TCHÝNĚ

Ahoj Markétko, při čtení tvého příspěvku mi připadalo, jako kdybych to psala já. S manželem jsme spolu již 9 let, ale brali jsme se před rokem. Děti zatím nemáme. Taky už 9 let snáším poučování, co a jak dělat. Ze začátku to nebylo tak výrazné, přeci jenom mě neznala, tak si tolik nedovolovala. Ale časem pochopila, že jí neodporuju a tak si může dovolit víc. No a po svatbě, to už si nebere servítky. Poučuje mě úplně o všem. Bohužel u ní bydlíme, protože stavíme a platit ještě podnájem bysme asi neutáhli. Manžel jí snáší jen jako matku, ale jinak ji ignoruje. Já bych se s ní klidně pohádala, poslední dobou mám nervy na dranc. Ale bylo by to ještě horší. Pohádala jsem se s ní jednou a bylo mi hrozně zle, celá jsem se klepala. Já se s ní ani hádat nemůžu, prostě nemám na to nervy a sílu.

Ahoj Jajo, díky, tvoje odpověď mi dodala odvahy, přece si kvůli tchýni nebudu kazit život, máš pravdu ve všem co píšeš. Až na to, že má tchýně bydlí za rohem:-( tudíž se nemohu vyhnout nechtěnému střetnutí s ní:-( A pak nevím jak se mám vůbec tvářit nebo chovat?. Navíc ona je tak falešná, že se tváří jakoby nic, při tom moc dobře vidím jak jí štvu. Ona se určitě bude snažit se s námi zase bavit...ale když vím jak to vždycky nakonec dopadne, tak ani nemám chuť se přetvařovat a dělat jako že se nic nestalo. Ona se k tomu vůbec nechce vracet, natož aby přiznala vlastní chybu...to by nikdy neudělala...raději se bude přetvařovat a po nějaké době kdy už je to jakoby všechno zapomenuto, tak zase začne. Ona asi čeká, že já za ní přijdu první a budu se jí snad omlouvat nebo co? Ale ona je ta která by se mi měla omluvit, ale to si ona nemyslí. Docela ti závidím tu vzdálenost, která vás od sebe dělí, co já bych za to dala, kdyby bydlela takhle daleko. No každopádně ti přeji také pevné nervy:-)) a hodně štěstí do života a díky za podporu hned je mi lépe...když slyším podporu od nezaujatého pozorovatele:-)) Díky a zatim papa:-))

marketo, podle me to nema cenu, bud rada, ze jste ji vykazali do patricnych mezi. z vlastni zkusenosti mohu rici, ze tchyne a tchan se jen tak nezmeni...hlavne, ze mas oporu v manzelovi, to je to nejdulezitejsi. ja jsem na tom podobne, manzel stoji pri me a jeho rodice mi jsou po tech letech uz uplne ukradeny, protoze si kvuli jejim zasahum nenecham zkazit vlastni zivot. snazila jsem se s nimi vychazet, ale jak pises - pripustila jsem si je k telu a bylo zle. a to jsem se k nim snazila od zacatku chovat na rovinu, ale oni po nejake dobe ztratili zabrany a dovolovli si hrozne veci, pomlouvali i moji rodinu a do vseho strkali nos.kecali by do vseho. a to bydlime 100 km od nich. v mem pripade bohuzel jsou hrozny oba - tchyne i tchan. meli jsme mezi sebou roztrzky, nic nechteli pochopit. kdyz jsem se jim snazila vysletlit, co mi na nich vadi, vubec to nepripustili - oni jsou asi bezchybny a navic razi nazor, ze jsou starsi a mohou si kazdemu rikat, co chteji a clovek ma byt zticha a respektovat je. toho se ode me nedockali, ted od nich mam pres 2 roky pokoj a manzel se s nimi vida jen sporadicky. drzim palce, at se vam s manzelem vede dobre a ber to s nadhledem, tchyne je sice manzelova matka, ale pro tebe z urciteho pohledu cizi clovek. abysme hledali partnera pri zivot a jeste zkoumali, jakou ma rodinu, to bysme se vsichni asi zblaznili. ja to beru tak, ze jsem si vzala manzela a jeho rodina jde mimo me, do tech jsem se nezamilovala a nerozhodla se s nimi sdilet spolecny zivot :o)))

Ahoj všichni:-)Mám stejný problém:-( Tchýně! Už od začátku mého chození s přítelem se nám do všeho pletla a ve všem se nás snažila poučovat.Ona prostě všechno věděla nejlépe a my jsme byly ty hlupáci.Já vždy raději mlčela, protože jsem se nechtěla hádat a asi jsem měla takový ten pocit, že je to starší osoba a ještě k tomu matka mého přítele, tudíž si k ní nemohu nic dovolit. Jenže to byla chyba, hned od začátku jsem jí asi měla dát najevo co si myslím a nebát se jí říct svůj názor do očí. Tímto jsem si jí nechala moc připustit k tělu a problém byl na světě. Ještě horší to začalo být po svatbě a po narození naší dcery, od začátku si jí přivlastňovala a neustále nás upozorňovala na chyby které ve výchově děláme, to mi už začalo dost vadit, ale asi jsem byla slaboch a prostě jsem jí nedokázala nic říct a opět jsem jen mlčela a nebo jsem dělala, že jí neslyším. Nikdy jsem se s ní nepřela a nehádala i když jsem asi měla, a spousta lidí mi to vyčítalo, že si od ní nechám všechno líbit, ale v této funkci mě dobře zastupoval můj manžel...který se se svou matkou hádal neustále. Ona nám vážně mluvila do všeho..měla nás za malé děti a musela o nás všechno vědět, neustále si vyžadovala návštěvy minimálně 5x týdně a když jsme se třeba náhodou dva dny neozvali tak byla strašně uražená a pomalu nám vynadala co jsme si to dovolili jí neříct kde jsme. Tak to plynulo dále...já jí začala pomalu nenávidět, užírala jsem se tím vším, ale navenek jsem nedala nic najevo, tudíž ona si asi myslela, že si k nám prostě může všechno dovolit. Dnes vím, že to byla chyba a že jsem hned na začátku měla stanovit jasná pravidla a nenechat si všechno líbit. Před třemi lety tchýni zemřel manžel, snažili jsme se jí pomáhat jak to jen šlo ale občas mi přišlo, že si toho ani neváží. Hrozně se upnula na mého manžela. Což mu samozřejmě začalo časem vadit, nejen že měl svou rodinu se dvěmi dětmi, ale ještě musel pořád poskakovat okolo maminky, která neustále něco potřebovala, a když náhodou neměl čas tak na něj byla sprostá, pohádali se a ona řekla, že jsme na ní zlí a že jí nemáme rádi, že za ní nechodíme a ona že je pořád sama. Přišlo mi, že nás citově vydírá, a už mi to začalo opravdu vadit. Má tchýně je dost hrdá a dominantní osoba...která nikdy nepřizná pravdu a myslí si, že jí bude každý poslouchat. Jenže mě už to přestalo bavit a chtěla jsem si s ní o tom promluvit...ale ejhle vše se strhlo v hádku a já jsem najednou po devíti letech co jí znám byla ta nejdrzejší na světě, protože jsem si konečně dovolila vyjádřit svůj názor na ní a to se jí hrozně dotklo. Když můj manžel svou matku před třemi týdny navštívil, tak se opět pohádali jako to umí jen oni dva a nebudu ani vypisovat co všechno si říkali a nakonec mu jeho matka řekla, že už ho nechce vidět ať táhne do pr...e za tou svou (to jako mluvila o mě) sviňí a dě...u a pí..u Když mi to manžel vyprávěl, tak jsem se neudržela a napsala tchýni dopis ve kterém jsem myslím ještě hodně slušná a ve kterém se jí svěřuji s tím co mě na ní vždycky vadilo a co mě na ní mrzí a že jestli se takto míní chovat dál, že nakonec zůstane sama a že to co o mě řekla se mi vůbec nelíbilo. Ona se zatím neozvala. Teď jsem měla narozeniny a volala mi švagrová její dcera, že mi přeje vše nejlepší a najednou si ten telefon vzala tchýně a ůplně falešně mi začala přát vše nej a hodně zdravíčka a že mi dárek pošle... a já jí na to řekla že jí děkuji ale že od ní žádný dárek nechci. Já jsem se opravdu těch celých devět let snažila s ní vycházet ale čeho je moc toho jě příliš, A když pak od svých známých slyšíte jak nás zase pomlouvala tak už ani nemáte chuť s ní navazovat opět nové kontakty. Je to moc dlouhé já vím, ale aspoň jsem se mohla vypovídat a sdělit někomu své trápení. Kdo mi poradí co dál?? Má ještě vůbec cenu se s ní dávat zase dohromady když už jí vůbec nevěřím?? Naštěstí mám velkou oporu ve svém manželovi, který stojí při mě. Díky těm kteří vydrželi si toto přečíst až do konce. Mějte se všichni moc krásně a nebojte se svým tchýním říkat pravdu do očí...možná předejdete takovým problémům, kterým teď musím čelit já:-( Papa Markéta

To je normalni,ze si generace mezi sebou nerozumi.Tak se stykejte malo,nenechte se otravovat a neotravujte ani Vy je.Jako jsou zadosti o penize,hlidani deti ktere jsou Vase a pak budete mit klid.Nelezte si zbytecne do zivota.

Tchýni mám tak hodnou až je hloupá, zato tchán, ten je horší než všechny tchýně na světě.Navíc oni dva to je zoufalá kombinace.

Tchyně a uzený nejlepší je studený.

Moc Vám závidím, že máte oporu v manželovi. Já jsem vdaná 30let a můj manžel je hrozně fixovaný na svého bratra a matku.Nejhorší je,že společně podnikáme a jsou v rodině pořád nějaké konflikty.Někdy se to nedá vydržet.Byla jsem moc mladá, když jsem se vdávala a myslela jsem si naivně, že se časem všechno srovná, ale bohužel čím jsou starší tím jsou horší. Je to boj.

ahoj, jak se tak pročítám, tak musím uznat, že ať jsou vztahy s tchýní jakékoli, záleží hlavně na přístupu partnera. můj manžel stojí za mnou, i když se nejen s tchýní, ale s oběma jeho rodiči již nestýkám. neustále se nám vrtali do života (kolik nás co stálo, kolik vyděláváme, co jsme měli k obědu...prostě s prominutím za chvíli by je zajímalo kolikrát jsme si za den updrli a radili by mám , co s tím :o)) a to na vzdálenost nás dělí 150 km, nikdy jsme u jich nebydleli a jezdili tam občas na víkend. ale jejich zasahování do našeho rodinného života šlo i přes telefony a občasné návštěvy. každý telefonát se rovnal výzvědné akci, snad měli sepsaný seznam otázek, prostě neustálý výslech. bavili se tím, že se starali o náš život a neustále vše řešili a vykládali dál v rodině a svým známým. i věci soukromého rázu vyžvanili dál, což mě dost vadilo. manželovi bylo už trapné se s nimi bavit, já jsem jim k jejich chování řekla svůj názor a oni se urazili (předtím si u nich v rodině nikdo nedovolil něco proti nim namítnout a všichni vyšlapovali). já mám teď klid, protože mě oni nechybí, manžel s nimi má takové vztahy z povinnosti a občas za nimi jede na návštěvu. nemají přísun k informacím, protože já i manžel jim odmítáme říkat věci z našeho života, vědí jen zda se máme dobře a tak. prostě prázdné řeči. až budeme mít děti, rozhodně nedovolím, aby mi je ovlivňovali jejich výchovnými metodami, probrala jsem vše dopředu s manželem a máme v tom jasno, stojí při mě. jsem neskutečně ráda, že v něm mám takovou oporu a zároveň že jakžtakž se svýmni rodiči vychází, protože bych nerada, aby jsme kvůli nim měli neshody jetšě mezi sebou. naštěstí zatím se nic takvého nestalo a nestýkám se s nimi už několik let. stejně se k nim zachoval i bratr mého manžela, který s nimi zažíval podobný teror a zásahy do soukromí. situace je teď taková, že se tchýně a tchán staví do rolí odmítnutých chudáků, na které se všichni vykašlali a nikdo je nepotřebuje. oni totož neumí žít svůj vlastní život, nemají žádné známé, společné zájmy a žili tím, že se vrtali do života svým dětem. teď jakoby nemají náplň života, ale to je jejich chyba.hlavní je, že s manželem máme vztah k nim vyjasněný a dokážeme se navzájem podpořit.

Karin, tobě držím palečky ať to s manželem zvládnete a pokud stojí při tobě, jak říkáš, tak to zmáknete, ikdyž to nebude procházka růžovou zahradou, ale ten výsledek určitě bude stát za to. SH, určitě nejsi divná, zažila jsi toho určitě hodně a věř, že mladí to jednou ocení, že jim do toho nemluvíš ikdyž si namelou pusu. Já si jí taky pořádně namlela, ale musela jsem si na to přijít sama, ikdyž mi rodiče říkali co je to zač tak jsem si to stejně udělala po svém. Myslím, že na to člověk opravdu musí přijít sám a jsem ráda, že ještě není pozdě. Děti jsme naštěstí ještě neměli ikdyž jsme chtěli a já teď děkuji pánubohu, že můžu začít nový život.Holky mějte se krásně a držím Vám palečky.

Karino a Milo:-))Diky!Ja si nekdy myslim,ze jsem tak nejak divna,jako ze nemam ten spravny zajem.Proto jste mne moc potesily.Fakt to tak citim,byla jsem taky tak vychovana.Klidne mne nechal tata si nabit usta,prave tim,co chce udelat Karina se svym partnerem.Byli jsme pak par let na tom financne dost zle ale od nikoho jsme zadne penize neprijali.Moc se nam to zurocilo!Po letech se vse obratilo a doslova necekane jsme si dost pomohli.Kdyz si lidi v mladi zvyknou,ze se o sebe musi postarat sami,je to pro ne to nejlepsi.Taky rodina nas ocenila.Nikdy nam nikdo do niceho jiz nezasahoval.To same nedelam ani ja a ze mne kolikrat bylo zle z jejich chyb.Jenze kazdy si musi zkusit vse na vlastni kuzi.Moc Vam drzim palce,at se mate cim dal lip.Hlavne se nenechte znechucovat nikym!Hlavne se po letech nechovejte jako zle tchyne!:-))

Ahoj Mílo, měla bych být šťastná, ale moc mi to zatím nejde. Rozhádala jsem se s jeho rodinou natolik, že jsme odtamtud museli utéct k mým rodičům. Naštěstí už máme sehnaný domeček a vyřizujeme hypotéku. Takže stěhování je otázkou 1 měsíce. Přítel (manžel zatím ještě ne) šel sice se mnou i se postavil na moji stranu, ale jezdí k nim neustále - má tam totiž dílnu, kde má všechny věci, takže tam vlastně musí, ať chce nebo ne. Asi tak ob den. Vždycky šílím, protože jeho matka mu neustále cpe, že to nedokážeme, ať se na mě vykašle, že doma měl všechno a teď bude zadluženej, že ten dům, co chceme je strašnej a starej atd. Mam z toho celkem nervy. Občas vybuchnu, ale pořád si říkám, že to musím vydržet, než se přestěhujeme a on si postaví novou dílnu. Snad to půjde rychle. To s tvým manželstvím mě moc mrzí, ale lépe utéct dřív, než si zkazit život ještě víc. Třeba na tebe někde čeká někdo úžasnej s tchýní jako je SH :-)Je to hrozný, říct, že vyhrála maminka, ale ona to vlastně vůbec žádná výhra není. To si myslí jen a jen ona. My všechny, co máme hrozné tchýně víme, že jsi vyhrála ty!!! Věř mi!!! Fakt mě mrzí, že SH není moje tchýně:-)Hezký den holky a hlavně nesmutněte K.

Ahoj Karin a SH. SH musíš být super tchýně a Karin jsi na tom obdobně jako já. Můj manžel je závislej na tchýni a trávíme s nimi každý víkend, dovolené a tak. Nakonec to dopadlo tak, že zvítězila tchýně a s manželem se rozvádíme, jel na dovolenou radši s ní než se mnou. Jestli manžel drží při tobě, buď šťastná že ho máš a ostatní problémy házej za hlavu.

karino,ano tak to je pravda!Rodice jsou desni a pak si stale stezuji.Kdyz deti dospeji,nechteji je nechat zit jejich zivot.Nechapu to,ze sami si nedokazi "konecne" uzivat a jen otravuji.Ja se nikdy nenudim,jsme sami radi a muzeme konecne delat ruzne cinnosti na ktere nebyl driv cas ani penize.Radi prijimame nove veci a zavidime Vam mladsim,co vse dnes muzete uzivat.Snazime si vymozenosti uzit taky.Zivot rozhodne nekonci vyletnutim deti z hnizda.Pokud nekdo z rodicu toto nerespektuje,znevazuje svuj zivot jako takovy.Navic po sobe zanecha potomky,kteri se ho casem radi zbavi.

Konečně rozumný názor, škoda, že takových tchýní není víc, já znám totiž ty zastaralé myšlenkové pochody, kdy lidé stavěli dvougenerační domy a v životě by je nenapadlo, že by mladí chtěli být sami. Je to pokračování starých tradic a mě to tak vytáčí! Na rozdíl od Vás jsem se setkala spíš s větou: a co tu sami bez vás budeme dělat? Odpověď je lehká: budou se nudit. Do všeho se pletou a protože ten dům stavěli oni, tak také jen oni budou rozhodovat o tom, co se tam předělá, vysadí na zahradě, atd. Chtějí nás doma, ale neuvědomují si, že jsme dospšli a že už máme svojí hlavu plnou starostí a chceme si dělat vše po svém a hlavně sami. Je to dobou

Jsem tchyne,ale protoze se do "mladych"nemotam,nemame problemy.Oni po mne taky nic nechteji,dite si opatruji sami a hlavne si ho poridili az do vlastniho bydleni!!Kdyz se nekdo musi nutne vdat-zenit a povesi se i v dospelosti rodicum na krk,nemuze cekat,ze vse bude idealni.Nejdrive se musi clovek umet postarat sam o sebe a pak zakladat rodinu.Kdyby se mi v mem byte usadila dalsi rodina,asi bych byla dost nastvana a neprijemna.Nejspis bych to ani nedovolila.

většina příspěvků je plná jedu a to je dobrý základ, aby z vás byly tchýně s velkým T. Moje máma je skvělá tchýně, naopak falešná je její snacha

blby tchyně-jsou to svíně

Jsem vdaná uz třináct let a své tchýni jsem doposud neporozuměla.Přečetla jsem si všechny příspěvky a nikdo nepíše, že by tchýně se tvářila jako nejlepší kamarádka a při nejbližší příležitosti si stěžovala manželovi. Toto dělá moje tchýně.Mi neřekne nic do očí a když k ní příjde manžel, hned si mu postěžuje co jsem zase nevhodného řekla, jak se chovala špatně.Po třech létech manželství nás dostala až k rozvodu,který se sice nekonal, ale jsem přesvědčená, že na celé situaci měla svůj podíl.Asi po deseti létech manželství můj muž pochopil, že jedině když mezi námi nebude dělat prostředníka a vyřizovat mi maminčiné výtky, bude mezi námi klid.Ale přes to všechno se občas vyskytnou kritické situace a já se dovím, co zas proti mě tchýně má.

B.H.,to si piš,ale účinek žáden.S manželem jsme ti nejhorší.