Reklama

Výchova k otylosti

Psychoanalytické studie dokázaly, že sklony k přejídání mají kořeny již v dětství. Tělesná stavba přitom není vůbec tak důležitá jako způsob výživy dítěte. Stát se tlustým souvisí takříkajíc s tradicí kuchyně, která v dané rodině existuje. Bylo také zjištěno, že existují určité mateřské typy, které mají nevědomé předpoklady pro to, aby vychovaly své dítě k tloušťce.

Podle výzkumů Hildy Bruchové z USA se často jedná o malé rodiny, přičemž jedináček nebo nejmladší dítě jsou tloušťkou ohroženi nejvíce. Matka je většinou rozhodnější než otec, její zájmy a životní zkušenosti jsou však omezené, a proto je připravena zahrnout své dítě nadměrnou vyživovací a výchovnou aktivitou. Dítě se stává objektem matčiny náklonnosti, která se projevuje primitivnějším způsobem, obzvláště při nucení do jídla. Matka většinou své dítě přehnaně chrání, v podstatě mu nedává žádnou možnost, aby si mohlo hrát a přirozeně tak projevit svou aktivitu.

Při takovém způsobu výchovy jsou často zdůrazňována nebezpečí, která dítěti hrozí z vnějšího světa. Dítě tak zůstává v blízkostí matky, kvůli přemíře rozmazlování nemůže získat žádnou vnitřní samostatnost. U jídelního stolu se odehrávají vrcholné zážitky a prožitky jeho života; když málo jí, matka se rozčílí a dá tak dítěti najevo pocity nevole. Dítě se pak rozčilení matky vyhne tím, že ochotně jí.

Často bylo zjištěno, že tyto matky v podstatě nejsou schopny lásky a toto manko vyrovnávají krmením. Také jejich milostný život je neuspokojivý, nadprůměrně často se u nich objevuje frigidita.

Dítě pro takovou matku znamená uklidnění jejího vlastního strachu ze života. Aniž by si to uvědomovala, chce dítě udržet závislé, aby ho pokud možno nikdy neztratila.

Reklama

Z takové výchovy pak nutně vyrůstá člověk s citelně poškozeným sebevědomím. Otylý člověk se v dětství nenaučil, jak by měl snášet duševní napětí. Kdykoli se objeví komplikace nebo zklamání, utíká ke sladkostem, které ho uklidní. Tvůrčí a konstruktivní schopnost vyrovnat se s nesnesitelným okolním světem je u něj značně zredukována. Obézní pacient také lehce tíhne k tomu, že sexuální život nahrazuje jídlem, protože mu o sexu v dětství nebylo nic řečeno nebo mu byl sex úplně popřen.

Nestřídmý příjem potravy je jeden z mála prohřešků, které měšťanská společnost schvaluje. Nejisté charaktery tedy vkládají svůj hlad po životě do stravy, která může nahradit všechny možné potřeby expanze. Závislost na jídle tedy není nic jiného než prostředek, jak se zbavit strachu ze života.

Předpoklady závislosti jsou obsaženy v charakteru obézního člověka, v jeho způsobu života, který byl formován určitými událostmi a dojmy z dětství. Místo kontaktu s lidmi pak přichází hlad, respektive mezilidské vztahy se odehrávají v bezpečné oblasti společného stolování, v rozhovorech o jídle a v nekonečných debatách o hubnutí a tloustnutí. Tělesná sféra, která v lidském bytí obvykle stojí v pozadí, vystupuje u těchto lidí důrazně do popředí. Rozvoj osobnosti byl přitom jaksi zastaven. Stav mysli obézních lidí byl již zdůrazněn.

Každé solidní vyšetření určí, že obezita není organická, ale psychická nemoc, respektive: je to struktura osobnosti, která se při svém rozvoji dostala do slepé uličky. Emocionální nevyrovnanost těchto lidí a jejich reakce na okolní svět nás přivádějí k závěru, že se zde jedná o neurózu, která má všechny příznaky duševní poruchy. Proto obezita patří k typickým psychosomatickým nemocem, které také nazýváme lidské nemoci.

Zvíře ve volné přírodě nikdy neztloustne, zatímco domácí zvířata jsou úmyslně vykrmována. Hlubším problémem obézních lidí není jejich nadváha, ale jejich dychtivost po jídle, proti které se sotva postaví. Je to selhání při procesu vývoje k seberealizaci, přičemž různé možnosti života zanikly kvůli nesprávnému stravování. A proto jsou tak oduševnělá a správná slova anglického autora, který o obézních lidech řekl: "V každém tlustém člověku je uvězněn člověk hubený, který si divokou gestikulací přeje být osvobozen."

Zdroj: Josef Rattner - Základy Holistické Léčby - Eugenika

Reklama

Komentáře

Reklama