jak se odmilovat ?

No, s tím rozchodem bych to zatím neřešila, ale upni se sama na sebe. Ať si tedy chodí do hospody a žárlí, to je jeho problém a ještě když s tebou o ničem takovém nechce mluvit. Je to tak, jak zde popisuje Míla. Když mu něco bude vadit, tak ať se poradí s kamarádama, najdi si něco, co tě trochu postaví na nohy, nějakého koníčka, prostě se odreaguj, v tvém případě vážně nemá smysl s ním mluvit a už vůbec mu něco vytýkat. Zkus to, bude to chtít čas, ale zvládneš to a pak uvidíš, jak se to bude vyvíjet,HM?

Když si spolu sedneme což není tak jednoduchý,protože když se s nim o tom začnu bavit a navrhnu mu třeba řešení tak to hned převrátí a horší je ještě když mu něco vytknu a on se urazí a odejde do hospody.Dá se říct,že před tím utíká.

Já už jsem opravdu vyzkoušela všechno a nic na něj neplatí.Ono jde taky o to že na mě strašně žárlí.Pomalu se staví na hlavu když mu řeknu že s kamarádkou na kafe nebo když mám volno v práci a jdu do města.To je fakt těžký,já nikam nemůžu a on si vymetat po hospodách může.Jinak antokoncepci neberu už půl roku,tak v tom to není.Taky jde o to že jsme se snažili o mimiminko,ale zatim to nejde.Ono to je možná lepší jestliže se rozejdem.

To souhlasím, tady je problém ty finanční starosti, to vážně nikomu nepřidá. A když si s ním třeba v klidu sedneš a promluvíš, jak na to reaguje? Proč Ti lže, když oba víte jaká je situace.

Ahoj Adélo, všechno má své hranice. Každej by je měl dodržovat. Chlap má právo užívat si svého volného času, jak ho baví - to se těžko změní, protože tobě kdyby řekl, že si myslí, že např. tvoje škola malování je na nic a měla bys radši dělat něco pořádného, jako učit se jezdit s nákaďákem, tak bys to maximálně kvůli němu nějaký čas předstírala, jak tě to baví:-) Ale hranice musí být - pokud všechen svůj volný čas tráví s kamarády v hospodě, asi spolu moc společného nemáte. Zkus promyslet, co ti ten vztah vlastně dává kromě toho, že ho strašně miluješ. Zkus si vás dva představit třeba za 5 let. Je to chlap, s kterým bys chtěla děti? Já teda ani nevím, kolik vám je vlastně let. Jestli je to chlap co k čemu, kterej za to stojí, tak tu hospodu občas přetrpíš a nebudeš mu nic vyčítat, znáš to - chlapi nejvíc na ženských nesnáší "blbý kecy", který stejně ale nikam nevedou - jen se maximálně seknou ještě víc. Nejdůležitější je, abys měla i ty vlastní program ve volném čase. Například nedavno jsem vyslechla rozhovor dvou holek v posilce - "Petr má ve středu volno v práci, tak jsem mu řekla, že si vezmu taky volno. A on na to - A proč, prosimtě? Tak jsem mu navrhla, že můžeme jít třeba na plavečák..." Nebylo by lepší třeba tohle?: "Ahoj miláčku, chtěly jsme s kámoškou na plavečák, tak jsem si zejtra vzala volno v práci, přes den tam není tak narváno. Možná si pak rovnou večer zajdem posedět na víno, jenom abys věděl, že dneska neuvařím, ale v lednici máš při nejhorším párky."Sama mám dost velké zkušenosti právě s podobnou situací jako ty, ale zase se tady nechci moc rozepisovat. Hlavní je nebrečet a nevyčítat, nepřemlouvat, aby se změnil. Zkus se změnit ty, ať vidí, že máš svůj program (který kvůli němu jen tak neměníš), své názory - za kterými si stojíš a své kamarády a zábavu. Ať vidí, že i ty jeho zábavu uznáváš, jen prostě nesdílíš. Nech se prostě víc dobývat. Mimochodem, co se týče sexu, měla jsem pocit, že už to není, co bývalo a tady na Doktorce jsem se dočetla, jaký na to má vliv horm. antikoncepce. Zkusila jsem vysadit a nemůžu uvěřit, že jsem celý roky nevěděla, co je to chuť na sex!:-)))

Jani,vím s naprostou jistotou že nemá.Vím že sex je taky součástí vztahu,ale pro mě jsou podstatnější ty ostatní věci.

Adélo a nemá někoho, někteří muži se utěšují jinde, když mají doma problémy a nebo na ten sex vůbec chuť nemají, když maj tolik starostí.

Ahoj všichni,už přes rok žiju s klukem kterýho strašně miluju,problém je v tom že máme neustále problémy s penězy,dost jsme se zadlužili.A i přítel tomu taky nahrává neustále chodí do hospody pije a kouří,mně to dost vadí,protože já sama nekouřím a nepiju snažím se mu to neustále vymluvit ,ale nedá si říct.Nedodrží co slíbil a neustále se na něco vymlouvá.I náš intimní život není co býval.Neustále mi lže a na něco se vymlouvá.Dala jsem mu tolik šancí aby se změnil,ale je to houby platný.Tak jsem řekla dost je konec,ale je to pro mě těžký,protože si život bez něj nedokážu představit a moc ho miluju.Prosím poraďte mi co mám dělat.

Ahoj všichni, Martho, naprosto souhlasím s Danem. A k tvému poslednímu příspěvku - ono to většinou nestačí, když je ti s někým jen "fajn", není to totéž jako být zamilovaný...Píšeš, že to začalo v dubnu, to už je docela dlouhá doba...Tvrdí ti, že zatím nedokáže nic víc, než být s tebou dobrý kamarád, ale sex s tebou provozuje. Mně tohle všechno připadá od něj nefér, zvláště když ví, jaké city k němu chováš ty. Ale na druhou stranu, tohle není až tak neobvyklá situace...No, nikdo mu do hlavy nevidíme, každopádně ti budu držet palce, aby se ti dařilo vzbudit jeho větší zájem svým předstíraným menším zájmem, jak ti všichni radí, je fakt, že někdy to zabírá. Ale někdy třeba taky vůbec...Já bych se k němu dál chovala mile a kamarádsky,ale city bych se snažila dávat najevo co nejméně a stejně tak bych se snažila být nohem méně dostupná než dřív.Uvidíš co bude. Já vím, dobře se to radí...Umím si představit jak ti je a jak tě bolí srdíčko...Anežko, s takovým chlapem to v životě lehké mít nebudeš. Ale myslím, že se postupem času trochu sklidní a usadí, alespoň to tak často bývá.Ty záchvaty vzteku jsou horší, moc se mi to nelíbí. Ani se nedivím, že tě to všechno tak trápí. Já myslím, že časem sama uvidíš, jestli to dál půjde nebo ne...DANE, jsem ráda, že jsem tě tu zase našla, už jsem si říkala, že se strácíš ty mně. Budu ráda, když napíšeš, opravdu moc...Zatím pa pa

DANE :) Díky i za tvůj příspěvek.... Myslím si,že on opravdu nikoho nemá a vystihl jsi to naprosto přesně,co když já jsem jen nějaké přechodné řešení? Zase na druhou stranu si říkám,pokud je mu teď semnou fajn,proč by chodil dál?No ale to už jste vy,pánové :) A tak se tedy zeptám jinak... Co si jako ty,chlap,myslíš, že je správné? Jak se k němu teď chovat ??? Dělat nedostupnou,dávat najevo mé city nebo se snažit být jen obyčejnou kamarádkou a čekat jestli on bude chtít víc ???Dík a brou noc všem :)

MARTHA píše "a co vy, pánové?" Je to záplava příspěvků a bylo tady asi řečeno všechno. My jsme tomu říkali EINSTEIN (teorie relativity) - když jeden dává lásku najevo pořád víc, ten druhý se odtahuje a naopak. Míru toho vztahu je často těžké odhadnout, člověk se tím pořád zabývá, události si v duchu "přehrává" a ztrácí se radost i sebevědomí. Měl bych jen dva doplňky k tomu, co Martha předtím napsala. Ten lepší je, že jsem z 90 procent přesvědčen, že on nikoho nemá. Rozpadl se mu vztah, Martha je ve výhodě. Ta druhá věc je horší: může jít v jeho případě i o přechodné řešení, než znovu potká lásku. Marthě přeju, aby to byla ona.SABINO, neztrácej se mi, napíšu ti zvlášť. Čau.

Ahoj vsichni, muj problem je trosku jiny, i kdyz o odmilovani se jedna v kazdem pripade. Jsem rok a pul se svym pritelem, ze je blazen (dost pari a stridal zensky jsem vedela), dokonce jsem se ho zpocatku odmitala, on ale byl vytrvaly, je dost sebejisty a byl si jisty, ze uspeje, coz se povedlo, ze sexu na jednu noc vznikl vazny vztah, moc ho miluji a on me (alespon myslim), nepodvadi me (alespon o tom nevim), znam jeho rodinu, tykam si s nimi, ma rodina ho ma rada, vse delame spolu. Ja ale presto nejsem stastna, ma urcite povahove vlastnosti, ktere nezvladam, ma zachvaty depresi, je na me zly, i kdyz se mi pak omlouva, obcas mel i sklony k agresy, nastesti jenom naznaky, miluje spolecnost alkohol apod, nekdy s kamarady jsou na mejdanu nekolik dni, ja ty dny probrecim, take jsem dost spolecenska, mam hodne znamych, ale uz me chodit ven a pit moc nebavi, je mi 28, chtela bych mozna trochu vic nudy...on to ale miluje, tvrdi, ze o nic nejde, ze je pouze s klukama, to vim, ze je pravda, jelikoz jsem z maleho mesta a casto se ke me donese, co kde s klukama delali, zenske v tom nejsou, ale i tak mi to neni prijemne...zkratka se necitim stastna, ten vztah me ubiji a vycerpava, on to nechape, nema pocit, ze by delal neco spatne,pry me miluje, nepodvadi me. Sve zachvaty vzteku, ktere vznikaji bez priciny a kdy me urazi, odchazi ode me treba na nekolik hodin, protoze me nechce videt a potrebuje se uklidnit (opravdu nevim z ceho!!!!!) vzdy nejak omluvi. Potrebovala bych tento vztah utnout, ale jsem zbabelec a nenachazim odvahu...Stale si rikam, ze si to mozna namlouvam, ze se nic hrozneho nedeje a ja jsem pouze precitlivela a netolerantni a ze bych pozdeji litovala, nevim, jestli nemam zacit resit nejdrive sebe, nez se s nim rozejdu, nikdy jsem totiz klidne vztahy nemela, vetsinou to byly pekne italie, takze je mozne, ze chyba je ve mne...Omlouvam se za tento roman, ale musela jsem se vyzpovidat, treba se najde i nekdo, kdo mi poradi...dekuji moc!!!!!

A myslite, že je lepší,když teda řeknu, že dnes nemám čas, tak mu vysvětlovat, proč nemam čas? Nebo proste jen říct, ne dnes to nejde? Nebo mu to říct narovinu, že sem si na nej čas vzdycky udelala, ale už to delat nebudu? Sem z nej blázen, on to ví, a to je proste spatne !!! A nejde mi to prestat :(

Dave, jsem na tom skoro stejně, mám strašně moc ráda svého přítele, nechci ho opustit, chci s ním mít rodinu, ale zamilovala jsem se do jiného, i když jsem si nikdy nemyslela, že bych něco takového "udělala". Nic jsem s ním neměla, ale vůbec si nejsem jistá, že bych nebyla schopná podlehnout (dřív jsem si byla jistá, že jsem naprosto věrná a odsuzovala to). Jsem prostě z něj úplně zblázněná, hormony šílí, tak, jak bývá ve filmech a já nikdy nevěřila, že je to reálný. Stejně bych s ním ale nemohla žít, pobláznil mě právě jeho lehkomyslný životní styl - prostě ženským imponují blázniví, divoký, nespoutaný chlapi, ale byly by nešťastný, kdyby s takovým žily. Je mi jasný, že bych ho nepředělala v jeho 30 a ani se o to nebuju pokoušet. Jenom mi vadí, že na něj myslím, i když jsem s přítelem. A neumím se odmilovat. Chápu tě ale taky ti vlastně nijak neporadím...

Ahoj Martho, měla jsem podobný problém, byla jsem velmi zamilovaná a on to vycítil a začal se odtahovat a já jsem velmi naléhala a musela jsem se mu i protivit, pak už se mnou ani nechtěl nic mít, jestli někoho měl to nevím, ale nemuměla jsem říct nikdy NE! Naučila jsem se to, dokonce i nebrat telefony a také nechodit na schůzku, když se pán rozmyslí a volá 10min před tím. Odpovídám třeba až za 2 dny. Jde to, dnes se ke mě přítel vrací, ale já nevím jestli ho chci zpátky. Pokud Tě má rád, tak se bude zajímat o tebe daleko více a budeš mu vzácnější a bude si Tě více vážit, tím, že mu odoláš po každé, Tě má jistou a za chvíli ho to přestane bavit. Tak že začni hned! Přeji hodně štěstí.

Víte, co se hlavně bojím ??? Že doteď, což je už skoro půl roku, jsem nikdy nedostupnou nedělala, takže když ji začnu dělat teď, nebude si myslet, ze jsem přestala mít zájem ??? TO je asi tak jediný, čeho se moc bojim, jinak vím, že by to bylo asi určitě teď lepší ..... CO myslíte? I Vy pánové? Dík za rady :)

Holce, do který jsem byl uplně blázen, jsem, poté, co byla nedostupná až moc, řekl, že s ní už nechci nikdy být a ani si s ní dopisovat... Došlo to až tak daleko, že věci, které u mě měla přes léto, jsem ji poslal po někom jiném.Nedavno (po asi 7týdnech) jsem byl smutnej natolik, že jsem za ní šel. No dokonce vyvýjela i nějakou aktivitu!Teď je to už týden a ani jsem se neozval a ani mi to nechybí :DProstě tímto románem chci říci, že čím více něčeho máme, tím méně potom toužíme. Ona mě dříve měla plný zuby a před týdnem mi dokonce uvařila puding!Takže všem zamilovaným do těch, kteří je nemají až tak rádi, doporučuju si odpočinout. Jednak dáte čas a klid svým protějškům a taky oddychnete sami sobě. Když na vás zapomenou, nestáli za to. Když zapomenete Vy, tak ať protějškům klidně puknou srdce :D.

Mám vztah na pracovišti. Napřed to bylo nevinné kamarádství a pak to přerostlo v zamilovanost.Problémem je, že já jsem zadaný-ona ne.K žádným intimnostem nedošlo, pouze pár vášnivých polibků.Svoji přítelkyni moc miluji,nechci ji opustit,ale musím pořád ve dne v noci myslet na kolegyni z práce.Nikdy bych nevěřil, že mne to může tak silně zasáhnout do života a tak mne to trápit.Vždy jsem podobné aktivty odsuzoval a vida. Navíc kolegyně o mém závazku doma ví a proto asi dělá trochu více nedostupnou,což mne motivuje k větší a větší snaze ji získat, přesně jak popisuje Danny. Je mi s ní strašně fajn a chtěl bych si udržet aspoň dobrý kamarádský vztah.Má to smysl,nebo to mám radikálně ukončit? Na to asi nemám sílu.Máte někdo podobnou zkušenost? Jak se tedy odmilovat?

Asi mám strach,že když budu dělat takto nedostupnou,že si bude myslet,že já ztratila zájem...... Nějak neumím asi rozlišit,kde je ta pravá hranice,jak mu dát najevo,že ho mám ráda,ale nedělat uplně vsechno a hlavně kdy on si preje!!!! Snad budu jednou stejně štastná jako ty :)

Celé 4 roky byly nejisté.Jak se dělá nedostupnost?Asi bych pokaždé neměla čas,pokaždé bych nevzala mobil,pokaždé se nemilovala...