Reklama

Anorexie a bulímie - tři pověry o našem těle

Kdo je hubený a kdo už tlustý? Kolik musí kdo vážit, aby "vypadal dobře"? Jak to všechno začalo? Pocity nespokojenosti s vlastním vzhledem, především pak se svou váhou, možná nějaká ta poznámka spolužáků či rodičů k postavě, touha nějaké kilo ubrat, dokázat všem, že své tělo mám pod kontrolou

V psychologii existují teorie, které říkají, že hlavní činností našeho rozumu v každodenním životě je hodnocení. Hodnotíme svět kolem nás, naše blízké okolí a také sami sebe. Podle svého hodnocení pak předjímáme, co můžeme od ostatních i od sebe očekávat. Při svém hodnocení jsme zatíženi svou vlastní minulostí - zkušeností, také náladou, strachem a samozřejmě reakcí svého okolí. S tím se někdy shodneme, jindy ne. Většina z nás má tendenci spíše shody dosáhnout - alespoň s někým.

 

Sebehodnocení podléhá úplně stejným zákonům jako hodnocení čehokoliv jiného, jen se nás to týká o něco víc. K sebehodnocení patří také náš vztah k vlastnímu tělu - a lze to říci i naopak, své tělo hodnotíme s ohledem na to, jak se vnímáme "celí". Toto je velmi důležité, neboť tak můžeme získat porozumění pro ty, kdo veškerou svou pozornost, vůli i čas věnují svému tělu.

 

Tělo i duše jsou dvě spojené nádoby, s tím se dnes už smířila i západní medicína. Vztah k vlastnímu tělu, jeho hodnocení, vnímání toho, co je krásné a co ošklivé, to vše je práce duše vedená duchem doby, vulgárně řečeno společenskými normami. Že takový duch doby existuje si může každý ověřit sám na vlastní oči, stačí navštívit galerie obrazů či výstavy sochařského umění a prohlédnout si ideály krásy v historii světových kultur. Kromě estetických zážitků si z takové výpravy odneseme jistý nadhled nad normami dneška, nad relativitou jejich platnosti.

 

První pověrou je, že ideál krásy je objektivní skutečnost, které stojí za to věnovat celý svůj život.

 

Reklama

Cituji z dopisu: "Začala jsem sledovat svou váhu asi před čtyřmi lety. Bylo mi 13 let, začal mi v té době růst zadek a prsa, připadala jsem si taková oplácaná. Neuměla jsem tou dobou zapadnout mezi spolužáky tak jak by se mi líbilo a myslela jsem, že je to mou nadváhou. Začala jsem tedy omezovat stravu, vážit se a počítat kalorie. Dnes měřím 165 cm, vážím - jak kdy, momentálně 43 kg. Asi jsem nemocná, všichni to říkají, ale stejně mám pocit, že jsem ty kila přemohla. Je to to jediné, co jsem v životě opravdu zvládla dokonale - zhubnout."

 

Toto je jeden z mnoha příběhů, jejichž hrdinka se ve snaze zlepšit své sebehodnocení (což si zpočátku sama neuvědomovala) vydává na cestu boje se svým vlastním tělem. Je to cesta askeze (někdy střídaná záchvaty "dopřávání si všeho"), neustálého sledování a počítání,vše ostatní přestává být důležité. Lidé, o něž zpočátku stála, s nimiž se chtěla cítit lépe, se pomalu ztrácejí a na míst nich přichází váha a zrcadlo.

 

Strach z jídla a strach z kil. Každé jídlo v sobě nese potenciální nebezpečí vyššího čísla na váze, jeho chuť přestává být pro naši hrdinku důležitá. Ještě větším strašidlem se pro ni stává slovo tuk. Ten považuje za vrchol něčeho nezdravého, za nadbytek v těle, který ho jen hyzdí a přináší tak nepříjemné pocity. Do tuku si tak vlastně promítá vše, co považuje pro svůj život za nepřijatelné, čeho se chce za každou cenu zbavit. Dávám zde čtenáři k zamyšlení, čím bychom v našem životě tuk jako symbol něčeho zavrženíhodného nahradili? Co je pro náš život nepřijatelné a přitom je to nadosah?

 

Druhou pověrou je, že tuk v našem těle nemá co dělat! Přiměřená hladina tuku plní v těle životně důležité funkce - pomáhá udržovat tělesnou teplotu, tlumí klouby, chrání orgány, uchovává vitamíny a pomáhá tělu při nedostatku potravy.

 

Zvýšená hladina tuku může být samozřejmě zdraví škodlivá, v této oblasti se ale při sledování příběhu naší hrdinky rozhodně nepohybujeme. Většina lidí si myslí, že hladinu tuku ve svém těle může objektivně sledovat na své váze. I naše hrdinka si myslela, že méně kilogramů znamená více krásy a více zdraví. Tělesná hmotnost v sobě zahrnuje ovšem i zcela jiné složky našeho těla - kosti a svaly. Můžeme mít jinak rostlou - a tedy i těžkou kostru než jiný, stejně vysoký člověk, stejně tak se lišíme i objemem svalové hmoty. Proto všechna čísla, vycházející z měření tělesné hmotnosti a výšky vzrůstu jsou jen orientační. Příkladem toho je počítání Indexu tělesné hmotnosti (Body Mass Index, BMI). Pomocí jednoduchého vzorce dostaneme na desetiny přesné číslo, které dosazením do normativních tabulek vypovídá, jak jsme na tom s hmotností vzhledem k normě. To je v pořádku, počítáme-li však s BMI jako s přesnou hodnotou, vyjadřující míru naší tloušťky či hubenosti, jsme na velkém omylu.

 

Třetí pověrou je, že číslo na váze je přesným vyjádřením naší tloušťky či hubenosti, že přesně vypovídá o míře tuku v našem těle. Toto nám nesdělí ani BMI či jiné přepočty. Hmotnost je pouze orientační číslo, které se často mění.

 

Začal jsem ideály, končím poněkud prozaičtěji u kilogramů. Pověr samozřejmě existuje mnohem více. Jednu ještě přeci jen přidám na konec - mnoho lidí, kteří svůj svět zúžili na starost o své tělo a především o své kilogramy, si myslí, že tento svět je jediný, v němž umějí žít. Člověk dostal do vínku velký dar a tím je možnost změny. A tu má samozřejmě i hrdinka z dopisu, možná by mohla začít své dobrodružství změny rozlišováním pověr od skutečností. Musí ovšem překonat strach z nového. A to bych jí přál.

 

P.S. Pro lepší představu "šířky" norem u BMI odkazuji na stránku, kde je také vzorec pro výpočet i možnost nechat si jej vypočítat online.

Adresa: http://www.reduktip.sk/obezita_bmi.html

 

Jan Kulhánek

Reklama

Komentáře

Elena (Út, 10. 1. 2012 - 01:01)
Typ na krásnou postavu! :)

Já mam 162 , jsem štíhlounká, mám 50kg, jsem akorát, prsa akorát, a jím celý den uplně všechno ;-) . Samosdřejmě pár krát do týdne si zacvičím, takže mám zpevněné tělo. Ráno snídám, k obědu si dám klidně knedlo zelo vepřo, ke sváče jogurty, k večeři další pořádný jídlo, někdy si namažu i chleba se sádlem. Samosdřejmě to prokládám zeleninou, ovocem. Jsem zdravě štíhlá, mám hezký zadek, prsa. A chlapi po mě šílej. Naopak skoro žádný chlap nemá rád vychrtlý ženský, co jsou kost a kůže. Je to antierotický a antipřitažlivý.. A naopak, když budete hladovět, tak vaše tělo si bude vytvvářet tukové zásoby, protože neví , jak dlouho ho opět necháte hladovět, takže si vše co sníte raději uloží do zásob.. Ale pokud budete jíst pravidelně normální jídla, metabolismus se zrychlý a nemusíte se bát tloustnutí.. Naučte se mít rádi sami sebe a až když se přijmete, takové jaké jste, pujde vám i snadněji hubnutí. Doporučuji knihu : Miluj svůj život, Luise L. Hay (tahle kniha mi velice pomohla).

Jezte, sportujte a mějte se rádi!

užitečné rady

Hladověním a dietama si zbytečně odvápnujete kosti, ničíte celé tělo, ztrácíte minerální látky a vitamíny, tzn. vlasy, plet, zuby jdou do háje..Orgány též.. Pak jsou problémy s plodností.. Zažívací trakt je poškozený, nafukuje se břicho, vytváří se vředy, klesá hormonální hladina, začínají vyrůstat po těle chlupy.. Jezte, pijte hodně vody a sportujte.. Po dietních výrobcích se tloustne, protože naše tělo nedokáže zpracovat umělé látky (do dietních potravin se nedává cukr, ale chemie, kterou naše tělo nedokáže zpracovat a vyloučit, proto to ukládá). Když si dáte přírodní cukr, živočišný tuk, tak to ztrávite a odejde to z těla.. Ale uměliny ne..
Alice (St, 9. 5. 2012 - 18:05)
Prosím,odpovězte mi,zda je vhodná vegetariánská strava pro osobu trpící kombinací:anorexií,bulimií se závislostí na alkoholu.V současné době váží
46 kg/179cm.
lea (St, 9. 5. 2012 - 18:05)
pokud to myslis vazne, tak vhodny je psychiatr, psycholog a prakticky lekar
Reklama