Kdy je člověk obézní

BMI si snadno spočítáte, vydělíte-li svoji aktuální tělesnou hmotnost číslem, které vznikne umocněním vaší výšky v metrech na druhou.

Příklad:

Měříte 1,70 m. Druhou mocninu vypočtete násobením 1,70 x 1,70. Výsledným číslem pak vydělíte svoji aktuální hmotnost - například vážíte 100 kg, čili výpočet je

BMI = 100 : (1,7 x 1,7) = 100 : 2,89 = 34

 

Stejně snadno si samy stanovíte i WHR a to tak, že změříte obvod pasu v místě pupku a pak obvod boků v nejširším místě. Objem pasu vydělíte objemem boků. Riziko se zvyšuje, když poměr přesáhne 0,95 (pro muže, jde o tzv. mužský typ obezity, zvaný též "centrální") nebo 0,80 u žen (centrální obezita je u žen rizikovější, než u mužů proto je hodnota nižší). U žen riziko také stoupá v případě, kdy hodnota WHR klesne pod 0,7 (ženský typ obezity štíhlý pas, ale velké hýždě a stehna a silné dolní končetiny).

 

Hodnoty BMI a jejich obecné hodnocení s ohledem na zdravotní riziko:


B M I, Riziko onemocnění, Hodnocení

od 16 do 19 , střední, podváha

od 20 do 25, velmi nízké, normál

od 26 do 30, nízké, nadváha

od 31 do 35, střední, obezita

od 36 do 40, vysoké, morbidní obezita

nad 41, velmi vysoké, beze slov

 

Hodnota BMI pod 20 je podle většiny odborníků již klasifikována jako tendence k podvýživě (v případě hodnot pod 18 je asi spojena s řadou závažných onemocnění jiného typu než v případě obezity). Jenomže - je tady právě to "jenomže". Hodnota BMI je výrazně ovlivněna tzv. individuálním somatotypem. Jednoduše řečeno - vrozeným typem postavy. Mnoho žen může mít silnější "kostru", případně určitou nadváhu danou dokonce i relativně větším množstvím svalové hmoty a na druhém pólu jsou zase žehy, které se sice "vejdou" do rozmezí BMI 20-24, ale přitom je na nich zřetelně vidět, že tam, kde by měly být nějaké svaly, je jen tukem zdegenerovaná tkáň. Říká se tomu "skrytá obezita". Takový stav je horší než střední nadváha (BMI okolo 28).