válku s bulimií.Nezvládla jsem to.A zase jsem na tom začátku, jako tehdy.Ale tentokrát si nedovedu představit, že bych tu cestu měla podstoupit znovu...

Ahoj, dnes jsem na internetu přečetla tvuj članek. Sama se již dva roky potýkám s anorexií. Minulý rok to bylo nejhorší, ale jediný lék byl pro mě můj přítel, který mi ukázyl jiný pohled na svět a tím jsem si také uvědomila, že svět může být také hezčí. Přišla jsem na to, že nemusím jen sedět doma a přemýšlet nad svou postavou a váhou a vymýšlet si různé diety. Když jsem s mým přítelem nemám čas ani příležitost přemýšlet nad svou postavou. Neustále mi dokazuje, jak se mu líbím taková, jaká doopravdy teď jsem. Nepřitahují ho vyhublé kostnaté ženy, ale ženy, které mají ženské tvary. Uvědomila jsem si, že každý člověk je jiný. Všichni nemůžeme být štíhlí jako manekýnky z časopisů. A nebyla by to nuda, kdyby jsme na ulici viděli samé vyhublé lidi bez života, bez chuti něco podniknout?

Ahoj lidičky.. muj připad je velmi podobný příběhu Kamily J.... je mi 19 let a 2 roky zápasím s bulimii.. už to nabírá dost neunosný rozměr a já už si sama nedokážu pomoct.. nikdo o mém problému neví. Prosím pomozte,budu vám velmi vděčná ... Renča

Informace o léčbě, diskuse a kontakty na odbornou pomoc najdete na internetových stránkách pppinfo.zde.cz. Adresář odborníků se bude neustále rozšiřovat a doplňovat.

Ahoj Evo, je to sice uz pres pul roku co si sem napsala komentar ale kdyby si nahodou jeste mela problemy, tak bych ti chtela pomoct.Nevim jestli chodis k psychyatrovi ale kdyz nekdo ma anorexii tak bud se nechce vylecit, nebo na to nema silu.Ja sem taky mela anorexii ,ale dobrovolne sem sla do nemocnice a tam sem se vylecila.Je to nadhera zase normalne zit.

Podle me je blbost, ze se snazi upozornit rodice. To by byla hladovka a ne bulimie ci anorexie. Tyhle nemoci jsou zcela podvedome a obet muze mit i vuli jist, ale pak... Dytvyvite.

Těhotná maminka s bulimií nechť se na mně obrátí. Nejde jí odeslat na její adresu email.

Dobrý den, ani nevím jak mám začít. Je mi 23 let. Asi před třemi lety začal můj velký problém. Mým velkým problém se bohužel stalo jídlo. Nejprve jsem byla mentální anorektička a v současné době trpím bulimií. Tento stav už trvá asi 2 roky. Nevím jak z toho ven. Je to asi týden co jsem se rozhodla, že s tím skončím. Ale nevím jestli to zvládnu. Vím, že potřebuji pomoc. Mé okolí o tom neví a myslí si, že jsem velmi silná a vše mi vychází. Ale to je omyl. Proto vás velmi prosím o pomoc. Jsem si vědoma, že to musím zvládnout sama. Ale na druhou stranu potřebuji i odbornou pomoc. Prosím dejte mi kontakt na koho se mohu obrátit. KAMILA J.

Ahoj všem,mám takovou prosbičku,trpím občasným zvracením a zácpou a jsem v 8 měsíci těhotenství.Beru Laxykal a Regulax,může toto zvracení a braní projímadel ohrozit nějak vývoj dítěte?A taky bych chtěla nějak pomoc abych nezvracela.Před 3 roky jsem měla bulimii a dostala jsem se z toho a pak jsem otěhotněla a vrátilo se mi to a nemůžu z toho ven.Děkuji všem za odpověd!

Pokusím se Vám odpovědět - nevím, kde bydlíte nebo kam by jste mohla za odbornou pomocí dojíždět. Je opravdu dobré, že jste se rozhodla odvážně vyhledat odbornou pomoc, rád pomůžu najít vhodný kontakt. Napište mi na mail ppp.info"seznam.cz místo, kde žijete a něco najdeme.
Jan Kulhánek

ahoj, potřebuji pomoc pro svoji přítelkyni která trpí bulimii. prosím ozvete se mi na tel 0608 308 227.
Díky moc David

Ráda bych se s Vámi skontaktovala, zajímal by mě Váš způsob léčby.
Soňa