Anorexie a bulímie - tři pověry o našem těle

Kdo je hubený a kdo už tlustý? Kolik musí kdo vážit, aby "vypadal dobře"? Jak to všechno začalo? Pocity nespokojenosti s vlastním vzhledem, především pak se svou váhou, možná nějaká ta poznámka spolužáků či rodičů k postavě, touha nějaké kilo ubrat, dokázat všem, že své tělo mám pod kontrolou

V psychologii existují teorie, které říkají, že hlavní činností našeho rozumu v každodenním životě je hodnocení. Hodnotíme svět kolem nás, naše blízké okolí a také sami sebe. Podle svého hodnocení pak předjímáme, co můžeme od ostatních i od sebe očekávat. Při svém hodnocení jsme zatíženi svou vlastní minulostí - zkušeností, také náladou, strachem a samozřejmě reakcí svého okolí. S tím se někdy shodneme, jindy ne. Většina z nás má tendenci spíše shody dosáhnout - alespoň s někým.

Sebehodnocení podléhá úplně stejným zákonům jako hodnocení čehokoliv jiného, jen se nás to týká o něco víc. K sebehodnocení patří také náš vztah k vlastnímu tělu - a lze to říci i naopak, své tělo hodnotíme s ohledem na to, jak se vnímáme "celí". Toto je velmi důležité, neboť tak můžeme získat porozumění pro ty, kdo veškerou svou pozornost, vůli i čas věnují svému tělu.

Tělo i duše jsou dvě spojené nádoby, s tím se dnes už smířila i západní medicína. Vztah k vlastnímu tělu, jeho hodnocení, vnímání toho, co je krásné a co ošklivé, to vše je práce duše vedená duchem doby, vulgárně řečeno společenskými normami. Že takový duch doby existuje si může každý ověřit sám na vlastní oči, stačí navštívit galerie obrazů či výstavy sochařského umění a prohlédnout si ideály krásy v historii světových kultur. Kromě estetických zážitků si z takové výpravy odneseme jistý nadhled nad normami dneška, nad relativitou jejich platnosti.

První pověrou je, že ideál krásy je objektivní skutečnost, které stojí za to věnovat celý svůj život.

Cituji z dopisu: "Začala jsem sledovat svou váhu asi před čtyřmi lety. Bylo mi 13 let, začal mi v té době růst zadek a prsa, připadala jsem si taková oplácaná. Neuměla jsem tou dobou zapadnout mezi spolužáky tak jak by se mi líbilo a myslela jsem, že je to mou nadváhou. Začala jsem tedy omezovat stravu, vážit se a počítat kalorie. Dnes měřím 165 cm, vážím - jak kdy, momentálně 43 kg. Asi jsem nemocná, všichni to říkají, ale stejně mám pocit, že jsem ty kila přemohla. Je to to jediné, co jsem v životě opravdu zvládla dokonale - zhubnout."

Toto je jeden z mnoha příběhů, jejichž hrdinka se ve snaze zlepšit své sebehodnocení (což si zpočátku sama neuvědomovala) vydává na cestu boje se svým vlastním tělem. Je to cesta askeze (někdy střídaná záchvaty "dopřávání si všeho"), neustálého sledování a počítání,vše ostatní přestává být důležité. Lidé, o něž zpočátku stála, s nimiž se chtěla cítit lépe, se pomalu ztrácejí a na míst nich přichází váha a zrcadlo.

Strach z jídla a strach z kil. Každé jídlo v sobě nese potenciální nebezpečí vyššího čísla na váze, jeho chuť přestává být pro naši hrdinku důležitá. Ještě větším strašidlem se pro ni stává slovo tuk. Ten považuje za vrchol něčeho nezdravého, za nadbytek v těle, který ho jen hyzdí a přináší tak nepříjemné pocity. Do tuku si tak vlastně promítá vše, co považuje pro svůj život za nepřijatelné, čeho se chce za každou cenu zbavit. Dávám zde čtenáři k zamyšlení, čím bychom v našem životě tuk jako symbol něčeho zavrženíhodného nahradili? Co je pro náš život nepřijatelné a přitom je to nadosah?

Druhou pověrou je, že tuk v našem těle nemá co dělat! Přiměřená hladina tuku plní v těle životně důležité funkce - pomáhá udržovat tělesnou teplotu, tlumí klouby, chrání orgány, uchovává vitamíny a pomáhá tělu při nedostatku potravy.

Zvýšená hladina tuku může být samozřejmě zdraví škodlivá, v této oblasti se ale při sledování příběhu naší hrdinky rozhodně nepohybujeme. Většina lidí si myslí, že hladinu tuku ve svém těle může objektivně sledovat na své váze. I naše hrdinka si myslela, že méně kilogramů znamená více krásy a více zdraví. Tělesná hmotnost v sobě zahrnuje ovšem i zcela jiné složky našeho těla - kosti a svaly. Můžeme mít jinak rostlou - a tedy i těžkou kostru než jiný, stejně vysoký člověk, stejně tak se lišíme i objemem svalové hmoty. Proto všechna čísla, vycházející z měření tělesné hmotnosti a výšky vzrůstu jsou jen orientační. Příkladem toho je počítání Indexu tělesné hmotnosti (Body Mass Index, BMI). Pomocí jednoduchého vzorce dostaneme na desetiny přesné číslo, které dosazením do normativních tabulek vypovídá, jak jsme na tom s hmotností vzhledem k normě. To je v pořádku, počítáme-li však s BMI jako s přesnou hodnotou, vyjadřující míru naší tloušťky či hubenosti, jsme na velkém omylu.

Třetí pověrou je, že číslo na váze je přesným vyjádřením naší tloušťky či hubenosti, že přesně vypovídá o míře tuku v našem těle. Toto nám nesdělí ani BMI či jiné přepočty. Hmotnost je pouze orientační číslo, které se často mění.

Začal jsem ideály, končím poněkud prozaičtěji u kilogramů. Pověr samozřejmě existuje mnohem více. Jednu ještě přeci jen přidám na konec - mnoho lidí, kteří svůj svět zúžili na starost o své tělo a především o své kilogramy, si myslí, že tento svět je jediný, v němž umějí žít. Člověk dostal do vínku velký dar a tím je možnost změny. A tu má samozřejmě i hrdinka z dopisu, možná by mohla začít své dobrodružství změny rozlišováním pověr od skutečností. Musí ovšem překonat strach z nového. A to bych jí přál.

P.S. Pro lepší představu "šířky" norem u BMI odkazuji na stránku, kde je také vzorec pro výpočet i možnost nechat si jej vypočítat online.

Adresa: http://www.reduktip.sk/obezita_bmi.html

Jan Kulhánek

Komentáře (53)

  • Obrázek uživatele Petruška
    Petruška (anonym)

    Mě je 23 let a od svých 15 jsem vážila 70kg při výšce 177 cm. S kupováním oblečení jsem neměla potíže, bez okolků jsem sáhla po vel. L a bylo to. Před 3 lety jsem zhubla, protože mi jeden kluk řekl, že by mi to prospělo. Když jsem zhubla, líbilo se to všem, krátce jsem dělala modelku.....Ale mezi modelkami jsem si stále s mírami 85 - 67 - 92 a s váhou 59 kg připadala tlustá. Nedržela jsem žádné diety, spíš jsem přidala pohyb, omezila příjem tuků a snažím se jíst zdravě. Nyní vážím 55 kg a jsem absolutně spokojená. Vím, že už shodit nesmím, proto se snažím udržovat nynější váhu. Až nyní jsem ale pocítila problém, že nemohu sehnat kalhoty. Vel. M je moc velká a S zase krátká.Jojojo, štíhlost taky přináší trable.Zatím páčko.Petruška

    Říj 25, 2001
  • Obrázek uživatele Jirka
    Jirka (anonym)

    To, že média vyvíjí velký tlak na co nejhubenější postavu jako ideál je velká pravda. Je to obchod, dobře se to prodává a působí to velmi špatně na sebepojetí žen (ali i mužů, to je ale jiná kapitola).

    Říj 17, 2001
  • Obrázek uživatele PM
    PM (anonym)

    Měla jsem anorexii,dva roky.Mám bulímii,čtvrtým rokem.Popsat pocity a stavy beznaděje by vystačilo na knížku.Jestli si někdo myslí,že člověk se začne trápit se svým tělem do takové míry jenom kvůli tomu,že se na něj valí z médií dokonalost sama,pak je na omylu.Jsem přesvědčená,že tato choroba se v člověku vyvíjí už od samého počátku a pouhé nabalování zdánlivě nestresových faktorů jí víc a víc prohlubuje.Je absurdní,jak doktoři na klinikách přikládají daleko větší váhu "vykrmení" nemocného,než nápravě jeho duševního zdraví a pomoci do budoucna.Navíc jsem si tam připadala jako pokusný králík,na kterém se zkouší léky proti depresi.Byla jsem 2x neúspěšně hospitalizována a po vystřídání několika psychiatrů atd. je můj postoj do budoucna silně pesimistický.Netěším se na zítřek a vlastně na nic.Pomoc musí začít od sebe sama.Ale jak to udělat?

    Dub 06, 2002
  • Obrázek uživatele tinuška
    tinuška (anonym)

    Moje anorexie začla v 15 letech kdy jsem z ničeho nic aniž bych omezila jídlo zhubla během 2 měsíců 22 kg a při výšce 177cm jsem vážila 63 kg.do té doby jsem byla tlustá.Já sama jsem si ani neuvědomila ,že jsem zhubla ,ale okolí mne začlo obdivovat.A tím to začlo začala jsem se hlídat,protože jsem měla panickou hrůzu ,že zase ztloustnu.V 17 jsem se přestala hlídat a přibrala jsem na 76 kg,které jsem posléze omezením stravy na ovoce a jogurty a běháním shodila na 62 kg.Ani nevím jak se vlastně u mě objevilo zvracení ale zhubla jsem na 59 kg coz pri me vysce uz vypadalo asi divne aspon mi to kazdy rikal!!Chodila jsem k psycholožce,ale k ničemu to nebylo.Zvracela jsem i 20x denně a byla jsem hrozně slabá!!Potom jsem si řekla dost a nechala toho a přibrala jsem opět na 76 kg!!Vypadala jsem jako vepř.Minulý rok jsem zhubla cvičením a redukcí stravy na 55kg.Ale potom opět začalo zvracení a už jsem nemyslela na nic jiného než na jídlo,několikrát jsem i omdlela!!Dnes vážím při své výšce 62 kg a denně cvičím a jím pravidelně a málo a chtěla bych shodit na 57kg ale poctivě a udržet si to.Už nikdy nechci zvracet!!Přece se nebude všechno v mém životě točit jenom kolem jídla!!!Myslím si ,že nad bulimií nebo anorexií se nedá nikdy úplně vyhrát,ale dá se s ní bojovat,jen musí mít člověk vůli a chtít!!Držím Vám všem palce....

    Říj 01, 2002
  • Obrázek uživatele Chvála V.
    Chvála V. (anonym)

    Bojovat s pověrami je dobré, horší je, když uniká to podstatné. Prostředí a pocity jedince v něm jsou jistě důležité při rozvoji poruchy, ale podstata leží jinde. I na uvedené ukázce, kde se dívka rozpomíná jak to začalo tím, že si všimla, že se jí zvětšují prsa a zadek, tedy sekundární znaky pohlavní, hezky dokládá, jak je to především rozvoj těchto sexuálních znaků, a jejich odmítání, co vede k zahájení hubnutí. Paradoxem je, že dívky vytrvale bojují "o svůj atraktivní vzhled", tedy nalhávají si, že by se jako hubenější mohly víc líbit. Ve skutečnosti nejsou vůbec vybaveny na to snášet chování mužů ke svým sexuálním znakům. To je sice složitější, ale za tím se skrývá jejich nedostatečný sexuální vývoj, a tudy se při dalším zkoumání dostaneme k rodičům: bez obou rodičů je velmi obtížné dosáhnout skutečné dospělosti. Ne náhodou porucha příjmu potravy zaplavuje především vyspělý svět, ve kterém se tak často rodiny rozpadají. Jde o poruchu separace a dospívání. Proto je taky nejúčinnější rodinná terapie, především narrativní s externalizací. Podmínkou je ale souhlas a účast rodičů. Holky, nic si nenalhávejte, bez matky se nedá zvládnou anorexie a bez táty bulimie. Právě to, že vás tohle tvrzení nejspíš nadzvedává, dokládá, že o tom to je. Držím palce, abyste se nenechaly vydírat ani Anorexií ani Bulimií, jsou to mrchy, chtějí Vás mít jen pro sebe.

    Říj 18, 2002
  • Obrázek uživatele Petra
    Petra (anonym)

    Ahoj, zdravim vsechny, kteri sebrali odvahu a pripojili komentar k tomuto clanku. Ja sama anorexii netrpim, ale znam par lidicek, kteri ano a docela uprimne obdivuji jejich touhu bojovat. V souvislosti s tim bych chtela pripojit dalsi poveru a totiz to, ze anorexie je plizivou sebevrazdou. Ne neni, je to nemoc, ano, ale ty lidi, co znam, si rozhodne nepreji umrit, ne sami od sebe, umrit se jim chce pouze z pocitu bezvychodnosti sve situace, z toho, ze maji pocit, ze jim nikdo nedokaze pomoct, ze uz se nevyleci... Pokud mas jiny nazor nebo mi chces odpovedet, budu rada, snazim se anorexii prokouknout, porozumet ji, ale k tomu mozna potrebuji i tvou pomoc, diky.

    Čer 07, 2002
  • Obrázek uživatele Jana Vachlova
    Jana Vachlova (anonym)

    Ahoj vsichni, ať už trpíte anorexxí či bulimií, všem vám rozumím. V 15 ti jsem začala hubnout,měřila jsem asi 170 cm a vážila 57 kg.Během necelého roku jsem onemocněla anorexií a během dalších 5ti let jsem skončila na váze 33kg!Jídlo-hlavně myšlenky na něj-bylo jako droga.Na nic jiného člověk nedokáže myslet.Vždyť to znáte?!Taky už jsem byla označena jako beznadějný případ.Byla jsem 3x hospitalozovaná,podstoupila psychoterapii,akupunkturu,kineziologii.Ale dokavaď člověk nechce sám,neuzdraví se.Mně trvalo 10 let,než jsem se z bludného kruhu dostala,ale jde to!!!Je to dlouhý boj,nahoru dolu a pořád dokola. Je fajn,když má člověk kolem sebe blízké, co mu drží palce a snaží se mu porozumět.Nyní mi je 25 let,měřím 172 cm a vážím opět 57 kg.Dodnes navstěvuji 2x do měsíce psycholožku, protože přeci jen nastanou ještě slabší chvilky,ale s obdobím anorexie se to nedá srovnat!Jen jsem vám chtěla dodat trochu optimismu,že tu mrchu anorexii lze pokořit.Sama jsem tomu neveřila,ale JDE TO.Jen to nikdy nesmíte vzdát.A co na závěr?Z vlastní zkušenosti:klukům se vychrtlé holky nelíbí.Držím všem palečky!

    Zář 16, 2002
  • Obrázek uživatele daniela
    daniela (anonym)

    sss.ooooooo.ssss! Naozaj musim padnut na dno, aby sa mi otvorili oci? Nie to nedava zmysel, ved cely tento kolotoc nema s rozumom nic spolocne. Ide o to, ze vypnes, aspom na chvilu, utecies pred sebou. Aj ked dobre vies, ze od zajtra to bude zas len ten šedivy stereotyp a nevies kam, ako, s kade, z koho načerpať tu trochu sily, aby si prezila... Mam strach, ze mi jedneho dna prestane bit srdce. Som priserne vycerpana sustavnym prejedanim a naslednym vracanim. Kdesi som citala, vraj sa tomu hovori srdcova arytmia. suvisi to s tym, ze si namozem namerat teplotu viac ako 26 st. Celsia? Toto je to dno, alebo to fakt musim kdesi stratiť vedomie a preberiem sa v nemocnici? Lenze co mi tak povie lekar, ktory sa v lieceni poruch prijmu potravy absolutely nevyzna? Kde mam hladat pomoc? SOS nechcem zomriet

    Srp 28, 2002
  • Obrázek uživatele katka
    katka (anonym)

    Mam problem s jidlem.Vim o tom a chci s tim neco delat.Ale nejde to,verte mi!!!Je to silnejsi nez ja!Nenavidim sve telo (160cm,40kg)!Je mi 20 let,chodim na vysokou,jsem vyborna studentka,mam same jednicky,mam skveleho pritele,se kterym chodim dva roky,rodice jsou take skveli,jen moc starostlivi.Opravdu nevim,co bylo tim impulsem,ktery to vsechno spustil!Je hrozne kdyz jdu do obchodu koupit si kalhoty,velikost 32 a propadam si v nich silene tlusta.Neodsuzujte me!Ja sama to nechapu!Ale je to tam,uz mnohokrat jsem si rekla,za kvuli svym blizkym s tim skoncim,ale NEJDE TO!!A vite na co cely den myslim?Na jidlo!Jsem vyborna kucharka,alespon to vsichni tvrdi a myslite ze jsem nekdy neco z toho ochutnala?V zivote!Vim ze jsem nemosna,ale prosim neodsuzujte nas!!!

    Čer 29, 2002
  • Obrázek uživatele Lenísek
    Lenísek (anonym)

    Ono se to řekne tlustý a hubený, jenže když vám pořád někdo říká, že žerete jako prase, tak to je těžký. Já třeba nikdy nebyla vyloženě tlustá. Spoustu lidí mi říkalo, že jsem hubená, ale na druhou stranu jsem si připadala částečně tlustá, protože jsem vážila nejvíc ze svých vrstevníků (vážila jsem sice 65 kilo, ale měřila přitom 185 cm, což je vlastně úplně normální váha). To mi bylo 14. Vždycky mi hodně chutnalo a jako hodně malá jsem občas jedla obědy jak ve škole, tak druhý doma s rodiči. Když jsem jednou stoupla na váhu a ta ukázala 66,5 kg, mamka mě už skoro nutila ať se mírnim. To se ve mě něco zlomilo a poprvý v životě jsem začala svědomitě držet dietu. V nějakým "chytrým" časopise jsem se dočetla, že když člověk po pátý jí jenom ovoce a zeleninu, zaručeně zhubne. Já si to upravila tak, že jsem kolikrát jedla poslední normální jídlo ve čtyři. Tuk byl pro mě něco nepřípustnýho a kvůli babičky staročeský kuchyni jsem k ní přestávala jezdit. Neustále jsem počítala kalorie, mý oblíbený smetanový jogurty vyměnila za nulaprocentní. To se začala děsit i mamka a prosila mě ať přestanu. Když ono to šlo tak dobře. Cítila jsem se mnohem lehčeji. Vlastně jsem nikdy pořádně jíst nepřestala, akorát jsem trochu ubrala na jídle, výrazně na tucích, ale začala jsem cvičit a vůbec sportovat mnohem víc (a to jsem předtím makala už tak dost). Z 66,5 kg jsem zhubla na 57 kg!!! Přestala jsem menstruovat a doteď nezačala a to teď mam už 61 kilo. Naši mi vyhrožovali, že mě pošlou na léčení. Už na pořád asi nebudu schopná bez výčitek sníst omaštěný brambory a jen tak se nezbavim toho, že večeřim pořád dokola celozrnný pečivo, nízkotučný jogurty a sýry, ale jsem pyšná, že jsem se s tim poprala sama, i když si nikdy nepřiznam, že jsem kdy mohla mít anorexii.

    Kvě 21, 2003
  • Obrázek uživatele Hana
    Hana (anonym)

    Vámi uvedená internetová adresa pro výpočet BMI nefunguje...

    Srp 10, 2003
  • Obrázek uživatele kacka
    kacka (anonym)

    ahoj je mi 18,měřím 170cm a vážím 35kg,chci umřít,bůh mi odpust kata

    Srp 28, 2003
  • Obrázek uživatele Makuška
    Makuška (anonym)

    Ja vim, je to tezky. Do 15 jsem se vesele cpala vsim, co mi pod ruku prislo. Vazila jsem pri 172 cm kolem 60kg, trochu sirsi zadek, jinak pohoda. Nikdy by me nenapadlo, ze me spali touha po stihlem tele... Stalo se to jednou, kdy jsem doma objevila knizku pro obezni lidi o pocitani kilojoulu... I mamka obcas neco prohodila o tom, ze moc zeru a jsem tlusta (Pri 60 kg!).... Tak od toho dne si vedu sesitek, kam si zapisuju prijem kilojoulu. Za rok jsem mela 54 kilo a to jsem jeste pred prohlidkou u obvodniho vypila 2 litry vody... Citila jsem se dobre, nekazily se mi zuby ze sladkosti, vlastne jsem na ne ani nemela chut, vychutnavala jsem vyssi sebevedomi, ze dobre vypadam, hodne jsem jezdila na kole. Holky ze tridy zavidely, tak aspon narazely na moje siroke boky, no jo, kosti shodit nejdou. Nasla jsem si pritele, uz jsme spolu 3 roky. Mel nadvahu, ale postupne jsem ho trosku preucila na nizkotucny mliko a tak... Shodil na normal, vypadal uz docela hezky, ne takovy valecek s briskem. Zacala jsem brat antikoncepci a behem pul roku jsem pribrala 6 kilo. Jenze pak to po 2 letech prislo natvrdo... Dostali jsme se oba na vysokou do Prahy a za pul roku mam skoro 70 kilo, pritel vypada taky znovu jak soudek, takze me svrhl do zravosti, kdy jsem byla schopna zrat bez prestavky cely den. Samozrejme jsem si vynahradila vsechno, co jsem si roky odpirala. Na sesitek jsem na urcitou dobu zapomnela... A pohybu mam zatracene malo, my medici furt jen sedime nad knizkama. Vim, ze nejsem obezni, ale do niceho se nevlezu a i kdyz me pritel presvedcuje, ze jsem hezka a ze mam hezkou zenskou postavu, mym cilem je nyni shodit pomoci "sesitku" na 58 kilo. Nic vic, nic min. Sesitek doporucuju, umoznuje shodit nebo pribrat relativne prijemnym zpusobem, s urcitou kontrolou. Nevyhoda je, ze se tohoto zvyku spatne zbavuje... Clovek porad musi pocitat, co vsechno za cely den snedl a kolik toho snedl, boji se, ze po vysazeni sestiku zase pribere. Nicmene furt lepsi, nez prestat jist uplne nebo zvracet. Ja osobne si muzu sahat az na hlasivky a a ni to se mnou nehne... :-) Takhle si muzete treba naprogramovat, ze denne chcete snist 7500 kJ, tak se do toho vleze i nejaky to normalni jidlo i drobny pamlsek, takze nemusite hladovet a nic si odpirat. Jednou se vic "rozsoupnete", tak si ten prebytek treba prevedete do dalsiho dne (nebo vice dnu), kdy zas jite min, nebo to jdete vybehat. Pro jednou se nic nestane. A neztracite svaly z hladoveni a vitaminy. Dulezite je pit dotatek nizkotucneho mleka nebo jist jogurty kvuli vapniku. Jde to timhle zpusobem pomaleji, ale na dlouho. A kdyz se vam zda, ze uz vazite nejak min nez je zdravo, muzete si prijem zvysit dejme tomu na 8000 kJ a tak dal. Chapu vsechny holky, co chteji byt stihle a ktere priroda obdarila "prilis" zenskymi tvary. Jsem jedna z nich. Ale hladovet a zvracet je blbost!!! Pokud uz v tom jedete, musite si udelat z jidla prijemny zazitek a jist napred trochu, pomalu. A hlavne nezvracet. Ja vim, tezko budu nekomu radit, kdyz jsem do toho spadla jen tak "napul" (ale spadla a porad bych chtela byt stihla jako tehdy, kdy jsem mela tech 53 kilo). Ale holky, drzim vam pesti a tu protivnou Anorexii nebo Bulimii preperte! Jidlo je prece mnam! A z nizkotucnyho jogurtu, chlebiku se syrem a zeleninkou nebo ovoce a sem tam musli tycinek a orechu pro zdravi apod. se nepribira! A kdyz tak jen do krasy pro ty, ktere to potrebuji :-D Hodne stesti.

    Lis 15, 2002
  • Obrázek uživatele Sabina
    Sabina (anonym)

    Správně píšete že tloušťce a hubenosti se přikládá příliš velká důležitost. Nechápu ale proč to berete jednostranně! Mám tu smůlu že jsem velmi štíhlá. Jím hodně a ráda, bulimii jsem nikdy neměla, BMI mám asi necelých 16 (údajně podváha). Přesně to nevím protože na váze jsem byla naposled asi před 5 lety, vážně mne to nezajímá. Což o to, manželovi to nevadí (spíš naopak), ale vytrpím si v práci od zákaznic. Vadí mi několikrát denně na otázku "Jak to děláte?" odpovídat "Máme to v rodině". Koukají se na mne divně a nejspíš mi vůbec nevěří. Četla jsem že v USA když jde po chodníku štíhlá holka tak na ni matky anorektiček křičí "zabila jsi mi dceru"! Tento článek je ještě docela objektivní, ale časopisy jsou běžně plné dosti hysterických článků o anorexii dělaných stylem: Vrazíme tam pár fotek hubenejch manekýn- jestli jsou opravdu nemocné nebo ne přece nikoho nezajímá... Docela chápu jak se pak cítí.

    Led 21, 2002
  • Obrázek uživatele ÁJENKA
    ÁJENKA (anonym)

    Anorexie i bulimie se střídají. Jen jak to kdo vezme. Asi od 15 let jsem začala moc vnímat svoji váhu. I když jsem byla hubená - měla jsem asi 50 kg při výšce 169 cm, tak jsem si pořás připadala tlustá. Prošla jsem si nejezením a zvracením asi tak 4 roky. Teď je mi 21, měřím 175 a vážím 72kg a jsem momentálně nespokojená ale už 10 měsíců nezvracím. Snažím se jíst normálně - ale co to je normálně? Přibírám a nějak se s tím nemůžu srovnat. Hodně jezdím na kole, upravím jídelníček a do měsíce chci zhodit 5 kg. Tak mi držte palce. Ale už žádné násilí a žádné nejezení či zvracení. Je to na hovno. Člevěk nedokáže totiž pak myslet na nic jiného. Teď je mi fajn, ale trápí mě těch pár kilo navíc....

    Čer 06, 2002
  • Obrázek uživatele J.K.
    J.K. (anonym)

    Díky za komentáře, chci upozornit na nové stránky. Informace o léčbě, diskuse a kontakty na odbornou pomoc najdete na internetových stránkách pppinfo.zde.cz. Adresář odborníků se bude neustále rozšiřovat a doplňovat.

    Čer 20, 2002
  • Obrázek uživatele Nikolka
    Nikolka (anonym)

    Ahoj všem,taky držim ty nesmyslný a trapný diety,v podstatě se spíš snažím stravovat zdravě a tak abych byla uvnitř sebe sama štastná,někdy mi to de,jindy ne,někdy sem kvůli tomu štastná a se sebou spokojená,jindy bych se nejraději neviděla...Sem člověk,kterej se bojí jakejkoliv změn,ikdyž chci zhubnout a taky moct nosit ultra krátký sukýnky,můj rozum mě vždycky zastaví a nedovolí mi jít dál,za což mu moc děkuju,protože zhruba před 14 dněma sem se chtěl kvůli svejm nezdarům zabít,máma mě našla včas,a já si řekla dost,takovou obět tomu nehodlám dát...Byla doba kdy sem jenom pila a fakt sem šíleně zhubla,jenže potom sem všechno nabrala a vypadala hůř než kdy předtím,snažím se hubnout 3 roky,z 65kg sem se dostala na 57,ale nyní mám opět 62...Můžu žít ve stresu,bejt krásně vychrtlá,ovšem neštastná a zamindrákovaná,nebo můžu bejt tak akorát,štastná,se sebou spokojená a žít naplno...Tak co je lepší?Navíc,když člověk zvítězí sám nad sebou,je to to nejlepší co může udělat,než když zhubne a nejí a ve výsledku vypadá jak idiot...Pro všechny holky co takhle blázněj a trápěj nenjen sami sebe:Nepohřbívejte se za živa!!!Prosím!!!

    Říj 10, 2005
  • Obrázek uživatele michal
    michal (anonym)

    bhsfhdfbhnj hthfbz dzhgfvb bh bzfdgf hg fb z hebhf e zrzfez hghg bsn j hrd

    Lis 30, 2005
  • Obrázek uživatele Eva
    Eva (anonym)

    Super článek!Škoda, že na boj s anorexií nestačí jen logický rozum - uvědomit si, co je pověra a co pravda. Ale od někud se asi začít musí,že? Sama za sembe přidám další pověru - totiž že anorexie nebo bulimie je věcí volby - já si tu nemoc nevybrala, alespoň si to myslím. Chci z toho ven, jen mi to moc nejde... Ještě jednou - díky za článek. Eva P.S. Kdo znáte další pověry - sem s nimi, třeba tu mrchu anorexii pak líp prokoukneme...

    Zář 27, 2001
  • Obrázek uživatele Baruska
    Baruska (anonym)

    ja si teda nemysslim, ze by se do toho mel nekdo plest, protoze kdo chce byt tlustej, at si je .Ja teda nechci.A vubec je to snad nase telo, ne?B

    Říj 05, 2001
  • Obrázek uživatele Iva
    Iva (anonym)

    To je ale blbej názor - že by se do toho nikdo neměl mýchat, že je to moje tělo... Moje tělo to je, to jistě. Kdo by nechtěl bejt hubenej, že? Ale kdo by chtěl bejt nemocnej! Já kvůli svý vychrtlosti (která se mi bohužel dost líbí) ztrácim pomalu zdraví - po třech letech se mi začaly hrozně kazit zuby, padat vlasy, dělat exémy... Takže - kdo chce živořit, ať takový články nečte!

    Říj 06, 2001
  • Obrázek uživatele Magda
    Magda (anonym)

    To, že na rozvoj mentální anorexie mají vliv média a celá společnost, podle mne není pověra, ale pravda. Má kamarádka do kolotoče hubnutí, padání vlasů, depresí....spadla před 15 lety, když si v Mladém světě přečetla, že moderní budou dívky s výškou nad 170 cm a váhou pod 50 kg. Naštěstí se z anorexie na poslední chvíli dokázala vyléčit za pomoci psychiatričky. Dnes bych řekla, že je tlak na dívky ještě větší. Docela žasnu, když při svých 170 cm a 55-57 kg váhy začínám mít problém sehnat kalhoty. Když mi jsou délkou, tak se do nich často nedostanu a to jsem ještě dříveroky dostala do všeho a vážila jsem stejně. Když chci tričko kupuji L.

    Říj 09, 2001
  • Obrázek uživatele iva
    iva (anonym)

    Naprosto souhlasím s tím, že to dělají média a společnost. Když mi bylo 13, měřila jsem 174cm a vážila 65kg. Ve škole se mi smáli, že jsem tlustá. Nebyla jsem hubená, ale šlo to. Tak jsem začala držet různé diety a objevil se jo-jo efekt. Po třech letech různého mučení s dietami jsem vážila 80kg. Jakmile jsem dietu přestala držet kila šla nahoru a v mnohem větším množství. Dnes jsem si na své tělo zvykla. Je mi 19, mám přítele a ten mě má rád jaká jsem. (Mám velká prsa - 120cm a zadek a podle něj jsem pořádná ženská). Konfekční velikost si kupuji od 42 - 46, jak kde. Je pravda, že sehnat oblečení je nemožné. Velikost 42 už se snad ani nedělá. A když tak se stále zmenšuje. Už dva měsíce se ovládám s jídlem a začala jsem sportovat. Rozhodla jsem se vykašlat se na diety, sice jsem zhubla teprve 3 kg, ale zato bez hladu, a drží se. Občas si říkám, že je lepší být při těle, než být nemocná. Přeji všem, aby se se svojí váhou spokojili a udrželi si ji takovou, která bude prospívat jejich zdraví.

    Říj 09, 2001
  • Obrázek uživatele P.Verzichová
    P.Verzichová (anonym)

    Pro TV pořad Trní hledáme hlavní hosty - partnerský pár na téma "Překonali jsme bulimii/anorexii", dále uvítáme i jednotlivce - ženy i muže, kteří mají s touto nemocí jakoukoli zkušenost. Zájemci o bližší informace a nezávaznou schůzku se mohou přihlásit do 1.1. 2004 na tel. 603 858 776, nebo napsat na petruchka"centrum.cz Děkuji a přeji hezký den, Petra Verzichová

    Pro 19, 2003
  • Obrázek uživatele Misenka
    Misenka (anonym)

    Babenky, ktorá by ste si chcela popísať so mnou o bulimii? Prípadne na mobil: 00420728993681.

    Pro 26, 2003
  • Obrázek uživatele Pavla
    Pavla (anonym)

    V předchozím příspěvku jsem zapomněla uvést, že moji rodiče vzhledem k jejich vzdělání, na správný stravovací režim kladli důraz již od raného dětství. Pro ty, kteří nestudovali psychologii, psychiatrii, psychoterapii: Nechci, aby můj příspěvek vyzněl tak, že některé způsoby léčby zavrhuji (dívka s 27kg doopravdy potřebuje přibrat a v psychoter. asi těžko bude spolupracovat), myslím si, že by se měli kombinovat. LITERATURA: Širší pohled na PPP nabízí nová kniha: František David Krch a kol., Poruchy příjmu potravy, vymezení a terapie, Grada Publishing: 1999 - Další kniha, bohužel nevím přesné údaje: Systemická a rodinná terapie, Š. Gjurič... 2003 - Postiženou komunikaci v rodině a metody jak jí uzdravit (dle mého názoru) dobře objasňují články L. Trapkové a V. chvály, které se dají stáhnout zde z netu (Případ mentální anorexie, O hladových ženách a spících mužích, Externalizace, nový nástroj psychosomatiky? ... - Pro lepší pochopení ppp, není také na škodu přečíst si knihy od pacientek např: Z deníku bulímičky, Na dně... - Úvodní, většinou však ne komplexní informace poskytnou i internetové stránky. Hodně zdaru. Pavla

    Led 07, 2004
  • Obrázek uživatele Janula
    Janula (anonym)

    Ahoj, myslim, ze hlavni problem je v tom, ze jsou to psychicke poruchy-z toho by se melo vychazet. Homeopatie je sice beh na dlouhou trat, ale prave s timhle by si dokazala poradit. Clovek se muze lecit sam a nema to zadne vedlejsi ucinky-narozdil od antidepresiv apod. Info na internetu www.homeopatie.cz Pro ty, kteri o tom zatim nic moc nevi, to asi bude znit dost podezrele, ale mne ted pripada, ze je to snad jedina spravna cesta leceni. Preji vam, aby vam do cesty prisel nejaky podnet (clovek), ktery by vam v tom pomohl a vedl vas, s laskou a pochopenim.

    Kvě 28, 2004
  • Obrázek uživatele Zůza
    Zůza (anonym)

    Kato nechtěj umřít to zvládneš já bych ti ráda pujčila pár kilo jsem totiž hrozně tlusta.Diety držím skoro pořád ale nikdy to nevydržím.Fandím všem co to vydrželi.život ti připraví hodně překážek a tohle je jedna znich tak se drž TO ZVLáDNEš!!!!!!!!!!!!!!!!!

    Lis 29, 2004
  • Obrázek uživatele Pavla
    Pavla (anonym)

    Vážený p. Kulhánku, myslím, že nejde jenom o tělo. Pokud dívka začne hubnout nebo spíš ještě předtím, když už je přesvědčená, že své problémy vyřeší hubnutím... pak bude úspěšná atd. Tak má dle mého názoru úplně jiný a mnohem hlubší problém, tj. boj o hmotnost je pouze symptom. Mě osobně ke zlepšení mého stavu akceptace normálního stravování pomohla, ale k tomu, abych byla doopravdy šťastné jsem musela přehodnotit celý svůj život... Bylo to moc těžké a ještě nejsem na úplném konci, i když už bez problémů akceptuji normální hmotnost i způsob stravování. K mému uzdravování se, myslím více než pevný stravovací režim, který v běžném životě nelze tak úplně dodržovat (pracovní schůzky, pobyt mimo domov a dosah závodní jídelny), přispěla znalost principů RT. Moje primární rodina funkční určitě nebyla... alkoholismus otce, protektivní matka, nespočet nesmyslných a pevných řádů, tj. ten stravovací byl jeden z dalších... Dalo mi dost velkou námahu dospět k nějaké spontálnosti a přestat se obávat, že budu jiná a pro ostatní třeba i špatná, musela jsem se naučit říkat ne... Jak jistě víte je to mnohem složitější. Dnes jsem dospělá, mám dceru. Ani né v roce se u ní objevily problémy s jídlem, stejně jako u mě. Obvodní lékařka trvala na pravidelném jídelním režimu a na přesném složení jídelníčku. Jako pečlivá matka jsem jí poslouchala, bylo to ještě horší... Dcera si přestala říkat o jídlo a polovinu z každé lžičky vyplivla. Po dohodě s lékařkou na jednom GA.ODD, jsem zkusila aplikovat na dceru techniky ze systemické rodinné ter., tzv. techniku opomíjení. Když nejedla či plivala to správné tabulkové jídlo, nabídla jsem jí jiné netabulkové, třeba i jogurt k obědu, respektovala jsem i její ne, a co se nestalo, dnes jí normálně a všechno, sama si dokonce říká o jídlo. Vím, že s AB v dospívání je to poněkud jiné, ale ty pečlivé, dokonalé, hodné... holky by se měly učit víc než je osvojování pravidelného stravovacího režimu, oni potřebují znát své pocity, naučit se být své, což nikdy být určitě nemohly jinak by se nepustili do bitvy s ideálem krásy. Pavla PS: Moc držím pěstě všem postiženým dívčinám (převážně) i jejich rodinám. Uzdravte se.

    Led 07, 2004
  • Obrázek uživatele Jitule
    Jitule (anonym)

    Ahoj vsichni,kdo mate potize s prijmem potravy,at uz jste zeny nebo muzi[tech se to totiz tyka take i kdyz se o tom moc nemluvi].Ja mam jiz 4 roky potize s bulimii.Nejprve jsem ponekud pribrala ze svych tehdy obvyklych 56 kg na 170 vysky na 60 kg a pusobila jsem jaksi mirne oplacanym dojmem.Opacnemu pohlavi se to velmi libilo,avsak me se libit prestalo a kdyz se pripojily jeste problemy v osobnim zivote,zacala jsem v tom mit pomerne velky zmatek.Abych si tento zmatek urcitym zpusobem zjednodusila,shrnula jsem vse do problemu jedineho:jidlo.Jidlem jsem resila proste vse.Jsem ve stresu,jak ho resit?Jidlem.Nudim se,jak to resit?A uz to vim,budu se valet a cpat do sebe vse na co prijdu,lednicko tres se.Mam depresi?Resesni je na snade:poradne se nadlabnout.No jo,jenze po jidle se pribira a to prece nechci.Jednoduche reseni:jidlo vyzvracim a budu stihla,krasna a fit.Hmmm?Postupem dobz vsak zjistuji,ze stihlost je jedna vec a vyzablost druha,o krase tu pak nemuze byt ani rec a misto toho abych byla fit,jsem utahana a vlacim se jako starenka.Co s tim?Jednoduche reseni:prestat zvracet.Hmmm...ale to se lehce rekne ale horsi uz je to udelat nebo v tomto pripade spis nedelat.Prvnim krokem je uvedomit si,ze uz nechci cele dny jist a nasledne zvracet nebo aspon na jidlo myslet.Ja jsem si potom urcila urcite potraviny,ktere smim a ktere mam zakazane.Povolene byly klasicky jogurty,celozrnne pecivo,ovoce,zelenina a celkem jsem ulitavala na polivkach.Postupne jsem pak pridavala na objemu jidla a potom i jine druhy jidla[knedlik doted nevezmu do huby i kdyz se po nich muzu utlouct].Zacala jsem konecne trochu zit a nestacim se divit,co vsechno se da stihnout,kdyz clovek mysli take na neco jineho nez na jidlo.Svou soucasnou vahu vam nemohu poskytnout,nebot vahu jsem vyhodila,ale odhaduji tak 53 kg,vyska zustava nemenna.A na zaver jeste jednu dobrou radu:ja vim,ye je to tezke,ale me docela pomohlo,ze jsem o svem problemu rekla svym kamaradum.Vzhledem k casto se vyskytujici paranoie u bulimicek je dost dobre,kdyz si myslite,ze vas vsichni kamaradi bedlive sleduji a vy ve snaze dokazat jim,ze uz jste v pohode,se obcas najite i normalne.Timto se loucim a preji vam mnoho uspechu v lecbe.Staci opravdu chtit a jste napul venku.

    Čer 25, 2003
  • Obrázek uživatele marketa
    marketa (anonym)

    Ahojky ráda bych si s někym psala o anorexii nebo bulimii na email. Já jsem asi v začátku bulimie a fakt nevim co bude dál.... napište mi někdo prosím na email Marketa.p.x"seznam.cz

    Pro 10, 2003
  • Obrázek uživatele Adri
    Adri (anonym)

    Takze: Asi v 13 som si zacala uvedomovat svoju vahu. Mala som vtedy 55kg na vysku 168cm. Chcela som zhodit ale nedarilo sa to a do 15 rokov som vazila 63kg. Vtedy som bola stale v depke a plakala som a potom uz neviem ako som zacala drzat dietu s ktorou som schudla na 56kg ale vtedy som sa prezrala a bolo mi zle a potom som to skusila vyvracat. Najprv mi to moc neslo trcala som na zachode 15min. Raz ma pristihla mama vyhovorila som sa ze to casto nerobim a uz o tom nehovorime. Zvykla som vracat asi 1x denne a schudla som na 50kg. Ale teraz tomu uz bude rok a ja uz to mam natrenovane ze za pol minuty mam vsetko zo seba von. robim to kazdy den a viackrat, asi 20x denne sa vazim a viem ze ked zozerem 1,5kila jedla tak s tym nemozem zit. Teraz sa vzdy nenapadne vytratim von a v lesiku to zo seba dostanem. pripadne v sprche aby na to matka neprisla. Aj tak mam pocit akoby ma furt sledovala. Ja neviem jest normalne. To sa vam povie, a ze vyhod vahu, to teda nie. chcem sa toho zbavit, aj preto teraz hladam taketo stranky, ale ked si redstavim ze budem zase take hovado ako pred rokom, tak s tym by som nevedela zit, furt som sa za seba hambila a teraz mozem nosit co chcem a som opalena a chalani namna letia ale o mojom tajomstve vie len jedna kamaratka. Ja nesmiem byt tucna zase ma nik nebude chciet. vzdy ked nasi vypadnu z domu tak ja vyrabujem chladnicku a potom mierim na zachod. Oni si myslia ze spievam, ked su prec, lebo hudba je moj zivot. Uz neviem co napisat som trapna... ale viem ze potrebujem pomoc, ale neviem ako na to, ja nechcem byt tucna a nechcem to nikomu hovorit.

    Srp 03, 2003
  • Obrázek uživatele BŮH
    BŮH (anonym)

    Kato, co jsem Ti udělal? BŮH

    Lis 11, 2003
  • Obrázek uživatele alexkaa
    alexkaa (anonym)

    Mnoo...dycky sem vědělaže sem tlustá ale bylo mi to celkem jedno...a ted?je mi 13,vipadam min. na 15 a zacia to bejt...husty...jenze mam tu vyhodu no spis to beru jako nevihodu ze se muzu cpat a cpat a pak si do krku strkat treba celou ruku a stejne to neobratim..takze at chci nebo ne..muzu hubnout jenom zdrave..a uz nemam kam hubnout ptze hraju hazenou a tam akorat nabiram svalnaty lejtka,stehna aramena a to taky neni hezky...a bricho nic..

    Zář 01, 2006
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    alexko ta tvoje čeština je hrozná!

    Zář 01, 2006
  • Obrázek uživatele Rita
    Rita (anonym)

    Ahoj vsichni,jen jsem chtela rist,ze uz v tom litam taky 3 roky,snazim se zhubnout a bojuju se svim telem.Ale ted,kdyz sem opravdu schodila dalsich osm kilo a koukam na sebe,nevim,co delat.Vlasy mam ridky,padaji,nemuzu spat a moje nalada nici naladu vsem okolo.Sem zoufala a nevim,co dal...pokracovat,nebo bejt jako driv???Jestli nekdo vite,poradte mi please,domlouvani kamaradu mne jeste nezlomilo:(

    Zář 03, 2006
  • Obrázek uživatele Dana
    Dana (anonym)

    Tlustí budou hustí a hubení budou studení.

    Zář 16, 2006
  • Obrázek uživatele evička
    evička (anonym)

    moje milá rito začni jíst chtěla jsenm s tim začít kuli modelingu ale...jes 3krát dene takoví ty zdraví věci v normálním množství až se dostaneš na aspon jeden malej špek začni chodid to fitka na speening vim to udělala jsem to taky no a cejtim se bezva jsem hubená mám napečíno nemá to cenu takovídle kraviny kqmarádka mi nha to umřela před měsícem zemřela kluci mě chtěli mislela jsem si že když budu hubená pudou na mě víc byla jsem odporná kostra a pro smích skoč si k doktorce pa doufám že ti to pomůže kamarádi maj pravdu!!!!!!!!!!!

    Zář 28, 2006
  • Obrázek uživatele Beáta Šprýslová
    Beáta Šprýslová (anonym)

    Včera zemřela moje spolužačka a kamarádka na mentální anorexii.. Není smrt dostatečný důvod proto, aby pokud se Vás to týká, jste vyhledali odbornou pomoc, nebo začít s hledáním pomoci u svých blízkých? Prosím, zamyslete se nad tím!!! :-( Beáta

    Lis 06, 2006
  • Obrázek uživatele Beáta Šprýslová
    Beáta Šprýslová (anonym)

    Včera zemřela moje spolužačka a kamarádka na mentální anorexii.. Není smrt dostatečný důvod proto, aby pokud se Vás to týká, jste vyhledali odbornou pomoc, nebo začít s hledáním pomoci u svých blízkých? Prosím, zamyslete se nad tím!!! :-( Beáta

    Lis 06, 2006
  • Obrázek uživatele Jana
    Jana (anonym)

    najdi si výživového poradce třeba na www.zhubni10kg.cz

    Pro 28, 2006
  • Obrázek uživatele Tereza
    Tereza (anonym)

    Ano, je to tvoje tělo, ale je to také tvoje zdraví, které si ničíš. Kdo by nechtěl být hubený? Samozřejmě, že snad každá z nás zatoužila alespoň jednou být tak hubená, jako ta dívka z televize, která se na nás tak pěkně usmívá a dává nám pocit, že nebudeme šťastné pokud nebudeme také tak hubené jako ona. Měly bychom si ale samy uvědomit, jak chceme vypadat a jestli nám to, co chceme, stojí za (možnou) poruchu příjmu potravy.

    Bře 25, 2007
  • Obrázek uživatele lucka
    lucka (anonym)

    ad Petra 7.6.2002-Jako kdybys tu opěvovala, ze obdivujes kolik je alkoholik schopen utratit za chlast. Anorexie mi bere kamaradku a na toto tema jsem naprosto nesmlouvavá. Lidé co nepodstoupí léčbu nebudou vědět jak pomoci svým dětem-a už v tom může být smsl bytí, hovořim ted o počátečním stadiu. Holky i kluci, budte takový jaký jste, vzdyt takový vás máme rádi!!!

    Lis 07, 2007
  • Obrázek uživatele Veronika
    Veronika (anonym)

    mno já s tímhle zkušenosti nemám.můžu jen říct že holky který do toho spadnou zato nemůžou.já bych se jim snažila pomoc.třeba násílím.myslím tím dotáhnout je do nemocnice a tak.když je to kamárádka tak je to asi těžký.strach že na vás bude naštvaná je velký,ale jednou vám bude vděčit za svůj život...já vim mě se to lehko řekne když jsem nic podobnýho nezažila...je to jen můj názor

    Bře 23, 2008
  • Obrázek uživatele Fanda
    Fanda (anonym)

    Ahoj, jmenuji se Fanda, jsem z Prahy a je mi 23 let. S anorexií jsem nikdy problémy neměl ani nemám. Měřím 183cm a vážím 77kg. Jsem studentem VŠ. Píšu sem, protože bych rád poznal nějakou slečnu z Prahy, která váží 40-50 kg a měří více než 170cm. Mně se prostě líbí hodně štíhlé holky a přijdou mi sexy. Samozřejmě, že čeho je moc, toho je příliš a extrémní štíhlost odsuzuji, ale dívka s parametry, které jsem uvedl, je podle mě v pohodě. Pokud budeš mít zájem, můžeš mě kontaktovat na tuto adresu 1fanda"email.cz Fotku mohu dodat.

    Dub 25, 2008
  • Obrázek uživatele PÁJA :)
    PÁJA :) (anonym)

    Já mám anorexii, ale vím že nemám dost silnou vůli abych se ji zbavila........... mám 176 cm a vážím 43 kg a k věku:. je mi 17. Věčně si ale připadám tlustá!! Ničím si zdraví což taky není zrovna paráda, ale sem už prostě taková

    Kvě 31, 2008
  • Obrázek uživatele Návštěvník
    Návštěvník (anonym)

    pajo,jsem uz proste takova,je heslo,ktere bude znit za par mesicu od tvych rodicu:BYLA PROSTE TAKOVA. pokud se okamzite nezacnes lecit,DOJTE U TEBE K UMRTI :-( a veseli smailici NEBUDOU VESELI,a budes dalsi,ktera se pricte do statistiky umrti nasledkem anorexie

    Kvě 31, 2008
  • Obrázek uživatele Klára
    Klára (anonym)

    Ahoj, potřebovala bych radu. Mám kamarádku, která vůbec není spokojená se svojí postavou. Děsně se přejídá a nedokáže jíst normálně. Má časté výčitky, pořád se kouká do zrcadla a sleduje svojí postavu, v počítači má fotky modelek atd. Když jsme se nedávno spolu bavili tak mluvila o tom, že po jídle zvrací, přišla jsem na to že to není kvůli tomu, že jí třeba nesedlo jídlo nebo že byla poslední dobou nervóznía ve strestu, jak se na to vymlouvala mamce,ale proto, že si zvracení vyvolává sama. Když jí chci pomoct tak mě neposlouchá, je děsně tvrdohlavá. Nevim jak ji pomoct.Nemohli by jste mi nějak poradit?

    Kvě 31, 2008
  • Obrázek uživatele S.Hudeckova
    S.Hudeckova (anonym)

    Pro lekarsky vyzkum hledam divky, pro nafoceni image - uzitkovych fotografii k problematice anorexie u divek v lekarskych casopisech.Chcete-li se podilet na tomto projektu prosim kontaktujte mne na mailu casting.sarka"email.cz dekuji

    Zář 01, 2008
  • Obrázek uživatele jane
    jane (anonym)

    Fand: idiote, presne kvuli kretenum jako jsi ty je svet plny holek jako jsem ja! zakomplexovanych, touzicich po dokonalosti a ochotnych udelat pro stihlost cokoliv... ohledne tvych parametru... divka, ktera by vazila mene nez 5Okg a merila pri tom 170cm a vice by mela podvyzivu zavanejici anorexii jak prase!!!

    Bře 26, 2009

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama