Počítání kalorií aneb Mýtus kotle

7.3.2002 00:00
Hubnutí

Rozhlédněte se kolem sebe, a určitě zjistíte, že lidé věčně tlustí, případně ti, kteří časem dospívají ke skutečné obezitě, jsou právě ti, kdo zuřivě počítají kalorie. Pokud jde o úbytek váhy, je totiž nízkokalorický přístup zcela iluzorní. Může být dokonce i nebezpečný, protože většinou vede k nerovnovážné výživě ústící případně v některou z chorob způsobenou nedostatkem živin, a to pomíjíme skutečnost, že jde v případě častých po sobě jdoucích aplikacích - o faktor vyvolávající obezitu.

Dlouho byl lidský organismus navýsost zjednodušeně přirovnáván ke kotli. Pokud dojde k tomu, že energetický přísun převýší spotřebu, že se všechno "nespálí", přebytek se "logicky" ukládá do zásoby a člověk tloustne.

Jinak řečeno. Potřebuje-li, teoreticky vzato, člověk, který nevykonává těžkou fyzickou práci, ke zajištění denní spotřeby přísun zhruba 2 500 kalorií, můžeme počítat s tím, že nastane jeden z následujících tří případů:
  • pokud dodá tělu 3 000 kalorií, tedy pokud vytvoří přebytek, který je třeba uložit, pak "nutně" ztloustne;
  • pokud tělu dodá pouze 2 000 kalorií a způsobí tak nedostatek, který bude jeho organismus muset kompenzovat tím, že sáhne do zásobních tuků, měl by hubnout;
  • a konečně, pokud tělu dodá 2 500 kalorií, a zajistí tak rovnováhu mezi přísunem a spotřebou, neměla by se jeho váha měnit.

    Uvažovat takto znamená ignorovat adaptační a regulační schopnosti lidského těla, znamená to zatemňovat jednotlivé metabolické mechanismy, ale též popírat individuální zvláštnosti zaručující každému jedinci neopakovatelnost.

    Oproti dosud rozšířenému mínění není obézní nutně ten, kdo příliš jí. Většinou je tomu dokonce naopak. Bylo statisticky zjištěno, že u obézní populace se přejídá pouze 15 % jedinců, 34 % jí normálně, tedy jako ostatní, a 51 % jí málo, někdy dokonce velice málo.

    Ve světě vrcholového sportu se navíc ukazuje, že se kalorický přísun zajišťující stabilní váhu pohybuje v rozmezí 2 500 až 12 000 kalorií, a to nikoliv podle sportovního odvětví, ale podle závodníkovy individuality.

    Maratonec Alain Mimoun si udržoval svoji váhu a dokonale zajišťoval svůj tvrdý trénink s 2 000 kaloriemi denně, zatímco cyklista Jacques Anquetil potřeboval ke zachování váhy a zajištění formy kalorií 6 000.

    Zdroj: Michel Montignac - Jím, tedy hubnu...a natrvalo, nakladatelství Pragma
  • Přehled komentářů

    zobrazit všechny komentáře 

    Jo dobrý, ale potřebovala bych vědět jaj se ty kalorie počítaj.
    xxx  |  19.11.2008 15:52

    zobrazit všechny komentáře

    Přidat komentář

     
    * *