Obezita je psychosomatický problém

5.10.2012 00:01
Hubnutí

V tomto článku se podíváme na problém obezity nikoliv z pohledu dietologa či nutričního poradce, ale psychologa, ukážeme si na příkladech, že naše tělo je s psychikou skutečně úzce provázané a chceme-li zvládnout obezitu, velmi nám v tom může pomoci psychoterapie.

Obezita v kostce:

Jedná se o onemocnění, způsobené nadměrným ukládáním tuku v těle, což způsobuje celou řadu závažných zdravotních komplikací - cukrovku, vysoký krevní tlak, riziko infarktu, artrózu kloubů, onemocnění žlučníku a další. Obezita výrazně snižuje schopnost se pohybovat (rychle nastupuje únava, problémy s dýcháním, celkově je větší pohyb vnímaný jako diskomfortní). K odhadu míry nadváhy či obezity nám orientačně dobře poslouží Body Mass Index (BMI), při obezitě vychází pro obezitu vypočtená hodnota pro dospělého člověka nejméně 30 (BMI kalkulačku, počítající i s pohlavím a věkem, pro které se hraniční hodnoty liší, najdete na adrese www.idealni.cz/vyzkousejte_bmi.asp). 

Obezita a psychika

Stále častěji se v časopisech i publikacích můžeme dočíst, že obezita má také negativní vliv na psychiku člověka - píše se o negativním vlivu na sebevědomí, větším výskytu depresí, zvýšenou nejistotu v sociálních situacích, vedoucí někdy až k sociální fóbii (strachu z odmítání a negativního vnímání vlastní osoby druhými, strach projevit se před druhými, vyhýbání se kontaktu s druhými). Tyto potíže mají ve větší míře ženy než muži a nesouvisí to přímo z obezitou jako takovou, ale s negativním vnímáním tloušťky ve společnosti a to zejména právě u žen. V jiném čase či na jiném místě (v zemích, které jsou chudé a není zde výrazný vliv euroamerické kultury) je obezita vnímání více jako projev blahobytu, tedy bohatství, a zdraví. Například v zemích s vysokým výskytem AIDS je naopak hubenost podezřelá, esteticky neprotěžovaná, vzbuzující obavu z nemoci. 

Obezita jako slabost?

V končinách, kde není jisté, zda budete mít zítra co jíst, je nadváha či obezita často vnímána jako projev prozíravosti těch, kteří na to mají prostředky. Ve válce se přeci říkalo, že „tlustí budou hubení a hubení budou studení“. To ale není naštěstí problém západní civilizace, my (zatím) žijeme v nadbytku, obchody jsou přeplněné jídlem a naprostá většina populace u nás hladem netrpí. Do povědomí společnosti se za poslední desetiletí dostává obezita jako projev slabosti lidí, kteří si nedokáží odepřít jídlo - neumějí se kontrolovat a vybírat si „zdravější stravu“ i když vědí, že mají kila navíc a potřebovali by zhubnout. Tělesný tuk, nebo jak říkají lidé s odporem „špeky“, se stávají symbolem slabosti a v kontextu se společenským vnímáním obezity také symbolem menší schopnosti něčeho dosáhnout. 

Slepice nebo vejce

Toto jsou samozřejmě předsudky - obezita má řadu příčin a nadměrné jedení je spíše důsledkem než důvodem. Také mnoho úspěšných lidí (bohužel) obezitou trpí, ovšem právě kvůli předsudkům jsou ve výběrových řízeních na pracovní pozice skutečně svou nadváhou znevýhodnění, už dávno jsme opustili předsudek, že „tukem obalené nervy dělají člověka klidným a dobromyslným“. Tady vzniká otázka, jak obezita s psychikou skutečně souvisí - jsou určité psychické problémy důsledek obezity nebo její příčinou - co bylo dříve, obezita nebo psychické potíže, slepice nebo vejce? 

Tělo a duše jsou spojené nádoby

Obezita má řadu dnes dobře zmapovaných příčin - genetických (určujících distribuci tuku v těle, zacházení metabolismu s látkami), hormonální a samozřejmě též špatných stravovacích návyků. Psychika se na rozvoji obezity obecně podílí tak, že v našem sebepojetí (celkovém dojmu ze sebe) převažují v souvislosti s naším tělem negativní myšlenky a pocity. Své tělo a tím i značnou část sebe nemáme rádi a když něco nebo někoho nemáme rádi, odmítáme se o to něco nebo někoho dobře starat. U lidí, kteří se s nadváhou potýkají již od dětského věku, se jejich tělo stává celoživotním zdrojem narážek, posměchu od vrstevníků, kritiky od dospělých (rodičů, učitelů i lékařů), tělo je zdrojem negativních informací o nich samých. Protože je přirozenou schopností naší psychiky snaha vyhýbat se úzkosti a nacházet rovnováhu, nastartují se obranné mechanizmy, které nevedou k řešení obezity či konfliktů s ní souvisejících, ale k odcizení se od vlastního těla, ke vzdání se kontaktu s ním. Tím ovšem dochází ke snížení schopnosti vnímat tělesné signály a to včetně hladu a sytosti. Hlad je zaměňován za chuť či pocit nepohody, takže jí člověk častěji nebo naopak méně, než by měl. Nevnímání sytosti zase vede k přejídání. 

Závislost na jídle

Skvělou funkcí jídla je jeho schopnost navodit příjemné pocity - jídlo dokáže zlepšit náladu, uvolnit napětí, zvýšit prožívaný pocit blízkosti mezi lidmi při společném jedení. Je dost lidí, kteří se k obezitě „propracují“ až v dospívání či dospělosti a to právě díky tomu, že si zvyknou jídlem zmírňovat své pocity smutku, napětí (stresu) či osamělosti. Problém nastává právě tehdy, když se při prožívání nepohody stává jídlo volbou číslo jedna při pokusu nepohody se zbavit. Jíme, místo toho abychom řešili příčiny našich depresí, učili se lépe snášet stres a lépe zacházet s napětím, zlepšovali své sociální dovednosti a učili se nebát blízkosti ve vztahu s druhými. Podobná situace nastává při závislosti na alkoholu či jiných drogách. 

Psychoterapie není všelék, ale pomáhá

Zvyšovat své sebevědomí, zlepšovat vztah ke svému tělu, bojovat se smutkem či stresem - to vše můžeme zlepšovat různým způsobem. Psychoterapie obecně s těmito tématy běžně pracuje, jsou to vlastně velmi časté příčiny nespokojenosti lidí, kteří se rozhodnou vyhledat odbornou pomoc. Při individuálních sezeních pomáhá terapeut lépe porozumět souvislostem mezi obezitou a psychickými pochody klienta, pomocí inventury myšlenek a pocitů se klient kromě hlubšího porozumění „učí“ měnit některé postoje, které mu v životě ubližují či překáží, také získává podporu a odvahu ke změně. Skupinová psychoterapie pomáhá klientům získávat reálnější pohled na sebe sama skrz druhé a prohlubuje větší jistotu v sociálních interakcích. Moderní psychoterapie nabízí různý způsob práce na sobě či na řešení problému, některé přístupy - jako např. Biosyntéza - do práce zahrnují kromě „hlavy“ také celé tělo. Tyto přístupy nás učí kromě porozumění přímo pracovat s tělesnými pocity a zlepšovat kontakt se svým tělem. 

Obezita je dlouhodobý, lékaři často používají pojem „chronický“ problém, pokud se nás týká, pak pro úspěšný boj s ním budeme potřebovat hodně podpory, trpělivosti - a odbornou pomoc. Věřím, že se mi podařilo popsat obezitu jako nemoc těla i duše, jako komplexní problém, který potřebuje komplexní přístup při léčbě. K uzdravení nepomohou pouze redukční diety, bandáže, cvičení (i když minimálně bez diety a cvičení se to neobejde), ale rozhodně také změna přístupu ke svému tělu a případně vymetení kostlivců ze skříně. Za zkoušu to rozhodně stojí. 

Jan Kulhánek, pracuje jako klinický psycholog a psychoterapeut v ambulantním zařízení Psychoterapie Anděl v Praze. Kromě poruch příjmu potravy (kam obezita také spadá) se zde s kolegy věnuje poradenství a léčbě dětí i dospělých s nejrůznějšími úzkostně depresivními, vztahovými a existenciálními problémy. Více informací najdete na www.psychoterapie-andel.cz.

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Jediné co mi utkvělo v paměti,je nehorázná hrubka ve slově...
ama  |  5.10.2012 08:39

Také se mi moc líbí slovo sygnály - tak se to zřejmě píše podle...
Petr  |  5.10.2012 14:30

Hrubky do textu opravdu nepatří, nechápu, kde se tam vzaly:-) Kvůli...
autor  |  7.10.2012 22:44

Chcete zhubnout? A nic z reklamy Vám nepomáhá? Kontaktujte mne...
Monika  |  18.1.2013 18:23

zase zasereš celou diskusi Herbalifem? Zmiz!!!
Huso  |  18.1.2013 18:24

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *