Proč nejde trvale zhubnout redukční dietou

Zaměříme se teď na chování organismu a pokusíme se pochopit důvod této skutečnosti. Představme si člověka, jehož denní dávka kalorií se pohybuje okolo 2 500 a který má několik přebytečných kilogramů. Pokud použijeme klasický nízkokalorický přístup a snížíme dávku na 2 000 kalorií, dospějeme k deficitu 500.

Organismus, který je zvyklý na přísun 2 500 kalorií, pocítí náhlý nedostatek a ekvivalent 500 kalorií si odebere ze zásobních tuků. Dojde tedy k příslušnému zhubnutí.

Po nějakém čase, který je individuální, se nicméně zjistí, že ačkoliv je nízkokalorická dieta dodržena, hubnuti se zastavilo. Došlo totiž k postupnému vyrovnání mezi přísunem a spotřebou. Organismu se dodává jen 2 000 kalorií a on se rozhodl, že se s nimi spokojí. Váha tedy stagnuje.

Pokud se rozhodneme v pokusu pokračovat v domnění, že se úbytek na váze zastavil jen dočasně, čeká nás zklamání ještě větší. Zjistíme totiž, že váhová křivka začíná zřetelně znovu stoupat. Jíme tedy málo, a paradoxně přitom tloustneme.

Vysvětlení je prosté. Lidský organismus je totiž obdařen pudem sebezáchovy, který začíná působit pokaždé, když dojde ke ohrožení restriktivního typu. Redukce energetického přísunu trvala určitou dobu. Organismus tak nejprve přizpůsobí spotřebu přísunu, a pak ho pud sebezáchovy povede k tomu, aby ušetřil například 300 kalorií a doplnil si tak rezervy.

Nesmíme zapomenout na to, že strádání spojené s hladomory a jinými obdobími nedostatku nepatří ještě do příliš vzdálené minulosti. Vzpomínka na ně je sice ukryta v nevědomé paměti, ale při sebemenším poplachu se může znovu vynořit.

Lidský organismus je totiž obdařen stejným pudem sebezáchovy jako pes, který si kosti zahrabává i tehdy, kdy umírá otec hlady. Zvláštní je, že je živočich veden pudem sebezáchovy a vytváří si zásoby vždy právě tehdy, když má hlad.

Trpí-li organismus nedostatkem, tzn. podvýživou, je zvlášť defenzivně naladěn a nevynechá jedinou vhodnou příležitost k tomu, aby si vytvářel zásoby.

Uživatelé redukčních diet ostatně velice dobře vědí, že jediným vybočením z diety - například během víkendu - mohou naráz nabrat dvě až tři kila, která shazovali několik týdnů. Právě proto doporučujeme nikdy žádné jídlo nevynechávat, jako to činí většina lidí, kteří se snaží zhubnout. Vynechají jedno jídlo, znepokojí tím organismus a ten, vzhledem k frustraci, již mu způsobili, využije hned dalšího jídla k tomu, aby si vytvořil přehnané zásoby.

Je všeobecně známo, že se obezita u žen zvládá hůře než obezita u mužů. Souvisí to s fyziologickými zvláštnostmi žen. Je totiž třeba vědět, že ženský organismus má oproti organismu mužskému tukovou hmotu dvojnásobnou. Vyšší je ve skutečnosti počet tukových buněk (adypocitů).

Už dávno se ví, že se obezita u žen projevuje - stejně jako u mužů - zbytněním každé tukové buňky, ale navíc - a to je pro ně specifické - zvýšením počtu těchto buněk. Nejhorší je, že s touto skutečností už nelze nic dělat. Snížit zvýšený počet tukových buněk je stejně tak nemožné, jako je naproti tomu možné docílit sníženi objemu každé z nich.

Studie dokázaly, že žensky' organismus uplatňuje pud sebezáchovy a začne vyrábět nové tukové buňky (hyperplazie) především v případě omezování výživy (redukční dieta).

Zdroj: Michel Montignac - Jím, tedy hubnu...a natrvalo, nakladatelství Pragma